logo

DRUUNA, NAHOTA A SCI-FI

Na to, že sex a rozmnožováni se dá označit za základní smysl našeho bytí a celá příroda má jeden základní pokyn: milujte se a množte se, se v populární literatuře, kultuře nebo veřejném životě obecně se o něm jen šušká a ve většině případů je tabu. Kdo ví, jestli za to může bič křesťanské výchovy nebo jsme jednoduše stydlivky, ale jakmile se někde ukáže bradavka nebo nedejbože nějaký ten penis, je z toho pozdvižení. A je docela fuk, jestli je to kniha o odstínech šedi, seriál HBO o trůnech a dracích nebo bojácné holce v temném a hnijícím sci-fi světě, která má k obraně jen jednu zbraň. Teda dvě a pořádné…

Paolo Eleuteri Serpieri je Ital, který vystudoval malířství a architekturu a svou kariéru zahájil jako velmi zdatný figuralista, což je někdo, kdo se zaměřuje na kreslení a malování lidského těla. To mu dalo velice slušný základ, který zúročil později, kdy se připletl ke komiksu. V půlce sedmdesátých let začal pracovat na příbězích z Divokého západu, díky kterým si ho všimli ve Francii. Uplynulo pár let a zkusil si taky erotické obrázky. Už nám chybí do party jen poslední přísada, kterou je fantastika. Vše do sebe zapadlo v roce 1985 v příběhu Morbus Gravis, ve kterém se objevuje hrdinka jménem Druuna.

Co je Druuna zač? Předně je to holka, která má problém s oblečením. Stále ho někde hledá, a když už ho má na sobě, tak jen proto, aby ho z ní někdo co nejdříve strhal. Což je svým způsobem dobře, protože Druuna je předobrazem dokonalé ženy s dokonalými mírami. Sexsymbol, femme fatale a jak je v komiksu několikrát zmíněno, samička, kterou chce každý. Předně to ale není žádná hrdinka bez bázně a hany. Je to holka, která se shodou okolností zapletla do něčeho mnohem většího, vše jí prochází dílem náhody nebo vyšší moci a buďme upřímní, je to taky docela naivní blbka. Její jedinou silnou stránkou je její tělo, které neváhá využít, kde se dá. A sama navíc tvrdí, že to má opravdu ráda.

 

Ano, tyto soft porno vsuvky působí až zbytečně prvoplánově. Často jsem si říkal, že by příběh fungoval i bez něj a z celé knihy přímo stříká snaha zavděčit se většinové mužské čtenářské obci. Na druhou stranu to v kontextu předloženého světa dává smysl. Tajemné Město, kde se příběh odehrává, je místem, kde vládne násilí, totalitní náboženský režim a tajemná nemoc měnící jeho obyvatele ve zmutované potvory, které jakoby vypadly z Věci Johna Carpentera. Na nějakou morálku se kašle a často tím jediným, co dokáže vytrhnout z tohoto hnusu je právě požitek těla. I naše reálné dějiny (a současnost) je plná momentů, kdy základní lidské pudy vítězí nad vším ostatním a muž si bere i násilím vše, po čem zatouží.

Druuna ale není jen obyčejný erotický komiks. Všechna prsa a pohlavní orgány jsou jen “třešničkou na dortu”. Druuna je hlavně hutné, temné a dobře promyšlené sci-fi útočící na význam lidství a víry. Serpieri je kromě úžasného kreslíře taky nečekaně dobrým scénáristou a svět Druuny umí pohltit a skrývá v sobě nečekanou hloubku a souvislosti, které zkrátka musíte chtít objevovat. Třebaže není hlavní pointa úplně originální a přišel s ní Brian Aldiss už o necelých 30 let dříve…

Dnešního čtenáře může na Druuně rozčilovat několik věcí pramenících z toho, že dnes se některé komiksové prvky dělají trochu jinak a v kontrastu s americkou produkcí působí zbytečně, místy až trapně. Hlavně je to množství “myšlenkových” bublin, ve kterém musí hlavní hrdinka vše komentovat a vysvětlovat. Když se otevřou dveře, hned si pomyslí: “Ha, otevřely se dveře!” Ale pravidelní fanoušci řady Mistrovská díla evropského komiksu jsou na podobné “archaismy” zvyklí. Chvíli taky možná bude trvat, než si zvyknete na nezvyklou “cik cak” logiku rozložení panelů. Asi bych proto neoznačil Druunu za komiks vhodný pro začátečníky.

Ve výsledku je škoda, že Druuna je všeobecně vnímána jako erotické dílo a každý si hned vybaví jen nahotu a kozy. Pod tím vším se taky skrývá mnohem silnější a skvěle vymyšlený svět a příběh, který stojí za prozkoumání. Druuna odhaluje temné stránky lidské povahy, předhazuje nám všechny primitivní potřeby a ukazuje rozklad společnosti a morálky. Na vrh přidává notnou dávku hniloby, rozkladu, slintajících tesáku, chapadel nebo kybernetiky a božství. Dohromady to velice dobře funguje a pro někoho (jako jsem třeba já), kdo čekal podle prvního dojmu jen plytké porno, může být tento přesah velice příjemným překvapením. Druuna má v historii evropského komiksu své zasloužené místo, i když si ho možná až zbytečně vydřela svým vlastním tělem.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE