NEZAPOMENUTELNÉ HERNÍ SOUNDTRACKY: SILENT HILL 2
Když jsem psal článek o herní sérii Silent Hill, rozplýval jsem se nad atmosférou strachu, napětí a zmaru. Všechny tyto prvky dohromady tvoří nezapomenutelný zážitek, díky kterému vám Silent Hill zůstane v paměti hodně dlouho. A je to taky důvod, proč má celá série své zasloužené místo v herní historii. I když i já, jako skalní fanoušek a propagátor, musím uznat, že to nejsou hry z hlediska herních mechanik a designu úplně dokonalé. Žádný díl si nevydobil pověst herní špičky a i hodnocení žádného se nevyšplhalo k maximu (všude se pohybují kolem 80 %). Záměrně jsem však vynechal jeden veledůležitý prvek, díky kterému si Silent Hill zaslouží své místo v mém osobním herním nebi. Tím prvkem je hudba z dílny Akiry Yamaoky.
Akira Yamaoka se narodil v roce 1968 v japonském městě Niigata. Vystudoval Tokyo Art College a měl všechny předpoklady k tomu, aby se úspěšně věnoval produktovému a interiérovému designu. Jeho láskou však vždy byla hudba a hry. A toho si právě všimli v Konami, kde nastoupil v roce 1994. Na svém kontě má řadu sountracků, většina těchto her se však ani neopustila japonský trh. Jeho největším zářezem, díky kterému získal mezinárodní slávu, je právě série Silent Hill. V ní se stal dvorním skladatelem a kromě dvou posledních dílů (autorem hudby k Downpour a Book of Memories je Daniel Licht) je napsaný v titulcích každého z nich.
I on sám však tvrdí, že nejoblíbenější je Silent Hill 2. Akira v něm kombinuje řadu hudebních postupů. Základem jsou všelijaké ambientní zvuky. Skřípání, praskání, chrčení. Je to sbírka zvuků, které by nechtěl slyšet v noci doma nikdo z nás. Nádherně doplňují to peklo, které vidí hráč na obrazovce. Najednou si však uvědomíte, že to není jen bouchání a vrzání. Do těchto zvuků se přidají eletronické zvuky, klavír, eletrické kytary a nakonec i zpěvy a je z toho svým způsobem docela normální popová písnička. V těchto okamžicích se vám scény ze hry vypalují do paměti jako žhavý drát. Krása vyplave na povrch ze žumpy plné znetvořených těl a rzi.
Celý soundtrack je tak směsicí trip hopu, ambientu, popu nebo rocku. Nejsou to jen doprovodné ruchy nebo sterilní fidlání generického orchestru. Je to jednoduše Silent Hill. Jsou to docela obyčejné věci zabalené do neobyčejně znepokojivého obalu, které překvapivě fungují i tak samy o sobě a pravděpodobně je ocení nejen fanoušek hry, ale i hudby jako takové.