ROZHOVOR S FRANTIŠKEM KOTLETOU ANEB PRCAT NA KOREKTNOST

Život Františka Kotlety je pohnutý a plný nečekaných zvratů. Jeho životní eskapády jsou natolik mimořádné, že svou pouhou existencí zadělal na léta práce budoucím historikům a nejen literárním. Úměrně tomu, jak roste jeho jméno se nafukuje a košatí jeho životopis. Člověk nemusí být vystudovaný psycholog, aby pochopil, že Františkův krušný osud a nezdravé stravovací návyky si vyberou jednoho dne krutou daň v podobě fatálního rozštěpení osobnosti. Nicméně, požádali jsme o slovo renomovaného odborníka pana Doc. MUDr. Chocholouška. Zde je jeho názor:

„Průvodní jevy lze hledat v neradostném nenaplněném dětství a je možno pouze konstatovat, že schizofrenie se začíná projevovat v rané dospělosti a pokud není včas podchycena antipsychotiky může vést k zmatené řeči a myšlení. Navíc, pokud se nemoc spojí s grafomanstvím a nemocí BSE, ke které má František díky povolání řezníka blízko, lze očekávat popsané vězeňské zdi a následné  zaplavení knižního trhu. Pečlivému rozboru jsem podrobil jediné známé video Františka Kotlety z pobytu ve vězení, jež se dostalo i do remasterované verze původního filmu Šíleně smutná princezna(1968). Jistě, je to ona pravdoláskařská pasáž s názvem Jedním tahem a výstižně charakterizuje jeho tvorbu. 

Pokud se bedlivě začtete do následujícího rozhovoru s panem spisovatelem, tak objevíte zcela nezvratitelné důkazy pro mou diagnózu. V jedné části spisovatel tvrdí, že se psaním neživí, neboť není blázen a během několika dalších odpovědí provolá, že píše jenom kvůli prachům. Povšiml jsem si také nezdravého obdivu a vzhlížení vůči osobě Ernesta Hemingwaye, i to poukazuje na rozervanou osobnost se sklony k depresi. Pro mou domněnku ohledně napadení mozku spisovatele Creutzfeldt-Jakobovou chorobou (CJD) svědčí i nedostatek empatie a sociálního cítění. Domnívám se, že nemoc zcela vzácně napadla část hemisféry mozku, která má na starosti levé aktivity. Autor tak zcela postrádá společenské smýšlení, respekt a morální vědomí. Projevuje se to zuřivou nenávistí vůči červené barvě, spojovanou s levicí. Což může být umocněno nevyjasněným vztahem otec – syn, kterého nikdy nepoznal a podle zlých jazyků jím je Michail Sergejevič Gorbačov. Jsem přesvědčen, že trpí i nutkavou potřebou navštívit Španělsko a jeho koridu. Další z příznaků je vzteklé se točení do kolečka za svou pravicí, což může připomínat afektovaného psíka prohánějícího si vlastní ocas a způsobovat turbulence. Chování je to velice nebezpečné a podle teorie efektu motýlího křídla, jsem přesvědčen, že paradoxně vyvolává tajfuny v USA a vlastně tak popírá pravicové smýšlení, neboť devastuje zemi, která se stala kultem jeho patologického obdivu.

Pan František Kotleta je vzácný úkaz a nelze mu upřít pořádnou dávku zvrácené geniality a čtivost jeho knih. Pokud bych nebyl slovutný Doc. MUDr. Chocholoušek, chtěl bych býti Kotletou. Až se to jednoho dne rozhodne vyřešit po vzoru svého idolu  Ernesta Hemingwaye, doufám a modlím se, že zanechá   část vzorku vlastního mozku pro studium a hlubší poznání jeho mimořádného tvůrčího nadání. Myslím, že podobný exemplář se objeví pouze jednou za 100 let“. 

U tohoto videa došlo k chybě v dabingu, Kotleta je zaměněn za Koudelku.

9 z 10 psychologů doporučuje nečíst Františka Kotletu. Způsobuje trvalé a nevratné poškození morálních hodnot. ANO, 10 psycholog byl nalezen mrtev, pravděpodobně se stal obětí trestného činu a zadusil se koblihou. Místo zločinu ohledal Brad Pitt a Morgan Freeman, údajně to nebyl pěkný pohled. Doporučení: nežerte koblihy. A teď už hurá na samotný rozhovor:

Jste srovnáván a neustále konfrontován s tvorbou Jiřího Kulhánka. Je to pro vás čest, nebo to již  unavuje?

Je to více než logické. Vždyť sám přiznávám, že píšu „kulhánkoviny“, tedy druh literatury, jehož otcem je právě mistr Kulhánek.

Pokud by jste dostal nabídku autorsky se podílet s Jiřím Kulhánkem na novém díle, šel by jste do toho?

Ne, protože Jirku znám. Je to sólový autor a navíc bych mu jenom kazil styl. Co si budeme vykládat. Je to mistr, u jehož nohou se se svým literárním stylem jenom pokorně plazím.

PR kolem vaší osoby se točí kolem řeznické hantýrky. Neobáváte se toho, že si tím sám na sebe vaříte vodu?

Jestli tím PR myslíte Prcání Rakušanek, tak to mám radši ve studený vodě než v teplý.

Co vlastně žene autora do takové fabulace kolem své postavy?

Fabulace? Jaká fabulace? Že na vás vezmu svůj sekáček?

Jaké byly Vaše začátky v roli spisovatele? Udělal byste dneska něco jinak?

Začátky spisovatele vypadají tak, že si otevře v počítači nějaký textový procesor a začne bušit do klávesnice písmenka. To je vlastně docela dobrý způsob jak začít a myslím, že bych na tom nic neměnil.

Kolik toho musí průměrný český spisovatel napsat, aby se uživil?

To se zeptejte Juraje Červenáka. Já se psaním neživím, nejsem blázen.

Ve vaší tvorbě zasazujete děj do Čech a na Moravu. Mají vaše postavy reálný obraz ve vašem okolí?

Všechny. Je to nejjednodušší metoda tvorby postav. Vezmete si někoho, koho znáte, trošku mu upravíte fasádu a vlastnosti a šup s ním na papír.

Na druhou stranu je docela zvláštní číst všechny ty akční over the top sekvence plné nabušených maníků a vědět, že se to všechno děje například v Praze. Přece každý správný akční fanda ví, že všechno podstatné se děje v Americe a Arnold by se nikdy nemohl jmenovat Franta…

Pche, Praha je všech akčních příběhů ráj. V Americe je nuda. Tam se akorát střílí středoškoláci v hodinách.

Píšete odpočinkovou, nenáročnou (někdo by snad řekl dokonce brakovou) literaturu. Rozhodně to neznamená nic špatného. Ale nemáte chuť si někdy střihout něco vážnějšího?

A to je na pseudonymu to nejlepší, že já ve skutečnosti píši velmi vážnou literaturu, akorát to nikdo neví, heč. Pod svým pravým jménem jsem napsal několik básní psaných volným veršem. Dostal jsem za to i nějaké literární ceny. Ale co si budeme vykládat. Dělám to jenom kvůli prachům. A taky na to letí holky.

Kdo je Vašim největším vzorem?

Ernest Hemingway. Ale jenom kvůli tomu, že ten chlap věděl jak žít, jak pít a jak zemřít.

V trilogii Bratrstvo krve používáte v současnosti ne zcela korektní výraz cikán. Umožňuje vám to skrytá identita, nebo prostě nazýváte věci pravými jmény?

Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, zpíval můj dědeček, když zakopával na zahradě zbytky těch dvou esesáků, co se už nevešli do transportu. Nevím, co je na tom slově špatně.

Nedávno jsem zaslechl rozhovor dvou pánů. Plácali se po ramenou v jaké žijeme báječné době, když na pultech obchodů máme na výběr z padesáti druhů párků, kdežto za socialismu byly pouze dva typy. Jako odborník, myslíte si, že je lepší mít dva druhy plné masa, nebo padesát naplněných polystyrenem?

U nás v Bruntále dáváme do párku jenom maso. Veverky, vrány, žáby, potkany, samé delikatesy. Jsem rád, že to lidem chutná.

Ve vaší tvorbě narážím na znalosti a vědomosti dokazující váš všeobecný rozhled, které ostře kontrastují s  postpubertálním vyjadřováním hlavních postav. Není nakonec celá fabulace s Kotletou zástěrkou pro Dr. Jekylla a pana Hyda?

Řeznická zástěra bývá zpravidla od krve, ale pod ní se většinou skrývá dobrý řezník, který ženu bije jenom, když ho opravdu nasere. A to jsem vlastně celý já.

Trilogie bratrstvo krve čerpá z upírské tématiky. Četl jste Alma mater Drákulu od Bram Stokera?

Mamka mi ji četla před spaním. Bylo mi pět a měl jsem pak dlouhé roky o zábavu postaráno kvůli nočnímu pomočování. Ale zase, když spíte na slámě, tak to tak nevadí.

Když už jsem u té krvesajské literatury, říká vám něco trilogie Zhoubný kmen od autora Del Toro Gullermo a Hogan Chuck?

Vůbec. Ale pokud je to nějaké porno, rád se na to mrknu.

Znáte jméno  Brodka hrnčíře Ducháče z Levína?

Jestli myslíte toho lichváře, co půjčoval v Bruntále, a teď ho hledá policie, tak toho jsem nikdy neviděl a to jeho kolo mi do sklepa taky někdo podstrčil.