Sexkomiks – konec blbostí

Když jsem ho měl poprvé v ruce, tak mě překvapilo, jaký je to macek – nečekaně velký a tlustý. Je potažený jemným a na omak příjemným materiálem, má rudou barvu a vévodí mu velký bílý nápis Sexkomiks. Ač by se mohlo zdát, že tento nejnovější komiksový počin nakladatelství Paseka je dalším zástupcem letošního erotického komiksového nášupu, není tomu tak. Sexkomiks není porno a vlastně to ani není komiks. Tahle dvousetstránková bichle nemá souvislý příběh, pokud za něj tedy nebudete považovat celou historii lidské rasy. Je to totiž svého druhu učebnice dějepisu, která se na dějiny dívá z jiného úhlu pohledu. Však také podtitul knihy zní “První komiksové dějiny sexuality”.

Nejde o první knihu, která u nás o dějinách sexuality vyšla. Jsem si ale jistý, že tahle kniha je z nich nejzajímavější a nejatraktivnější pro tu nejzvědavější cílovou skupinu – pro puberťáky. Jejím autorem je Francouz Philippe Brenot – psychiatr, sexuolog a antropolog. Je mimo jiné také ředitelem výuky sexuologie a lidské sexuality na pařížské Descartově univerzitě a takovému člověku se snad už dá věřit. Zmiňuji to proto, že některé příběhy a fakta z historie, které kniha nabízí, zní dost neuvěřitelně. Má za sebou celou řadu odborných a popularizačních publikací a konkrétně Sexkomiks, který v originále vyšel v roce 2016, napsal ve svých 68 letech. Při čtení byste autorovi takový věk netipovali.

Kniha obsahuje celkem dvanáct kapitol, ve kterých nám Brenot vypráví o vzniku lidské sexuality a o jejím vývoji. Pěkně od začátku až do současnosti a dokonce se snaží nastínit i možnou budoucnost. Začíná mezi opicemi souložícími na větvi a končí ve společnosti, která už zapomněla, co to sex vlastně je. Popisuje sex a sexualitu v mytologiích starých civilizací a v různých historických kulturách. Ale není to kniha jenom o sexu, ale i o věcech s tím souvisejících. Je o uspořádání a proměnách společnosti v různých dějinných epochách a o tom, jakou úlohu tam měli muž a žena. V nemalé míře je také o tom, jak se do společnosti a do sexuality vždycky míchala církev, protože volnomyšlenkářská společnost se špatně ovládá. Je to zajímavé čtení a je pěkně vidět, jak se vývoj sexuality a svobody myšlení lidstva odehrával ve vlnách – jeden krok vpřed a pak dva vzad.

Těžké je to s určením cílové čtenářské skupiny pro tuto knihu. Na začátku jsem uvedl, že Sexkomiks vlastně ani komiks není. Od komiksu se očekává, že se pomocí obrázků a textu v bublinách vypráví nějaký příběh. Obrázky bývají někdy doplněné textem vypravěče, který je sice v obrázcích, ale mimo bubliny. Brenotův odborný text o historii je zde právě tím hlasem komiksového vypravěče, ale obrázky tady většinou nevypráví souvislý příběh. Když už, tak maximálně na jednu anebo dvě strany. Jsou to jen výjevy z popisované historie, na kterých postavy v bublinách často jen vtipkují.

Brenot si nebere servítky a ke všemu přistupuje zcela otevřeně. Nemoralizuje a prostě jen vypráví. Nevyhýbá se ani nejrůznějším zvrhlostem, ale jako hlas vypravěče zůstává korektní a nezřídka používá odborné výrazy. Texty v bublinách ale mají úplně jinou úroveň. Jsou vtipné, vulgární a občas až infantilní. Jakoby byly určeny pro jinou cílovou skupinu než vypravěčův text. Nejspíš je to tak, že obrázky a vtípky mají za úkol odlehčit odborný text. A tahle strategie v Sexkomiksu funguje skvěle. Autorkou obrázků je francouzská ilustrátorka Laetitia Coryn. Svého úkolu se zhostila na výbornou. Přestože je její kresba poměrně jednoduchá, tak nemá problém s anatomií ani s perspektivou. Hlavně je ale velmi explicitní, co se týká lidských těl a toho, co s nimi lidé dělají. Přesto si dokázala udržet určitý nadhled, takže to ve výsledku nevypadá jako pornografie, ale spíše jako kreslené vtipy. Například výraz na „obličeji“ býka, kterého jedna Egypťanka souloží a další tři ženské mu ukazují svá přirození, je docela kouzelný.

Takže pro koho je tato kniha určená? Troufám si říci že pro všechny, komu už svěřili občanský průkaz. Puberťáci budou srandičkami v bublinách nadšení a zároveň se poučí a dozví se toho více než při sledování porna. Dozvědí se například, že honění je zdravé, protože pomáhá rozvíjet jejich budící se sexualitu. Takže masturbujte mládeži! Spokojení budou ale i dospělí, protože i ti se dozví spoustu zajímavých faktů z historie.

Zdá se, že Brenot tu sexuální osvětu vzal za správný konec, protože tato kniha o historii může mít u dorostenců skoro stejnou šanci jako pornočasopisy. I když to už v dnešní době internetu asi není nic těžkého. Měl jsem strach, že kniha sklouzne k současnému trendu propagace homosexuality, ale to se naštěstí nestalo. Brenot dokázal zůstat nezaujatý a informuje o všech aspektech sexuality bez předsudků. Někoho může zaskočit způsob vyprávění. Příběh je totiž to, co většinu čtenářů táhne při čtení kupředu a z důvodu jeho absence vám tato kniha pravděpodobně vydrží na více večerů. Ve svém žánru jde rozhodně o zajímavý počin.

Nakladatelství Paseka věnovalo knize péči, jakou si bezpochyby zaslouží. Protože je tato kniha zaměřená na mládež a dá se u ní předpokládat, že půjde z ruky do ruky, tak je zvolen poměrně tlustý a matný papír, na které nezůstávají otisky prstů. Vazba knihy je dostatečně pevná, aby přežila nadržené listování nejednoho puberťáka.