DRUUNA 2 – KALHOTKY A MUTANTI

Brácha Nedvěd zpívá v jedné písničce: “Víš, holky těžší to maj”. A dost možná na tom něco bude. Ale taky se ozývají hlasy, že je to vlastně právě naopak. Ženy mají MOC! Kdyby jich nebylo, naše literatura, hudba i celá kultura by byla mnohem chudší. Mají moc dělat blázny i z těch největších drsňáků. Stačí jim jen ukázat kousek kůže a zastavit čas. Většina o tom bohužel neví. Jen si představte, že by princezna Leia měla svůj legendární zlatý obleček hned od začátku. Alderaan by tu dost možná s námi pořád byl. A nebo kdyby Eva Braunová byla trošku divočejší. Adolf by třeba neměl chuť dostat Polsko, ale ji. Kdo ví…Mnohem horší jsou ale případy, kdy to nějaká moc dobře ví a nebojí se své zbraně použít. Třeba jen proto, aby si zachránila krk. Třeba jako Druuna, která se rozhodně nebojí a ještě si to dokáže pořádně užít.

Tahle holka mě už podruhé dostala. Sluší se dodat, že rozhodně nejen tím, že žije ve světě, ve kterém o něčem, čemu se říká “ženské spodní prádlo” nikdy nikdo neslyšel. První svazek byl pro mě překvapení. Ano, polonahá holka a chapadla na obálce umí zaujmout každého vášnivého, osamělého čtenáře. Ale mezi těmi všemi bradavkami a údy se skrývalo hutné a temné hardcore sci-fi a promyšlený fungující svět a ta nahota a neskrývaná erotika v něm působila přirozeně a dávala smysl. A když držíte v ruce “druhý díl” a anotace na vás křičí “ještě odvážnější, necenzurované dílo” už si říkáte, jestli zafunguje stejný recept nebo zda-li se autor nevykašlal na myšlenku a nesoustředil se na to, co lze snadněji prodat – kozy, kozy, kozy!

Víte co? Paolo Eleuteri Serpieri je geniální kulišák! Nejen, že přidal štědrou porci masíčka, ale nešetřil ani na chutné omáčce okolo. A tak je druhá kniha opět hardcore science fiction beroucí si to nejlepší z legend jako Věc, Vetřelec, Horizont událostí a nebojí se nenápadně vykrádat takové klasiky, jako Brian Aldiss nebo K. Dick. Je to dechberoucí mix, ve kterém se prolíná akce, hluboké filozofické myšlenky, replikanti, zmutovaní mutanti, řecké báje, virtuální realita a kdoví co ještě. Je až překvapivé, jak dobře to všechno drží pohromadě.

Druuna je sci-fi retro se vším, co k němu patří. Vlastně se za každou cenu snaží předstírat, že je mnohem starším dílem, než doopravdy je. Je to zvláštně příjemný pocit. Jako když poprvé čtete prvotiny Arthura C. Clarka nebo Raye Bradburyho – sci-fi z dob, kdy bylo všechno možné, lidstvo upíralo zrak ke hvězdám a v televizi běžely přímé přenosy z procházek na Měsíci. Dneska se už takové věci nedělají. Dneska se už nemusí vymýšlet, jak by něco takového mohlo fungovat a jak by to mohlo vypadat. Tenkrát stačilo jedno odporující červené světélko a běhal mráz po zádech. U čtení Druuny jsem se tohoto pocitu nemohl zbavit taky a bylo to povznášející.

Nelze se vyhnout tomu na první pohled jasnějšímu. Tomu, kvůli čemu si třeba někteří Druunu vůbec koupí a toho okolo si vůbec nevšimnou. Druuna je jakýmsi ideálem ženství. Odlitek jejího těla stojí v  Mezinárodním úřadě vah a měr hned vedle prototypu normované tyče s jedním metrem a na krku má štítek s čísly “90 – 60 – 90”. Navíc má chuděra takovou smůlu, že jen zavane menší vítr, hned ji padá oblečení a prádlo na zem, i když častěji jí ho z těla rve nějaká slizem pomatlaná obluda. Prostě má smůlu holka. Naštěstí jí to nevadí a když už se něco takového stane, nestojí v koutě a snaží si to pořádně užít. Kdo by ji to měl za zlé, že.

Mohlo by se zdát, že tyto pozornost odlouďující prvky jsou jen něčím navíc, marketing nebo jen výsledek kompulzivní poruchy pana Serpieriho, který nedokázal nakreslit jednu stránku bez toho, aby tam nebylo alespoň jedno obnažené ňadro. Ale ve světě, který vymyslel, to nepůsobí vůbec nepatřičně a dává mu jakýsi punc dospělosti a realičnosti. Sex a všechny ty vlhké věci okolo zkrátka k životu patří a kdo tvrdí opak, změní názor, až jej vyzkouší.

Druuna je příklad komiksu, kterému označení “Mistrovská díla evropského komiksu” sedne jako hrnec na prdel. A je snad až zbytečné dodávat, že se jedná o výjimečně krásný hrnec, o tom druhém ani nemluvě. Serpieriho komplexní scénář do výšin vyzvedává úžasná stylová klasická kresba, která si může potřást pravící s kdejakým kouskem visícím v galerii. Bohužel, i tady je opět vadou na kráse protivnej, zbytečnej, hloupej, cool hovorovej překlad, který se bohužel tuzemskými publikacemi šíří rychleji, než Nákaza vesmírnou lodí… Škoda. I přes to je Druuna neopakovatelný zážitek a povinností pro každého komiksového fanouška, který díky ní rychle pochopí, že komiks nejsou jen americké pláštěnky a superhlášky. I když se musí obrnit trpělivostí, když musí v hromadné dopravě nepoučeným kolemjdoucím vysvětlovat, že si nečte porno, ale dokonale vyladěný sci-fi komiks, ve kterém zrovna jako na potvoru má hlavní hrdinka alergii na kalhotky.