Luke Pearson: Hilda

Hilda. Jméno, které teď slýcháte ze všech stran.  Hilda. Záhadné, dlouho očekávané děvče, které ovládlo literárně-komiksovou scénu dřív, než vůbec poprvé vyšla. Hilda. V podstatě dětská kniha, která už jen ukázkami uhranula potencionální čtenářstvo, které by za ni teoreticky bylo schopno dát i ledvinu (možná i svou), aby ji dostali hned, hned, HNED. O které jiné knížce v poslední době byste tohle mohli říct? Čím to je, že tahle malá velká kukadla v záplavě modrých vlasů očarovaly z těch pár ukázek všechny natolik, že jí podléhají kluci stejně jako holky a všichni u toho vydávají ty nadšené pisklavé zvuky jako když pod stromečkem najdete vysněného poníka. Jen ti kluci potichu, protože je to trapné, přece.

Hilda. Malá, modrá, divná a naprosto boží. Hilda je takové malé, zvědavé dítě, které by doma chtěl mít každý rodič. Hildu chcete, i když o tom možná ještě nevíte. Kdo by nechtěl okatou modrovlásku s rohatou liškou, bezelstně dětskou schopností vidět neviděné a skicákem plným šutrů? Každý chce svou malou Hildu. Hildu do kapsy, do baťůžku, pod polštář, na poličku, na cesty.. S Hildou pravděpodobnost, že se vám stane něco úžasného, roste s každou další stránkou. Je jedno, že se mezitím nehnete z místa, protože všudypřítomné dechberoucí estetično vás zanese i na ta nejnepravděpodobnější místa dětské fantazie.

Luke Pearson je britský karikaturista, který má na triku mimo této fešandy i storyboarding páté a sedmé série seriálu Adventure Time, který už u nás nějakou dobu běží běžně v televizi a majitelům cílové skupiny (čti rodičům malých dětí) určitě neunikl.

Hilda je malá holka, která žije s maminkou v domě uprostřed severských kopců. Daleko od všeho a všech, ale to Hildě nevadí, protože je to kraj žijících mýtů, pověstí a roztodivných potvůrek a patvarů jako jsou trollové, létající hafíci, Poleňák nebo útoční králíci premiéra pidilidí. Příběhy jsou skutečně dětské, dějová linka je jednoduchá, až banální. Tak v čem lpí ten úspěch, že krom dětských čtenářů Pearson stejným dílem očaroval i jejich rodiče a dospělé čtenáře obecně? Vezměme to tak nějak obecně a lehce populisticky: svět je zlý. Dobře, jinak. Žijeme v seriózním světě stresu a vážnosti. Práce, rodina, práce, starosti, spánek, práce, výplata.. znáte to.

Není to tak hrozné, nic neobvyklého, ty malé denní rutiny, které vás doprovázejí a budou doprovázet celý život. A všechny ty knihy a filmy a komiksy, u kterých občas hledáme trošku odpočinku jsou vážné, tvrdé, občas až nelítostné. Šťastný konec nikdy není tak úplně šťastný a možná mu ani tak úplně nevěříme. A pak najednou přijde ONA. Hilda. Milá, veselá a rozpustilá kniha plná dětské bezprostřednosti a existencionální radosti ze života. Prýští z ní hravost a svěžest a i když je to hloupé, je to jako balzám na duši. Není to ani za mák vážné, nemusíte nad tím přemýšlet. Jen se kochat. A áááchat. A smát se.

Luke Pearson je blázen. Luke je karikaturista a kreslíř s vytříbeným citem pro barvy a práci s nimi. Hilda je nejen bravurně lehce, étericky nakreslená, ale kolorit je tak dokonale trefný, svěží a skvěle atmosférický, že vám dokáže skvěle navodit pocity jak emoční, tak i požitkové. Když na panelu prší, cítíte ten vlhký chlad a vůni kapek. Koncept holčičky s velikou hlavou a ještě většíma očima mu zase umožňuje dobře pracovat s mimikou postavy a i tohoto aspektu využil naplno.

Publikace je složena ze dvou alb, Hilda a troll a Hilda a Půlnoční obr a je zajímavé sledovat, jak se Pearsonova kresba mezi těmito dvěma sešity vyvíjí a posouvá a ačkoliv se Hilduš ve svém základě vlastně vůbec nezmění, tato nepatrná rukopisná změna vám dá pocit, že Hilda roste před očima. Je v ní najednou něco lehce staršího, i když pořád je to ta praštěná holka s rohatým mazlíčkem, maminkou s božskou trpělivostí a pochopením a spoustou zvláštních stvořeníček okolo.

Zajímavosti pro dospělého čtenáře dodává i to, že i ve své jednoduchosti jsou oba příběhy odlišné i v tom jemném podtónu ducha příběhu. V albu Hilda a troll je zápletka velmi přímočará a jednoduchá a obecně se to celé nese v duchu dětské zvídavosti a fantasknosti, zatímco Půlnoční obr je zdánlivě komplikovanější a tu ranou touhu po objevech částečně nahrazuje taková ta všem známá dětská umíněnost a úsměvná vážnost. A dojde i na lovestory. A to právě skvěle doplňuje ta “jiná”, méně uhlazená, zato více expresivní linková kresba, která příběhu dává maličko jiný charakter, ačkoliv barevnost zůstává zachována.

Hilda je velkoformátová knížka v pevných deskách a určitě to byla dobrá volba, protože v ploše lesklých A4 stran si skutečně naplno užijete ty estetické orgie panelů a pestrobarevných dvojstran. Pevná vazba vám zase zaručí delší životnost, protože se o ni možná budete muset tahat se svými ratolestmi a jinými členy domácnosti. Nepochybujte, že vaše děti bude bavit. Jde-li o ně, Hildu doma musíte mít. Jde-li o vás, tak asi dojdete k tomu stejnému. Je to hloupé. No a co? Je to boží a krásné.

Celé je to ve své podstatě pečlivě sestavená neskutečnost. A možná ta chybějící realita je to, co tomu dodává právě tu rozmarnost. A to je dobře. Kdyby Pearson o tuhle rozmarnost přišel, přišli bychom o Hildu. A kdybychom přišli o Hildu, byla by to neskutečná škoda.