Všechny důvody světa, proč běhám

Matthew Inman je rodák ze Seattlu, který v roce 2009 založil webové stránky The Oatmeal. A protože to je klučina výtvarně nadaný a má smysl pro humor, začal jej plnit vtípky, komiksy, stripy a postřehy o zvířátkách, politice, dětech, zkrátka o všem kolem něj. Důkazem o tom, že mu to jde, jsou milióny návštěv na stránce a laiků na Facebooku. Jak to tak bývá, z digitálního světa se brzy podíval i do fyzických knihoven. Jedna z jeho sbírek se dostalala i na náš tuzemský trh a jmenuje se Všechny důvody světa, proč běhám.

Už samotný název nenechá nikoho na pochybách, o čem titul bude. Ano, o běhání. Přesněji tedy ne přímo o tom samotném aktu, při kterém se zpocená individua mučí poskakováním po světe, omezují dopravu a trápí chudáky pejskaře. Je hlavně o těch důvodech, které nutí lidi běhat, trápit se a dělat něco pro své zdraví. O tom, že nestačí jen o něčem mluvit, plánovat, čekat na znamení a sám před sebou se vymlouvat, že něco nejde, není na to čas, a že určitě s tím začnete dělat něco hned příští týden.

I já to moc dobře znám. Takové to černé svědomí a slabounký hlásek v hlavě, který vás nutí začít myslet na životosprávu nebo dlouho odkládaný úkol. Snad každý ho už někdy slyšel. A my si pak sami sobě lžeme do očí a přesvědčujeme se, že teda už zítra s tím pohneme. No, možná až koncem týdne, protože se na to musíme ještě pořádně připravit, dospat, nabrat síly. A pak je venku nepěkno, takže je dobré celou akci raději posunout o týden. Hlavně to neuspěchat.

Jak Matthew sám říká, často nakonec vyhraje nenasytný břuch, který vás uzemní u televize a strčí vám do jedné ruky pytel čipsů a do druhé brambůrků. Ale hned dokazuje, že se dá porazit. Stačí se přestat vymlouvat a začít. A když už zrovna chcete začít sportovat, proč nezkusit běhání, když k němu kromě odhodlání a chuti potřebujete jen slušné boty. Matthew to dotáhl až k maratonům a i přes všechen ten pot, bolavé svaly a odřené bradavky nevypadá, že by toho litoval.

Všechny důvody světa, proč běhám tak tvoří sbírku stripů o motivaci, radách do začátku a historkách, které obyčejný běžec zažije. Funguje to nečekaně dobře. Až jsem se zastyděl, když jsem zrovna knihu četl ve vaně po dobré večeři a nechybělo málo a málem jsem i vyrazil (po té, co bych se usušil a oblékl, samozřejmě). Nakonec ale břuch vyhrál a zůstalo opět jen u lhaní si a vymlouvání. Zatím…

Podtitul knihy zní: “Nejvtipnější komiks o běhání, přežírání a vítězství,” a není to jen reklamní slogan. Rozhodně to není věc, u které bych se válel smíchy na zemi, ale přiznám se, že jsem se několikrát upřímně pousmál, místy až nesměle potichu uchechtl. Na druhou stranu tento komiks o běhání moc velkou konkurenci nemá, například povedený komiks o Zátopkovi rozhodně komedie není, a tak má slogan v zásadě pravdu. Matthew Inman má navíc příjemný, barevný a netradiční výtvarný styl. A i když je celá knížka jen krátkou jednohubkou, je pravděpodobné, že se u jejího čtení nebudete nudit. A pokud vás opravdu přiměje zvednout se z gauče a jen se zkusit proběhnout kolem domu, jen dobře. Vůbec bych se tomu nedivil…