30.10.2013
/ Různé
/ Karel Krajča
Podíval se do slunce. Možná naposled. Pomodlil se. Naposled. Potěžkal svůj oblíbený meč. Zářil na slunci a na okolní zem házel roztomilá prasátka. Zkusmo jím máchl vzduchem. Chladná ocel sladce zasvištěla. Tento zvuk už poslouchalo osm generací válečníků před ním. Byla to krásná práce. Ještě s ním nikdo nikdy neprohrál. Nikdy. Měl nepříjemný pocit, že […]