NEZAPOMENUTELNÉ HERNÍ SOUNDTRACKY: NÁLOŽ ŠVÉDSKÉHO SID METALU

Dnešní část našeho seriálu bude o něco obsáhlejší a nebude se soustředit jen na jednu hru ani jedno období. Z toho důvodu nebude na škodu ihned na úvod uvést několik pojmů, abychom si rozuměli. Kdo ví, která bije, tak snad promine některé polopaticky vysvětlené detaily. Machinae Supremacy = SID metal, Commodore64 = domácí 8-bitový počítač v 80. letech velice populární, SID = zvukový čip použitý v Commore64 a několika dalších modelech, shump = shoot´em´up, shoot´em´up = herní žánr, známý především z herních automatů, v zásadě jde většinou o raketku, která letí zleva doprava (popř. zdola nahoru, někdy i diagonálně) a střílí vše, co se na obrazovce objeví, Jets ´n´guns = shump od Rake In Grass, Rake In Grass = české herní studio, Jets´n´guns soundtrack = Machinae Supremacy

Machinae Supremacy je švédská SID metalová kapela a dodejme, že snad jediná SID metalová kapela na světě (nějaké garážové spolky z Ugandy rozpadnuvší se po jednom nahraném demáči nepočítám). A právě této kapele bude věnována dnešní část seriálu.

Toto je příběh o bandě švédských kolíků, kteří byli zarytí commodoristi a nechali tento koníček prostoupit i do své hudby. Abych trochu přiblížil styl jejich hudby, tak se jedná o melodický metal s čistým zpěvem, kde hlavním poznávacím znakem, který na první poslech nepozná snad jen úplný osmibitový ignorant, je používání synťáku založený na čipu SID. Konkrétně teda SidStation, což nikdy nebyl masově vyráběný produkt. Navíc dnes již snad nelze sehnat vůbec, protože výroba Commodoru 64 skončila před lety a čipy SID už dávno došly. Ovšem nejedná se o žádnou dobovou vykopávku. Postupně se kolem tohoto specifického čipu tvořila široká skupina obdivovatelů. Na rozdíl od taktéž populárního Atari, jehož čip Pokey taky nebyl k zahození. O třetím do party, ZX Spectru se ani nemá cenu zmiňovat. Byl na tom mizerně hudebně i graficky. Ale úspěch měl. Trochu mi to připomíná dnešní válku mezi Xboxem a Playstation. Zdánlivě nejslabší Nintendo se směje. Jejich konzole je levná a v konečných prodejních číslech válcuje oba silné konkurenty. Ale to jsem trochu odbočil. V naší bitvě zvítězil Commodore, jednoduše proto, že žádný Pokey metal není.

Jedna firma vyráběla synťák, jehož základem byl právě zvukový čip SID. Skupovali zbývající zásoby této součástky, kde se dalo. A právě tento výrobek propůjčil skupině Machinae Supremacy jejich specifický zvuk. Kapela vznikla v roce 2000 ve švédském městě Luleå. Je to jedna z kapel, která se prosadila především díky internetu. Už jejich první online uveřejněné písně získali úspěch nejen v Commodore komunitě. Svou prvotinu vydali v roce 2004 pod názvem Deus Ex Machinae. Následně vydali dnes zmiňovaný soundtrack a poté další 4 studiová alba. Poslední z nich s názvem Rise of a Digital Nation vyšlo v roce 2012. Kromě plnohodnotných alb mají řadu dalších singlů, které jsou dostupné pouze online. Část z nich je inspirovaná různými hrami, např. Bionic Commando. Album A View from the End of the World považuji za jejich nejpovedenější.

Tato kapela se však ihned po vydání prvního alba vrhla na soundtrack ke hře Jets´n´Guns od českých vývojářů z Rake In Grass. Úvodní „Main Theme“ song je power/heavy vypalovačka jak vyšitá. Žádná ze současných „velkých“ kapel tohoto stylu by se za něj stydět nemusela. Na rozdíl od nich je tento soundtrack instrumentální, takže ti z vás, kteří nemůžou vystát heavymetalový zpěv, nebudou pohoršeni. Ovšem jak mám ověřeno, zrovna Machinae Supremency nedělají problém ani těm, kteří tento styl vůbec neposlouchají. Těžko říct, čím to je. Určitě by to vystačilo na samostatný článek nebo studii, ale to přenechám lidem povolanějším.

Zbytek alba se nese v podobném duchu a ať jde o songy rychlejší nebo pomalejší, tak všechny hezky odsýpají. Stopáž nejdelších songů má kolem tří minut, takže rozhodně nezačnou nudit a 29 skladbový soundtrack o 55 minutách se dobře poslouchá. Co je ale na tom tak závratně zajímavého, že si zaslouží účast v naší minikolekci nejlepších herních soundtracků? Jednoduše jde o geniální kombinaci kytar a archaických elektronických zvuků protkaných líbivými sóly. Stačí poslechnout jednu z ukázek a vše bude jasné. Určitě na vás při poslechu dýchne atmosféra maringotek let osmdesátých, i když nemá soundtrack ani 10 let a v maringotkách žádný metal nehrál. Nakonec se kapele soundtrack zalíbil natolik, že některé z nich posloužily jako základ několika písní na jejich pozdějších studiových albech.

Jets´n´Guns je shoot´em´up s hratelností ze staré školy, zabalený do krásné moderní grafiky. Jak je u pořádné shumpy hry zvykem, na obrazovce vše lítá, střílí a vybuchuje. Je to adrenalinová jízda. Už jen proto, že obtížnost je standardně poměrně vysoká a žádná chyba se neodpouští. Perfektní atmosféru samozřejmě podtrhuje soundtrack. Dohromady to funguje skvěle. Dobrou zprávou je, že celý soundtrack je zdarma ke stažení na stránkách kapely, a to dokonce ve vyšší kvalitě než ve hře.

Jets´n´Guns je tedy je první videoherní zářez Machinae Supremacy, nikoliv však poslední. K dalšímu zářezu se budeme muset přesunout zpět do roku 1987, kdy vyšla hra Giana Sisters pro Commodore 64, abychom se následně teleportovali do roku 2012, kdy díky Kickstarteru vyšlo pokračování Giana Sisters – Twisted Dreams, na jejímž soundtracku se podíleli opět Machinae Supremacy. Ale o tom třeba příště…