logo

JAK KRESLIT KOMIKSOVÉ POSTAVIČKY

Hned na úvod článku, je třeba uvést několik skutečností na pravou míru a upřesnit. Kniha se jmenuje Jak kreslit komiksové postavičky, nikoliv tedy postavy. Přesnější by bylo uvést v názvu cartooning (cartooning je prostředek, který zjednodušuje kresbu do geometrických tvarů a tím velice ulehčuje práci kreslířům komiksů), nebo třeba také karikatura. Postava, či postavička, řeknete si, to je drobná nuance. Nepatrným slovíčkařením chci upozornit na to, že kniha vás nenaučí malovat realisticky, nebudete kreslit jako borci z DC a Marvelu. To není záměrem této knihy a ani záběrem autora Christophera Harta.

Autor publikace Christopher Hart věnuje stránky učebnice cartooningu a lidem, kteří ještě nikdy v životě komiks nekreslili. Co to ve výsledku znamená? Znamená to, že textová část neustále skloňuje slova jako karikatura, zábavné, vtipné, komické, směšné, směšnější, nejsměšnější atd. Na straně 150 jsem se tak mohl k velkému překvapení dozvědět, že komoda se dá namalovat nudná, legrační a také nejlegračnější. V životě by mě nenapadlo, že obyčejná a fádní komoda může být také legrační, i když se musím doznat, že se mi párkrát stalo při montáži nábytku to, že jsem byl pohodlný číst návod k použití a nakonec jsem vtipně vypadající komodu sestavil…

Ujasnili jsme si, že kniha je věnována velké dávce psiny a zábavy. Autor se snaží být i vtipný v objasňujících komentářích a nutno podotknout, že ne vždy se mu to daří. Někdy je jeho hláškování suché a rozpačité, což neubírá nic na kvalitě odborné textové části, která je s doprovodnou obrazovou přílohou více než názorná. Na straně 79 autor vyzývá „Teď přerušte všechno, na čem děláte – i kdyby vám zrovna trhali zub nebo řezali slepé střevo. To všechno počká. Teď se pustíme do kreslení!“ To je ona suchá pasáž.

Při psaní recenzí, se mi dostalo rady, že nemám uvádět, komu je kniha nebo komiks primárně určen. Jak vidno, poučení jsem si nevzal k srdci a vysvětlím proč. Autor sám uvedl, komu je publikace věnována – lidem, kteří ještě nikdy v životě komiksy nekreslili (str. 9 a 11). S tím se plně ztotožňuji. Christopher Hart svěřuje čtenáři svoje speciální postupy a ty nemusí všem vyhovovat. Například obličej začíná malovat ve tvaru kola, kruhu, šišoidu, vejce či elipsy, podle zamýšlené kompozice, nebo pohlaví a věku postavičky. To nebude každému po chuti, a proto je ono doporučení pro komiksové panice vhodné. Já osobně už jsem v životě pár věcí namaloval a musím subjektivně podotknout, že obličej vždy začínám malovat od nosu, pak teprve přidávám oči, ústa, a to vše posléze ukryji do potřebného obrysu hlavy. Nu a můj další obrovský hřích v recenzích je zmiňování mojí babičky, tak poruším i toto přikázání. Tak tedy moje babička, vše je pravda, úžasně malovala a kresbu figury-postavy začínala od nohou. Představte si, jak maluje koně od zadních kopyt, až po hlavu a nozdry. Nikdy jsem nepochopil, jak to dokázala a nikdy mě neomrzelo fascinovaně sledovat její roztřesenou ruku, kterou dokázala v jedné lince vytáhnout cokoliv. Vlastně při kresbě postupuji stejně (od nosu) a kupříkladu takový Karel Jerie, kterého jsem měl možnost pozorovat při ilustrování, je natolik vykreslený, že postavy z komiksu Candide vyšvihne na jeden „zátah“. Zde se dostávám k míře nezbytného talentu.

Občas se setkávám s názorem recenzentů, že kreslit se dá naučit. Někteří autoři recenzí jdou tak daleko, že bez špetky soudnosti prohlásí „kreslit se může naučit každý, kdo má čas a motivaci“. S tím nemohu souhlasit. Ano, některé styly jako je cartooning se lze s trochou píle naučit. Ostatně kniha Christophera Harta je slušným manuálem, jak krok za krokem postupovat. Nicméně jedná se o poměrně jednoduchý charakter ilustrace, jehož hlavním prvkem je deformace a karikování, kde se záměrně kreslíř dopouští zesměšnění, které značně zvýrazňuje některé tvary postavy nebo obličeje, no a uznejme, na tom se toho nedá tolik pokazit. Má-li někdo šišatou hlavu, udělejme jakostní bramboru, nebo rovnou dýni a vysoké čelo se může protáhnout jako pštrosí vejce. Na karikatuře se toho nedá skutečně moc poškodit, spíše jde o to vystihnout v čem karikovaný člověk působí jinak, v čem se odlišuje. Podobně důležité je věrné zachycení nálady a emoce, což je klíčové pro výsledný efekt a vyznění celého díla. Takže ano, některé grify se dají okoukat, ale věřit tomu, že s motivací a dostatkem času budete malovat jako James O´Barr, Frank Miller či Kája Saudek, nelze. To dle mého skromného názoru, bez talentu nejde. Je to podobné jako se zpěvem, hlas talentovaného člověka se dá vypilovat k dokonalosti, ale bez potřebného nadání a důležité složky společenského cítění soudnosti je pak žalostný pohled na rozličné aktéry vystupující v různých tzv. talentových show. Já si kupříkladu rád zapěji ve sprše, ale věřte, za souseda byste mě nechtěli.

Christopher Hart postupuje při ilustraci jako sochař, namísto otesávání kamene tvaruje komiksovou postavičku na papíře tužkou. Sám prohlašuje, že onu techniku bude bránit do roztrhání těla, neboť je neskutečně kreativní. Neberu mu to, v knize píše, že ji sám vymyslel. Nicméně, zde se opět dostávám k tomu, že kniha je vhodná pro začátečníka, který se ještě nepolíben nechá vést. Pro mne osobně je takovýto postup zbytečně složitý, jak jsem uvedl, mám své způsoby práce a nemusím požadovaný tvar vytesávat z žádného geometrického tvaru, povětšinou žádanou věc prostě namaluji bez jakéhosi sochání.

V případě cartooningu autor doporučuje vyhnout se zbytečné složitosti, v tom názoru jsem s ním zajedno. Tvrdí, že příliš složité tvary a různě useknuté úhly odvádí pozornost od celkového vzhledu komiksové postavičky. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása a v tomto případě to platí dvojnásob.

Kniha vede žáka krok za krokem a postupně, jak zvládá požadovanou techniku, se stává kresba komplexnější. V knize najdete tyto kapitoly:

Základní tvar hlavy
Tvář a její rysy
Další typy tvarů hlavy
Polocelek: nejlepší a nejčastěji přehlížený typ pohledu
Univerzální tvar těla
Konečně celá postava
Různé typy těl
Důležité detaily
A nejlepší nakonec: toto vás nikde nenaučí

Jak je zjevné na výčtu kapitol, čtenář je od píky směrován až k finální postavičce a jejímu zasazení do celé scény. Kniha, kterou vydalo v dubnu 2014 nakladatelství Albatros je přesně tím, čím tvrdí, že je, tzn. podrobnou a povedenou příručkou pro začínající komiksové kreslíře. Pevně věřím, že po přečtení této knihy se vám povede obohatit tuzemskou komiksovou scénu a jsem i přesvědčen, že jistou inspiraci nebo pracovní postupy může okoukat i nejeden protřelý ilustrátor. Pro mě osobně je kniha příjemným nahlédnutím do kuchyně jiného kreslíře, a to je vždy cenná zkušenost.

Podívejte se také na autorovy webové stránky www.christopherhartbooks.com.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE