Svůdné schůzky

Většina z nás už se vrátila z dovolených a ještě má plnou hlavu vzpomínek na polonahé slečny na plážích, útočících rafinovaně navrženými plavkami, a na promenády plné koketně odhalených ramínek a proklatě krátkých sukýnek. To dokáže nakopnout fantazii nejednoho dovolenkáře. Návrat do stereotypu všedního života pak bývá těžký, ale tentokrát nemusí být tak tvrdý. Nakladatelství Crew totiž vydalo knihu Svůdné schůzky, která si bude s vaší fantazií ještě chvíli pohrávat.

Když se řekne erotický komiks, tak většinu českých čtenářů ihned napadnou “staří prasáci” Manara a Serpiery. S jejich komiksy jsme se u nás zatím mohli setkat nejčastěji a to oni z velké části definovali podobu erotického komiksu pro českého čtenáře. Jejich komiksy často dělí od čistého explicitního porna jen tenká a velmi proměnlivá hranice čtenářova vkusu. Proto není špatné nahlédnout, jak vypadá erotika v podání autorů, kteří jsou u nás méně známí. Je zajímavé zjistit, kde začíná hranice erotického komiksů a porovnat, jak se dá různě přistoupit ke stejnému tématu.

Ve Francii vyšla mezi lety 1990 a 1992 čtveřice erotických komiksových antologií. Každá z nich je jinak tématicky zaměřená a podílelo se na nich široké spektrum francouzských komiksových autorů. Nakladatelství Crew nyní vydalo v jedné knize první dvě z těchto antologií. První se jmenuje Svůdné spodničky a jak název napovídá, jejím tématem je spodní prádlo. Po druhé antologii je pojmenovaná celá kniha a jmenuje se Svůdné schůzky. Trošku nečekaně je jejím tématem cestování.

Většina z autorů, kteří jsou v této knize zastoupení, bude pro českého čtenáře neznámá. K těm známým patří bezesporu Enki Bilal a Jean-Claude Forest. Bilala známe z jeho série Nikopol a z knihy Teorie rozpadu, která vyšla v rámci Mistrovských děl evropského komiksu. Bilal je zde však zastoupen jen jednou celostránkovou ilustrací. Foresta známe z jeho slavné Barbarelly a je potěšující, že se zde odvázal více, než právě ve zmíněné Barbarelle. V magazínu XXX Comics, který u nás vycházel v letech 1998 až 1999, jsme se mohli seznámit také s některými dalšími autory, kteří se na Svůdných schůzkách podíleli – jsou to Denis Frèmond, Annie Goetzinger, Horacio Altuna, Louis Rètif, Alex Varenne a hlavně Jean-Pierre Gibrat, u kterého si někteří čtenáři možná vzpomenou na jeho Pinocchiou.

Jaké jsou tedy Svůdné spodničky a Svůdné schůzky? Obě antologie se skládají z krátkých povídek, či spíše vyprávění ve stylu “jednou se mi stalo”. Některé jsou vtipné, jiné nostalgické a nad některými jen pokrčíte rameny. A některé jsou dokonce i vzrušující. Někdy je erotika jen předmětem diskuzí a málokdy je sex, ve smyslu zasunutí čehokoliv kamkoliv, hlavním obsahem jednotlivých příběhů. Celá kniha je spíše takovým rošťáckým pomrknutím na čtenáře obou pohlaví.

Neoddělitelným aspektem komiksů je jejich výtvarná stránka a zde je nutné říci, že zdaleka ne všichni výtvarníci mají pro zhýčkaného čtenáře pěknou a líbivou kresbu. Ale hodnocení líbivosti je vždy silně subjektivní. Obálka knihy však bohužel není reprezentativním vzorkem jejího obsahu, kde jsou zastoupeny černobílé i barevné komiksy a různé styly kresby. Od jednoduchých a hrubých kresbiček až po smyslné malby. Na druhou stranu je ale tato výtvarná rozmanitost knihy zábavná a dává čtenářům určitý přehled o pestrosti francouzské komiksové kresby devadesátých let.