PETRA NEOMILLNEROVÁ – PSÍ ZIMA

Každý spisovatel má sérii, která patří mezi ty stěžejní. Právě u Petry Neomillnerové je to ta o zaklínačce Lotě. Tentokrát se nám do rukou dostává nové vydání nakladatelství Motto. Jedná se o počin v krásné pevné vazbě se zimně laděnou obálkou. Tedy takovou, aby odpovídala obsahu.

U Loty platí pravidlo, že když už se má život podělat, tak ve velkém. Obrovský zlom nastává v okamžiku, kdy do zaklínačského sídla přivádí svého milence Uriana. Kamenem úrazu je, že jde o vampýra. Právě o bytost, na níž zaklínači pořádají hony a mají s nimi pořád problémů víc než dost. Tak není divu, že Lota musí ze školy zaklínačů odejít. Jediný, kdo při ní zůstane, je Torge. Tohle bohužel není jediný problém, který naše hrdinka má. Dokonce ani Urian nemá na růžích ustláno a musí se od své rodiny držet dál. Přeci jenom jde o vysoce postavenou rodinu a té se výběr milenky dvakrát nezamlouvá a dává to jasně najevo. Do honu na ni a její partnery se zapojí vampýr Enno. Je to totiž zabiják rozhodnutý Lotě znepříjemnit život. Dokonce se i v tomhle šíleném světě najde někdo, kdo je neodsuzuje a co víc, nabídne jim práci.

Ani podnebí našim milencům nepřeje. Zima je krutější než kdy dřív. Navíc se tu objevuje jakési obludy podobné napůl lidem, napůl psům. Kožomněnci, kteří napadají všechno živé. Tudíž netrvá dlouho a obě znepřátelené strany jsou nucené se spojit. Ne nadarmo se říká, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Klišoidní, ale pravdivé.

Petra Neomillnerová je u nás pojem, na který se jenom tak nezapomíná. Ale především spisovatelka, jež má na svém kontě neuvěřitelné množství vydaných knížek. Z nichž je právě nejzákladanější to vyprávění, které se zabývá Lotou. Někteří si určitě vzpomenou na časy, kde Neomillnerové povídky vycházely v časopise Pevnost.

Psí zima je psána stylem krátkých, úderných kapitol a celý text je vyprávěný ich-formou. Hodně často se tu vyskytuje přímá řeč. Nečekejte žádné rozsáhlé popisy či mnohostránkové úvahy. O tom příběh není. Přesto spisovatelka dokáže napsat zajímavý a čtivý příběh, který příjemně plyne a nenudí. Přesto však právě její knížky nejsou určené všem. Možná za to mohou vulgarismy či desítky prošukaných stránek, které u čtenářů vyvolávají pobouření, ale dostanou se vám pod kůži. O to přeci při psaní jde. Zaujmout čtenáře, získat si ho.

Právě zaklínačské příběhy Petry Neomillnerové tohle všechno splňují. Dostanou se vám pod kůži takovým způsobem jako málokterá knížka. Je neuvěřitelné, co dokáže prostý, stručný text a velká dávka, řekněme, syrovosti. Lota a její autorka berou svět takový, jaký je. Bez příkras, bez idealismu. A na psaní je to hodně vidět. Pakliže vám tohle nevadí, tak vzhůru do Lotiných dobrodružství, která neznají hranic.