logo

S MARTINEM ŠUSTEM NEJEN O NEW WEIRD

Martin Šust u nás v republice udělal pro popularizaci sci-fi a fantazy hodně. Je to editor, autor, redaktor časopisů XB-1 a Pevnost, v nakladatelství Laser-Books řídí edice New Weird a New Space Opera, a když mu zbude trocha času, napíše si nějakou recenzi nebo vydá antologii.

Můžeš na začátek říct pár slov o sobě a o tom, jak ses dostal k fantastice jako takové?

Těžko mluvit o sobě, když na mé osobě sám neshledávám pranic zajímavého. Pracuji jako redaktor v plzeňském nakladatelství Laser-Books a rovněž jako externí redaktor žánrového časopisu XB-1. Už od mala jsem rád a hodně četl, na druhou stranu jsem nebyl žádný knihomol, a když jsem neměl v ruce knihu, nejspíš jsem někde běhal za míčem nebo lezl po kopcích a skalách. K fantastice jsem se dostal nejprve přes časopis Poutník, posléze díky Ikarii a knihám z nakladatelství Laser, Winston Smith, Polaris, AFSF, Talpress, AF167 a dalších.

Jsi znám jako redaktor a editor, jak jsi se k takové práci vlastně dostal?

Dílem náhody, dílem tím, že jsem se už jako školák chtěl právě žánrové práci redaktora věnovat. Faktem je, že mou cestu k fantastice započal projekt Slovníku angloamerických autorů a díky jeho úspěchu jsem si svůj sen splnil.

Nepřemýšlel jsi někdy o vlastní tvorbě? Nechtěl jsi být místo editorem raději spisovatelem bestsellerů?

Musím říct, že tuhle otázku dostávám poměrně často. Ale jak už jsem říkal, vždy jsem se chtěl věnovat především práci redaktora či editora. Celé to začalo už tím, že jsem si kdysi dávno vystřihoval z časopisů různé materiály, komiksy a tak dále, pak si je lepil do sešitů a vlastně si tak sestavoval vlastní obsah. A tak nějak mi to zůstalo dodnes…

Pracuješ pro nakladatelství Laser-Books, jak ses dostal právě k nim?

Po samizdatovém vydání prvních svazků Slovníku se mi ozval Tomáš Jirkovský. Po nějaké době jsem pro něj začal psát autorské profily do knih, začali jsme diskutovat o možných titulech k vydání, rozdělení do různých edičních řad a pak už to celé vyplynulo v trvalou spolupráci. Je nutné připomenout, že Slovník vyšel v době, kdy se internet teprve rozvíjel a informací bylo pomálu, zvláště těch aktuálních…

Koho byl nápad začít vydávat New Weird u Laser-Books?

Inspirací byl úspěch knih Chiny Miévilla, autora, kterého pro český trh tzv. objevil právě Tomáš Jirkovský. A protože jsem se v té době snažil Tomáše přimět k rozdělení velice rozmanité produkce Laseru do edičních řad k lepší orientaci čtenářů, napadlo mě navázat na tento úspěch podobnými tituly, zvláště když některé z nich už v té době měly zahraniční obálky Edwarda Millera. Ve snaze dát edici nezaměnitelnou a na první pohled rozeznatelnou tvář, jsme pak Millera oslovili s žádostí o spolupráci. Ukázalo se to být vhodnou příležitostí, jak u nás vydat netradiční tituly, které by tu jinak zřejmě nevyšly.

Dá se říct, že je to úspěšná edice? Jaký kousek máš nejraději Ty osobně?

Jako každá edice měla svoje vrcholy i své propady, ale celkově ji lze hodnotit jako úspěšnou, snad až překvapivě úspěšnou, zvláště s přihlédnutím k náročnosti většiny titulů. Bezesporu se jí vedle přízně čtenářů podařilo vzbudit rovněž široký mediální zájem, a i když se podobné knihy objevovaly i v jiných nakladatelstvích, u nás je New Weird spojen právě s touto edicí, což je dodnes, myslím, světový unikát, ačkoli podobné edice se objevily i jinde. Osobně mám vedle skvělého Perdida nejraději svazky od Iana R. MacLeoda, Jeffa VanderMeera, M. Johna Harrisona a antologii manželů VanderMeerových.

Jaké máte s edicí další plány (co se ještě chystá)?

Vzhledem k obecnému propadu prodeje knih a s tím spojeným problémům knižního trhu, je těžké cokoli slibovat. V edici by se měly i nadále příležitostně objevovat knihy Chiny Miévilla, pokud se do ní budou hodit. Samozřejmě doufáme, že se podaří vydat i pár dalších titulů, ale bude to spíše výjimečné. Dnes už zájem o New Weird není tak velký jako v letech, kdy se o něm mluvilo takřka neustále.

Kdybys měl někomu popsat New Weird jednou větou, jak by zněla?

New Weird je svébytný pokus o setření vnitřních i vnějších hranic literární fantastiky, jenž nejčastěji v kulisách městské fikce využívá krajně neobvyklých a zvláštních fantastických motivů a co nejvíce realisticky a komplexně mísí prvky různých žánrů.

Někdy jsou hranice mezi škatulkami tak tenké, že se mezi sebou různě proplétají a často ani nejde poznat, kde jedna končí a kde druhá začíná. Co ale podle tebe musí splňovat příběh, aby se mohl pyšnit nálepkou New Weird?

Pokud pominu to, že by měl přirozeně vyhovovat výše zmíněnému pokusu o definici, měl by být rovněž neotřelým a snad až drsně reálným příběhem, jenž dokáže čtenáře překvapit a v tom nejlepším případě přímo pohltit.

Celé hnutí kolem New Weird se snaží o jistou reformu zaběhnutých žánrových klišé. Myslíš, že se to povedlo?

Je ještě brzy to jakkoli hodnotit, to půjde až s určitým odstupem. Každá taková snaha je však rovněž snahou posouvat fantastiku dál, což je vždy příznivé. Poskytuje to čtenářům bohatost a rozmanitost. Osobně jsem zastáncem toho, že je lepší snažit se hranice posunout a třeba i selhat, než se spokojit se stávajícím a stagnovat.

Laser-Books vydává i řadu věnovanou space opeře, je to taky Tvoje gusto? Co bys doporučil z této „škatulky“?

Rozhodně je to moje gusto. Přímo zbožňuji dobře napsanou space operu a z té moderní mám rád Dana Simmonse, Ala Reynoldse, Johna C. Wrighta, Neala Ashera či Petera F. Hamiltona. Jsem opravdu rád, že se space opera na přelomu tisíciletí opět nadechla k novému rozvoji a rád jsem se jí věnoval i jako editor v rámci antologie Plameny hvězd a snad se k ní jednou ještě vrátím.

Máš rád všechny odnože fantastiky nebo jsou věci či žánry, které nemusíš?

Přiznávám, že ke knihám mimo fantastiku se dostanu jen málokdy, ale pokud jde o žánr, pak mám rád všechny dobré příběhy, zvláště pokud v sobě nesou něco nového, nebo jsou alespoň napsány svěžím způsobem. Nemám rád stokrát omleté v jakékoli podobě a s vývojem žánru dávám přednost příběhům realistickým ve zvolených kulisách, naopak přímo nesnáším, když autor porušuje vlastní pravidla, nebo pokud jeho pravidla postrádají smysl.

Často se setkáváme s názorem, že fantastická literatura je brak, blbost pro děti a naivky. Mnoho lidí z kultury ji nepovažuje za rovnocenného partnera „obyčejných“ klasických i moderních děl. Přitom mám pocit, že vystavět kvalitní příběh a ještě jej zasadit do svébytného světa se svými vlastními fungujícími pravidly je větší umění než psát o naší realitě. Setkáváš se taky s takovým názorem? Co si o tom myslíš?

S tímhle názorem se asi setkává každý čtenář fantastiky. Dříve mě to rozčilovalo, ale postupem času jsem se to naučil přijímat. Pokud kdokoli takto odsuzuje nějaký žánr či vůbec kus umělecké literatury jako celek, pak jen projevuje hloupou nadřazenost a vlastně shazuje především sebe. V každém druhu umění existuje jeho pokleslá část a malá špička, která vše pozvedává a dává tomu smysl. Ještě směšnější je snaha některých teoretiků opravdu kvalitní díla z žánru vyjmout se slovy, že jen využívají jeho postupy. Nemůžete něco definovat a poté tyto definice porušovat, jak se vám chce. Navíc ke čtení fantastiky je třeba otevřená mysl schopná vžít se do fiktivních světů, a to jednoduše mnozí nedokáží. Není to chyba žánru, ale spíše některých čtenářů, kteří mu často ani nechtějí porozumět, jen hledají cestu jak ho odsoudit. Kvůli tomu je spíše lituji a dnes už se mě podobné odsudky většinou nijak nedotýkají.

Teď ti vyšla antologie „Plnou parou“, jak bys ji Ty sám představil někomu, kdo o tom nemá ani potuchy?

Pokud máte rádi nezaměnitelnou estetiku devatenáctého století, toužíte se prolétnout vzducholodí či projet právě vynalezeným parním vozem, rádi byste objevili zcela nový druh magické energie nahrazující elektřinu a prožili neobyčejná dobrodružství v minulosti i budoucnosti, je tohle kniha pro vás. A samozřejmě také pro všechny čtenáře, co mají rádi dobré příběhy.

Pracuješ i pro časopis XB-1, v čem spočívá Tvoje funkce a co je náplní Tvé práce?

Primárně se starám o výběr a přípravu sekce zahraničních povídek, s čímž částečně souvisí rovněž literární publicistika. Dále mám na starosti přípravu a denní aktualizaci webu casopisxb1.cz a s tím spojených sociálních sítí, což je pro čtenáře časopisu v podstatě takový bezplatný bonus samozřejmě volně přístupný pro každého fanouška fantastiky.

Nedávno časopis prožíval existencionální krizi, jak bys to celé hodnotil ze svého pohledu?

Jako externí redaktor toho o ekonomické situaci časopisu moc nevím, ale poté, co XB-1 přežilo svůj ohlášený konec, jsem přece jen očekával větší snahu o změnu. Na druhou stranu došlo k důležitým změnám viditelným zevnitř a osobně doufám, že se projeví příznivě. Český fantastický trh stále potřebuje tištěný časopis a hlavně kvalitní zdroj kratších žánrových prací, kterých je na trhu jako šafránu, zvláště pokud jde o ty zahraniční.

Je možné u nás vůbec udržet kvalitní tištěný časopis, aniž bys musel dělat ústupky, že na obálkách a v obsahu budou filmové mega trháky, nejpopulárnější spisovatelé atd.?

Při tvorbě každého časopisu musí dělat redakce ústupky. Nelze dělat fungující časopis pouze podle přání redaktorů, jejich vize se jednoduše musí co nejvíce protínat s přáním a očekáváním čtenářů. Vždyť časopis dělá redakce především pro ně. Samozřejmě by tu měla existovat jistá hranice, každé periodikum by mělo mít svou pevnou vizi a její hranice rozšiřovat pouze s rozmyslem tak, aby se ve snaze o získání nových čtenářů neztratilo svůj smysl. Ve výsledku jde o neustálé hledání jistého kompromisu a dialog mezi redakcí a čtenáři.

Máš z hlediska fantastiky ještě nějaký svůj nesplněný sen? Něco, co máš dlouhodobě v plánu a furt to nějak nemůže klapnout?

Priority se samozřejmě časem změnily, ale dosud nesplněných snů je pořád dost a dost. Jen doufám, že tu bude pořád prostor pro fantastiku s vizí a myšlenkou a že se stále najdou čtenáři, co mají rádi také žánrovou povídku.

Za Vlčí Boudu BeeSee a Kirby. Děkujeme za rozhovor.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE