logo

ZÁTOPEK … KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK PŘIDEJ!

Život píše menší události drobným písmem a ty často zapadnou mezi řádky větších. Jindy to jsou příběhy vytlačené tučnou kurzivou, které by si člověk nevymyslel. Ponejprv začnu zcela neskromně mou příhodou, abych ji přetavil v nadčasové vyprávění o pevné vůli, životní lásce a člověku. Člověku Emilu Zátopkovi. Celkem nedávno jsem byl na akci s názvem Dětské atletické dopoledne. Jistě, šlo tam předně o děti, sport a také běh. Prostě víkendová pohoda, kde není ještě důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Při jednom z řady běhů mne zaujala krásná generační roztržka. Někdo z přítomných rodičů křičel na své dítě „Utíkej, Forreste!“ Přičemž vedle mne stojící senior poznamenal „Snad, utíkej Zátopku!“ Dokonalé, jak jsem napsal, to nevymyslíš a obdobné scénky kreslí pouze život sám.

Předpokládám, že nebude v polistopadové populaci mnoho jedinců, kteří by neznali amerického Forresta Gumpa a tak ho nechám pádit „Utíkej, Forreste!“ Mimochodem, ten film mám moc rád. Horší už to bude s kolektivním povědomím ohledně československého fenomenálního atleta Emila Zátopka. Ruku na srdce, kdo z vás ho zná a pokud ano, kolik toho o něm víte? Asi to bude bída, ale vše se dá napravit. I vědomosti se dají doběhnout…

Nakladatelství Argo vydalo ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka a Českým olympijským výborem komiksovou knihu s názvem Zátopek …když nemůžeš, tak přidej! Svazek je součástí projektu Zátopek 2016, jež připomíná běžce, který se stal vzorem milionů lidí po celém světě. Autorem scénáře je spisovatel Jan Novák (1953) a jeho debut na poli komiksu ztvárnil kreslíř Jaromír 99, vlastním jménem Jaromír Švejdík (1963).

Jan Novák se vrací poměrně stručně do dětství a posléze i mládí Emila Zátopka (1922 – 2000). Scénář zachycuje i upozaděné dobové kontexty a proměny času. Jakoby bezděčně se přerodí první republika v Protektorát Čechy a Morava. Sundavají se obrazy státníků, vůdců a na jejich místo se věší jiné podobizny, přičemž mne překvapilo, že se v tuzemsku ukrýval portrét Stalina v roce 1939(?). Druhá světová válka proběhne celkem bez povšimnutí a děj se posouvá přes Vítězný únor 1948, až do padesátých let minulého století, kde na olympiádě v Helsinkách 1952 dosáhl atlet vítězství, jež nemá obdoby. Emil Zátopek přivezl tři zlaté medaile ve vytrvalostním běhu (5 000m, 10 000m  a maratón). Ani se nechce věřit tomu, že maratón běžel prvně v životě! Abych nezapomněl, na stejné olympiádě získala zlatou medaili v hodu oštěpem i jeho žena. Zde komiks končí velkým happy endem, ačkoliv život závodníka běžel dál.

 

Komiks Zátopek … si nese nezbytné biografické prvky ze života čtyřnásobného olympijského vítěze ve vytrvalostním běhu a jeho manželky, atletky Dany Zátopkové. Nicméně, nejedná se o klasický faktografický dokument, ale spíše o hollywoodský příběh, jež sleduje vymezenou část Zátopkova bytí. Scénárista se soustředí ve svém vyprávění na jeho lidskou stránku, charakter, morální kvality, nezdolnou vůli a osudovou lásku. Velký důraz je kladen i na Zátopkovu vzpouru proti Gottwaldovu systému. Je málo známé, že Zátopek odmítl účast na olympiádě v Helsinkách 1952, protože komunisté nepovolili na klání účast jeho kolegy Stanislava Jungwirtha. Nakonec si tvrdohlavec prosadil svou a komiks by se mohl klidně jmenovat Běžec proti režimu, či Běh o život. O jakou šlo revoltu vám nejlépe připomenou uranové doly visící nad hlavou, jako Damoklův meč.

Grafický román vykresluje běžce v pozitivním světle a představuje ho předně jako člověka a pak až hrdinu, kterým bezpochyby byl. Emil Zátopek žil v neklidné epoše a samozřejmě i kolem něj se vznáší temný stín lavírování s komunistickým řádem. Jedná se například o článek, který vyšel v Rudém právu (1950) podepsaný jeho jménem, jež byl součástí agitační kampaně před popravou Milady Horákové atd. Dodnes ovšem zůstává otázkou, nakolik se s obsahem identifikoval a jak moc byl běhoun  zneužit.

 

Kresba Jaromíra 99 není můj šálek kávy. To se přiznám na rovinu a bez zbytečných kudrlinek. Je mi celkem jedno, kolik má autor cen, nominací a nemá význam to nějak dlouze okecávat, nebo balit do hávu expresivních slov. Toliko má ryze osobní interpretace. ALE, je nesporným faktem, že obrázkový příběh bezvadně funguje, a to i díky omezenému koloringu, jež zdánlivě podtrhuje klišé o blednoucím, mizejícím čase. Dobové reálie jsou výstižné a ze stránek knihy přímo vane duch oné doby. Opravdu jsem napsal, že tuhle ilustraci nemusím? No, člověk se mění.

Kniha je vytištěna na kvalitním papíře v pevné vazbě. Kuriozitou může být pro čtenáře to, že komiksové bubliny s dotazy zahraničních novinářů a následné dialogy jsou uváděny v angličtině. Překlad nečekejte.

Osobně jsem toho věděl o neobyčejném běžci poměrně dost a po přečtení komiksu jsem si zase o něco rozšířil obzory a jsem moudřejší (doufám). Vlastně jsem rád, že Jan Novák pojal vyprávění, jako oslavu Emila člověka a až pak Emila sportovce. Pokud se jedná o ona načrtnutá negativa, tak si vždy kladu otázku – jak bych se v obdobné situaci zachoval já? Jak by jste se zachovali vy?

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE