TUZEMSKÁ SCI-FI A FANTASY NAKLADATELSTVÍ: TALPRESS

V třetí části seriálu o tuzemských sci-fi a fantasy nakladatelích jsme vyzpovídali pana Vlastimíra Talaše. Jeho Talpress patří k nejznámějším hráčům tuzemské fantastiky. A to nejen díky Zeměploše.

Můžete nám pro začátek představit nakladatelství a říct nám něco o jeho historii? Jak to vlastně všechno začalo?

Všechno začalo nenápadně, napřed jako fyzická osoba s Katalogem motorestů v ČSFR, které jsem všechny navštívil (road movie) a na který jsem si půjčil v rodině. No a pak přišel velký titul od Haileyho, Přetížení, který nesměl za socíku vyjít (teroristi cvičení na Kubě). Ten přinesl peníze na větší byznys.

Kolik titulů už máte za sebou?

Momentálně pracujeme na 737. titulu.

Na co jste nejvíce hrdí?

Na všechny knihy od Terryho Pratchetta.

Je něco, co se nepovedlo?

Většinou se nepovedlo to, co mi doporučili překladatelé. Vybírat musím zkrátka sám.

Pokud byste si museli vybrat jeden titul, na který se osobně z připravovaných novinek nejvíce těšíte, který by to byl a proč?

Samozřejmě se těšíme na poslední příběh ze Zeměplochy, Pastýřova koruna, který je už přeložený a prochází redakcí před tiskem.

Máte nějaký sen, vysněný titul, který byste rádi přinesli na tuzemský trh?

Takový občas mám, ale o tom se hlasitě nemluví, aby se to nezaplašilo…

Talpress bude asi zaslouženě už navždy spojen se Zeměplochou. První díl jste vydali přibližně s desetiletým zpožděním. Tušil jste už tenkrát, že se z ní stane takový kult?

Netušili, ale doufali. Když se začali zeměplošští čeští fanoušci houfovat do Klubu, tak to začalo vypadat velice nadějně.

Jak vzpomínáte na Terryho Pratchetta?

Jako na milého, chytrého, tolerantního a pracovitého člověka se srdcem na dlani.

Značnou část úspěchu Zeměplochy u nás lze jednoznačně přičíst Janu Kantůrkovi. Nestává se často, aby překladatel byl tak silně spojen s původním dílem. Dokážete si představit, že by Zeměplochu překládal někdo jiný?

Dnes už ne, ale já mu věřil od prvního zkušebního překladu. Přesně pochopil a splnil moji představu. Velkým bonusem bylo a je jeho čtení na různých conech. Takhle to neumí nikdo jiný.

Jaký máte pocit z toho, že se blíží vydání poslední knihy série?

Samozřejmě smíšený. Ale na druhou stranu máme s Honzou Kantůrkem práci na Terryho knihách ještě tak na tři roky.

Jak probíhá takový výběr titulu a jak dlouho trvá, než od prvního nápadu držíte hotovou knihu v ruce?

Většinou je to tak od půl roku výš. Někdy i o dost déle.

Proč zrovna sci-fi nebo fantasy? Co mohou tyto žánry nabídnout oproti “běžné” beletrii?

Myslím, že nabízí víc, protože kromě “běžných” emocí a lidských činností doplňuje příběh o fantazijní prvky nebo takovou techniku a prostředí, které v normálním životě nezažijeme.

Co Vás přivedlo k fantastice? Pamatujete si na první sci-fi nebo fantasy knihu?

První, co si pamatuji, bylo čtení S.Lema K mrakům Magellanovým s ilustracemi Teodora Rotrekla. Četl jsem to pod peřinou s baterkou, protože rodiče nechtěli, abych si četl i pozdě v noci.

Kdyby za Vámi někdo přišel s tím, že chce taky vydávat knihy nebo komiksy, doporučil byste mu to, nebo ho spíš zdravě odradil?

Doporučil bych mu dobře to zvážit. Řekl bych mu pro i proti a ať se rozhodne sám. Pro mne to byla po novinařině volba patrně na celý zbytek života.

Posílají Vám často autoři “amatéři” své texty? Dá se nějak obecně shrnout jejich kvalita a co byste jim doporučil (na čem by měli zapracovat), aby jejich text měl reálnou šanci být publikován?

My publikujeme jen překlady. České autory ne. Ale někdy jim radím, napřed vyzkoušet síly v soutěžích, v časopisech a až potom usilovat o knihu.

Vždycky jsem si říkal, že vzhledem k velikosti tuzemského trhu, existuje opravdu dost různých nakladatelů, kteří nabízejí překvapivě velké množství titulů. Je těžké se na trhu prosadit? Jaký je vlastně jeho stav?

Trh je malý, titulů hodně (přes 10 tisíc ročně). Čtenáři se drží svých oblíbených autorů, a dostat ty potenciálně oblíbené autory na scénu a udržet je na trhu, je mnohdy docela fuška.

Na závěr jedna zapeklitá, možná i trochu osobní otázka. Šel byste do toho znova?

Já určitě – vždyť svoji první knihu (western) jsem napsal a ilustroval do školního sešitu někdy ve dvanácti letech. A když se vám podaří “udělat” autora na českém trhu oblíbeným, tak je to pak velký zážitek…