logo

NEZAPOMENUTELNÉ HERNÍ SOUNDTRACKY: QUAKE

Dnes se stejně jako v minulém díle vrátíme v čase do doby, kdy se psal rok 1996 a zrovna vycházel Quake (čti KVEJK). Že jste KVEJKA pařili a žádnou hudbu si nepamatujete? To se nedivím. Já sám si pamatuji, jak jsem KVEJKA pařil, a rozhodně tam žádná hudba nebyla. Vzpomínám si jen na řev pekelných stvůr, rachot hřebíků zabodávajících se do vojáků a taky zvuk vystřeleného granátu z granátometu a jeho následné „cinkání“ o zem. Na takové věci se nezapomíná, ale hudba? Žádná.

Problém je v tom, že stejně jako většina tehdejších pařanů jsem měl KVEJKA „zpirátěného“ od kámoše na kupce disket, popřípadě „smahnutého“ na CD s další stovkou her. V tom případě je jasné, že jsem si hudbu, která je na originálním CD v běžných audio stopách (stopa 1 jsou data a ostatní stopy jsou audio tracky) vychutnat prostě nemohl. V dvaceti-megovém ripu prostě žádná hudba nebyla. Přesto jsem si KVEJKA celkem užil. Nejvíce si ovšem vybavuji „mulťák“, kdy jsme spojili se spolužákem z vedlejší ulice svoje počítače pomocí sériového kabelu a řezali to do sebe jak diví. I ve dvou to byla zábava a dalších pět lidí přihlíželo, protože propojit víc než 2 počítače „seriákem“ je nemožné, jak určitě všichni víte, a síťovou kartu tehdy neměl v desce integrovanou každý cucák, jak je tomu dnes. No a tady bych ten článek mohl ukončit. Žádná hudba tam není, takže není o čem psát.

Jenže zhruba před rokem jsem dostal na KVEJKA chuť a nějak jsem přišel na to, že má soundtrack. Trent Reznor, Nine Inch Nails… ano někde už jsem to slyšel, ale já takovou hudbu nemusím, jde to mimo mě. No a představte si, že tento Trent Reznor asi rád pařil Dooma (asi jako každý tehdejší chlapec, muž či puberťák vybavený minimálně nějakou třiosmšestkou DX zvládající 40 milionů operací za vteřinu) se prostě domluvil s ID softem, že jím složí hudbu pro jejich novou 3D akci, která měla udělat do světa díru minimálně tak velkou jako sám praotec všech 3D pařeb Doom (jak to vše nakonec dopadlo, to určitě všichni víte nebo taky možná nevíte, na tom nezáleží). A ID soft na oplátku hodil logo NIN přímo do hry na všechny bedny s municí. Být jejich fanda tak pařím KVEJKA dodnes.

Ale přesuňme se zpátky do současnosti k mojí malé příhodě s KVEJKEM… jsem spustil VY DOBŘE VÍTE KOHO a začala hrát hudba (po pár neshodách s Dosboxem hraje hudba sice z Winampu, ale hraje) a já s otevřenou pusou a staženýma půlkama procházím první level. Hudba sedne do hry jak prdel na hrnec nebo jak se to říká.

A nyní se můžeme konečně se dostat k samotné hudbě. Asi bych si to měl poslechnout, takže mě na moment omluvte… (po 58 minutách)… no nevím samostatně to moc nefunguje, já na takové temně ambientní věci asi nejsem, tak proč o tom vlastně píšu? Proto, že atmosféra KVEJKA je s tím soundtrackem fakt HUSTÁ. Ambientní zvuky a pazvuky sem tam proříznou tvrdé kytarové rysy, které se k frenetické akci hry hodí přímo dokonale.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Zdeněk Hellebrand

Autor. Videoherní znalec a historik, fanoušek všemožných obskurních hudebních stylů a soundtracků. Věčný kutil. Když si něco nemůže dovolit, tak si to vyrobí. Sběratel starých herních konzolí, gramofónů a šicích strojů.


KOMENTÁŘE