HILDA SE VRACÍ

Víte, co je to mezigenerační rozdíl? A víte, co je to městské dítě? Možná vás tyto otázky překvapují, ale ony mají svůj důvod. Před časem koloval po facebooku jeden text a dost možná po něm stále koluje. Mluvil o našem dětství bez mobilů, internetu a herních konzolí. O době, kdy naší sociální sítí byl klepač na dvoře a domů jsme se chodili jenom najíst. Dnešní děti už tohle neznají. Vyrostli na televizi, tabletech a počítačových hrách. Když je posíláte ven, tak to berou jako trest. Ale přiznejme si, není to jenom jejich vina. To my je často odbudeme televizí a ven se je bojíme pouštět, protože je “jiná doba”. I o tom vypráví dospělým čtenářům komiksová kniha Hilda se vrací. Dětem ale vypráví úplně jiný příběh. Popisuje úžasné dobrodružství, která Hilda zažívá. Zrovna se přistěhovala z venkova do města a zjišťuje, co všechno to obnáší.

Hilda je postavička vymyšlená britským autorem Lukem Pearsonem. Ten její příběhy píše i kreslí. Kniha “Hilda se vrací” je již druhou Pearsonovou knihou, kterou nakladatelství Paseka vydalo. První se jmenovala jednoduše “Hilda” a zaznamenala obrovský úspěch. První náklad byl ihned rozebrán a nakladatelství Paseka muselo udělat dotisk. Kniha má velký formát A4, 112 stran a pevnou vazbu s tvrdými deskami a s parciálním lakem. Je vytištěná na matném papíru, takže nehrozí, že na stránkách bude vidět kdejaký otisk mastné dětské ruky.

Hilda je zvídavá dívenka s dlouhými modrými vlasy a velkýma očima, která žije s maminkou někde v Norsku. Je téměř prototypem ideálního dítěte. Je veselá, chytrá, odvážná a má obrovskou fantazii. Má ráda dobrodružství a často s sebou nosí jednu ze svých encyklopedií, se kterou zkoumá své okolí. V první knize jsme sledovali její dobrodružství v krásné a nedotčené přírodě, kde s maminkou žila v domku na samotě a kde zažívala příhody s pohádkovými tvory, jako jsou trollové, obři, pidilidi a nebo její kamarád Poleňák. Ostatně ani její domácí mazlíček není úplně normální. Jmenuje se Větvík, vypadá jako polární liška a na hlavě má parůžky – anebo větvičky. Hilda každé ráno vyskočila z postele, rychle do sebe naházela snídani, sbalila svačinu od maminky a vyrazila ven za dobrodružstvím, anebo jenom se skicákem kreslit kameny. Ono si ji to dobrodružství vždycky našlo samo. Potom ale jeden zamilovaný obr rozšlápl omylem jejich dům a Hilda se s maminkou a Větvíkem musela přestěhovat do města.

Druhá kniha “Hilda se vrací” začíná tři dny po přistěhování se do města. Přesněji řečeno, začíná tady první příběh v knize a nese název “Hilda a ptačí slavnost”. Hilda těžce snáší první dny ve městě. Rána už nejsou tak veselá. Najednou se ji maminka bojí pustit ven do městské džungle, kterou ještě ani jedna z nich nezná a Hilda je z toho pěkně otrávená. Nakonec ji ale zachrání spolužáci, kteří se přijdou zeptat, jestli Hilda může ven. Hilda slíbí, že bude brzo doma, protože se s maminkou chystá na večerní Ptačí slavnost. Takhle začíná první Hildino městské dobrodružství. Zpočátku se jí to venku se spolužáky moc nelíbí. Nechápe jejich “městskou” zábavu. Nebaví ji kopat s nimi do plechovky a nebaví ji zvonit na zvonky a potom se skrývat v houští. A už vůbec ji nebaví házet po ptácích kamení. Když pak jednoho ptáka kámen zraní, tak Hilda neodchází s ostatními dětmi, ale jde se o toho zraněného opeřence, který leží bez hnutí na zemi, postarat. A kdo zná Hildu, toho asi nepřekvapí, že ten pták na Hildu promluví lidským hlasem a že po pádu na zem tak nějak zapomněl jak se lítá. Od této chvíle se začíná odvíjet to skutečné dobrodružství hýřící nápady a humorem. Stihne však Hilda přijít domů včas, aby šla s maminkou na slavnost?

Druhý příběh se jmenuje “Hilda a černý pes”. Zde sledujeme Hildinu kariéru u skautů. Chystá se nasbírat co nejvíce bobříků, aby udělala radost mamince. Ale nebyla by to Hilda, kdyby to všechno šlo jednoduše. Největšími překážkami jsou velký černý pes, který už sežral tři lidi a děsí celé město, a domácí skřítek Tontu, kterého paní domu vyhodila na ulici a kterému se Hilda rozhodla pomoci. Hilda má obecně potřebu každému pomáhat a každého zachraňovat. A od toho se odvíjí všechny ty její komplikace a dobrodružství. Hilda postupně odhaluje, že se ve městě děje něco zvláštního a je rozhodnutá tomu přijít na kloub. Ale zbyl ji vůbec čas na ty bobříky?

Těžko se popisují všechny ty vtipné situace, které v těch příbězích jsou. To prostě musíte vidět, protože Pearson úžasně vypráví svými obrázky. Jeho kresba není nijak extra propracovaná a vypadá docela infantilně. Ale to zároveň tvoří její kouzlo. Na těch obrázcích je i přes jejich zdánlivou jednoduchost všechno, co na nich má být. Velké hlavy s velkýma očima skvěle vykreslují emoce. Vybarvení postrádá milióny barev v přechodech, ale je přesně takové, jaké má být. Pearson je skvělý výtvarník a dokázal si vytvořit vlastní osobitý styl, který si zamilujete.

Knížky s Hildou jsou takovým pohlazením po duši. Pro děti i pro dospělé. Není tam žádné násilí, není tam šikana, nemluví se tam sprostě a neřeší se závažná témata. A nechybí tam humor. Hilda má ale možná i další rovinu. Záleží na tom, jak se k tomu jako dospělý postavíte. Možná to tam neuvidíte a řeknete mi, že nad tím až moc přemýšlím. Ale zkuste se nad tím zamyslet. Příběh nechává čtenáře na pochybách, zda se všechny ty kouzelné věci kolem Hildy opravdu dějí a zda jsou všechny ty magické bytosti skutečné (v rámci příběhu), anebo jestli je to jenom svět uvnitř Hildiny hlavy. Její bujná fantazie a imaginární kamarádi. Každý příběh může být směsí reality a zároveň imaginárního světa. Maminka s Hildou její hru může hrát, ale možná ani sama neví, co všechno v jejích příbězích prožívá..

A právě těmito dvěma možnými pohledy se mi zdají tyto knihy zajímavé. Děti vidí jen to dobrodružství a pohádkové bytosti, ale dospělí mohou přemýšlet, zda je za tím něco víc. Jestli některá z těch dobrodružství nejsou jen způsoby, jak se dítě vyrovnává s životními změnami. Protože fakt, že se musí s maminkou přestěhovat ze samoty v přírodě do města, se dá skousnout mnohem lépe, pokud je to zaviněno nešikovným obrem.

Kniha Hilda se vrací má jednu obrovskou chybu. Je příliš krátká a její čtení utíká až příliš rychle. Na druhou stranu její výhodou je to, že se dá číst znova a znova. Zajímalo by mě, jestli by se moment, kdy by Hilda začala nudit, počítal na stovky stran anebo na hodiny. Však to zkuste sami. Za méně než 250 Kč zaručeně potěší každého v domácnosti.