logo

ROZHOVOR S PRIMÁŘKOU KLINIKY INFEKČNÍCH, PARAZITÁRNÍCH A TROPICKÝCH NEMOCÍ, ČÁST 2.

Lidstvo napadne krvelačný vir, vypukne pandemie a naše planeta se vylidňuje. Takový scénář se objevuje v mnoha vědecko-fantastických filmech, knihách nebo komiksech. Ve světě The Walking Dead se vlastně stalo taky něco podobného, i když nám pan Kirkham příliš podrobností nedal. Průběh takové pandemie je dnes tak zpopularizován, že si ho dokáže představit skoro každý. Pravdou však je, že v reálném světě vše probíhá podstatně jinak. A vůbec to není taková legrace, jak by se někomu mohlo zdát. Na to jsme si zajeli zeptat paní MUDr. Hany Roháčové, Ph.D., která je primářkou Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce.

První část rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Kdekoho překvapí, že v České republice má “obyčejná” chřipka na svědomí přes dva tisíce úmrtí ročně. Máte pocit, že se zlepšuje povědomí o této nemoci a lidé se nechávají častěji preventivně očkovat?

Jak jsem už říkala. Chřipka je těžké onemocnění. U nás je proočkovanost naprosto mizivá, je nejnižší v Evropě, kolem pěti procent a u dětí ještě méně. Přitom chřipka dokáže i zdravého člověka zahubit. U lidí s plicními nebo srdečními potížemi je situace dokonce poměrně dramatická, protože takoví pacienti pak jednoduše nemají čím dýchat. Očkování se u nás velmi podceňuje. Někdo si řekne, že se nechal očkovat a přesto chřipku dostal. Ale oni v naprosté většině nedostanou chřipku. Samozřejmě je určité procento, které neodpoví na očkování, ale tak to je u všech vakcín a osob, kteří si nevytvoří protilátky je minimum. Lidé dostanou po očkování normální katar horních cest dýchacích a na ten prakticky neumře nikdo. Virus chřipky je velice agresivní, produkuje celou řadu včetně těžkého plicního. Ani nasazení léků neznamená, že člověk musí pokaždé přežít. Jednoznačně očkování doporučuji.

Je situace ve světě lepší?

V očkování rozhodně ano. Já mám pořád pocit, že naši lidi si myslí, že se o ně musíme pořád starat. Ano, my se o ně staráme a chceme se o ně starat, ale je to jejich zdraví, jejich věc. Říkám vždycky našim pacientům, že uděláme vše, co si přejí. My vám řekneme, co si myslíme, jak si to představujeme, jaká jsou rizika, řekneme vám, co je pro vás dobré a vy si na základě našich informací vyberete. Nebudeme dělat nic, co sami nechcete. Když pacient řekne, že podepíše reverz a půjde domů, ano samozřejmě, umožníme to. Pacient není náš podřízený nebo vězeň, je to náš klient a vyhovíme mu. Ale musí si uvědomit, že ho může potkat to a to a že může třeba i zemřít. Člověk se musí naučit, že je sám za své zdraví zodpovědný. Nikdo v bílém plášti za něho nic nezařídí. My nemůžeme nic zakazovat, jen doporučovat.

Jaké je v současnosti nejrizikovější místo na Zemi, co se týče možnosti nákazy nebezpečným virem nebo parazitem? Kam byste nedoporučila jet nebo sama nejela na dovolenou?

Riziková pásma jsou tři. Místo s nízkým rizikem je třeba Evropa nebo Severní Amerika. Oblasti se střední mírou rizika jsou státy například severní Afriky, Karibiku, oblast Arábie. Vysoce riziková místa jsou ve střední a jižní Africe, jihovýchodní Asii nebo v Jižní Americe. Nejrizikovější je pak africká oblast. Vyskytují se tam hemoragické horečky, žlutá zimnice, cholera, tyfus, paratyfus, dokonce i dětská obrna. A všude ve světě je spousta vztekliny, která je neléčitelná. Ne na všechno se dá připravit nebo očkovat. Existuje očkování proti zimnici, břišnímu tyfu, choleře, japonské encefalitidě, ale právě proti hemoragických horečkám (ebola, lassa, marburg) žádné očkování není. Také není očkování proti malárii. My vždy doporučujeme před návštěvou takové oblasti zjistit si, jaké tam jsou nemoci, protože cestovní kanceláře tohle většinou neudělají. Proč by taky své zákazníky strašily. Rizika se dají snížit, ale nikdy eliminovat.

Už víme, jaké je to u nás s viry nebo bakteriemi, ale co parazité?

Parazitární onemocnění jsou v České republice vzácná. Vyskytují se tu škrkavky, tasemnice, roupy, ale to není nic dramatického. Ve světě je parazitárních onemocnění spousta, i těch těžkých, které mohou skončit úmrtím. Někdy si někdo něco přiveze i k nám. Třeba amébová dysenterie, původce je parazit, améba, způsobující těžké postižení střev. Trichinelóza je dalším těžkým onemocněním, kdy dochází k napadání svalstva. Turisti si často dovezou leischmaniázu nejčastěji v kožní formě. Jsou to takové nehojící se vředy. Pak často malárii, která je také parazitární onemocnění. Léky proti parazitům jsou k dispozici i u nás, eventuálně se nechají dovést ze zahraničí. Naštěstí takových onemocnění moc není. Ale musím říct, že často lidé trpí fobií, že mají parazita, ať už v kůži nebo ve střevech, a to se pak velmi těžko vyvrací.

ebola

Máte vůbec při své práci čas si přidávat starosti obavami z bioterorismu nebo zneužití biologických látek? Jak vysoké je riziko, že se něco takového stane?

Bioterorismus patří do jednoho z našich okruhů zájmu. Je to poměrně mladý fenomén. Můžeme si to ukázat na příkladu očkování proti pravým neštovicím a viru pravých neštovic. Pravé neštovice jsou jediným onemocněním, které se podařilo už v sedmdesátých letech vymýtit. Virus ale v laboratořích zůstal a čekalo se na politické rozhodnutí o jeho zničení. Jenže pak se objevil právě fenomén bioterorismu a ke zničení viru nedošlo, protože nebylo jasné, jestli ještě někde ve světě není. Navíc existují zvířecí neštovice, které jsou pravým neštovicím podobné a mohlo by dojít k mutaci a přenosu na člověka. V souvislosti s bioterorismem se mluví o cca 70 biologických vyvolavatelích, které je možné použít jako biologickou zbraň. Ať už cestou otrávením vodních zdrojů nebo vzdušnou cestou. To je nejhorší možný způsob, o který se například pokoušela japonská sekta v Tokiu, kde rozprášili antrax. To se naštěstí nepovedlo, ale druhý pokus s nervově paralytickým plynem už úspěšný byl. Bojové plyny ale už infektologie neřeší.

Jak se z odborného hlediska díváte na filmy nebo literaturu, kdy je lidstvo napadeno nějakým virem a vypukne pandemie atd?

Musím popravdě říct, že takové filmy nesleduju a literaturu tohoto typu nečtu. Já to nedokážu. Když jsem takový nějaký film sledovala, hned jsem v něm viděla spoustu nesmyslů a chyb, díky kterým by to nefungovalo. Za sebe můžu říct, že v praxi máme tolik starostí a problémů a vidíme tolik nemocí a lidského utrpení, že se doma raději podívám na něco příjemného.

Takže by se něco takového v reálu stát nemohlo?

Asi bych to nemohla úplně vyloučit. Samozřejmě v takovém případě by musela proběhnout souhra spousty náhod. Jeden člověk by něco takového připravit nedokázal, ale skupina lidí by už možná byla schopna zorganizovat vše tak, aby skutečně došlo k vyhlazení nějakého procenta populace. Ale i tak by to bylo extrémně složité. Všechny státy mají určité obranné mechanismy zabraňující šíření nákaz po světě. Zavřou se hranice, stopne se doprava atd. Celosvětová katastrofa by byla velice obtížně realizovatelná. Měla by však silný psychologický efekt, i kdyby se něco takového stalo jen na omezeném území. S tím počítá právě i bioterorismus. Je to jeden z jeho cílů. Možnost, že by se něco takového stálo náhodně, přírodním způsobem bez přičinění lidí a nezareagovalo se na to, je pak prakticky vyloučena.

Dobrým příkladem je už zmiňovaný SARS, který se šířil vzduchem. Největší nebezpečí vždy spočívá v globalizaci světa. Začalo to v Číně, úmrtnost byla přibližně 10 % a očkovací látka neexistovala. Nakažených začalo přibývat, ale ještě se o tom moc nemluvilo. Jedna nakažená rodina se sebrala a odcestovala do Toronta a tam se nakazil personál. K celosvětové pandemii v takovém okamžiku dojít mohlo. Ale zafungovala protiepidemiologická opatření, díky kterým se dalšímu šíření zamezilo. I naše Ministerstvo zdravotnictví tenkrát hned vydalo nařízení, ve kterém bylo popsáno, jak a co se má dělat. Kdyby se nic z toho nestalo, tak by biologická nákaza měla možnost putovat po světě. Vždy je to ale o zodpovědnosti jednotlivců. Tenkrát byly na letišti kontroly, které z letiště nepustili nikoho s horečkou. Takový jedinec musel do karantény na pozorování. Někteří lidé cestující z Číny to řešili tak, že si před příletem vzali několik paralenů, aby prošli kontrolou…

Děkujeme za rozhovor.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE