logo

PERUNOVA KREV 2 JE 0 NEGATIVNÍ

Perun, nejvyšší ze slovanských bohů, odešel, nikdo neví kam, ani proč. Už je tomu hezkých pár století, ba i tisíciletí. V slovanském panteonu zavládl zmatek a následný rozkol v jeho řadách, který vedl k vytvoření znepřátelených frakcí. Skupiny žijí v jakési studené válce a nevraživosti, jež   vytvořilo vlastnictví pěti magických artefaktů. Poměr sil se však nečekaně mění a dochází k totální válce bohů.

Bylo předpovězeno, že přijde vyvolený, aby přivedl nazpět Peruna, jenž jako jediný může utnout chaos a nastolit pořádek. Vybraným má býti voják, který bojoval v cizině. Martin Fridrich, hrdina z prvního dílu odpovídá profilu pohanského orákula. Jako český voják válčil pod hlavičkou NATO v Afghánistánu a po drastických škrtech vlády se z něj stalo to, čím musel vždy být, bezpáteřní  vraždící žoldák.

Za posledních pár týdnů jsem se kompletně obeznámil s literárním dílem pana Františka Kotlety a mé pocity jsou, no rozporuplné. Jeho dílko vyvolává silné kontroverze a polemiku, na jedné straně pochodují nadšenci s transparenty „Autor kultovní trilogie Bratrstvo krve“ a proti nim stojí mravokárci. Oba rozzuřené tábory oddělují policejní robokopové. A kde je mé místo? Asi někde uprostřed v řadách těžkooděnců, jako vyjednavač. Ale víte co, když máme to pěkné 25. výročí sametu, tak si nebudeme brát žádné servítky a stlučeme to pěkně po Kotletovsku na jednu hromadu. Perúúúúúún!

Co se týče trilogie Bratrstvo krve, vyzdvihoval jsem patriotismus a zasazení příběhu do Českého kráteru. Nejinak je tomu i v případě dvoudílné story Perunova krev. Za to má u mě autor obrovské, ale obrovské plus. Opakovat již x krát napsané a řečené nemá význam a dělat to nebudu. Nepředpokládám také, že by čtenář neznalý projevu FK začínal druhým dílem románu.  Ostatně  můžete si přečíst na obálce knihy, že „František Kotleta dokončuje svou divokou jízdu“. Jízda to skutečně je, bez diskuze. Jízda plná akce, násilí, brutálního násilí, sexu, oplzlého sexu, zvráceného sexu a na Kotletu i neuvěřitelný výkon, něžného a romantického sexu. Nic z toho mi nevadí, tedy na stránkách knihy, ve filmovém scénáři a videohrách, či jiné formě Matrixu, když už jsme opět ve světě vyvolených. Považuji se za racionálně uvažujícího jedince, který dokáže rozlišit hranici mezi realitou a fikcí, s tím problém nemám. Rád si přečtu na odlehčení brak, stejně jako tzv. vysokou literaturu vhodnou pro intelektuály.

U Kotletova díla jsem si vyslechl a přečetl stanovisko, že u jeho knih se nepřemýšlí a kdo tak činní je … Sem si dosaďte libovolné vulgární slovo, dle ctěné chuti. No, možná i to jsem. Bohužel, když autor překročí tenkou červenou linii a jisté hranice, můj mozek se převede ze stavu hibernace do bdělého, až ostražitého režimu. Pak není těžké si vytvářet teorie, možná i konspirační teorie, na které má autor vlastní teze. Jistě, psali to na internetu… tak je to blábol, máme zde přece seriózní noviny a nejlépe si vede Mladá fronta DNES, tedy podle Kotlety. Co naplat, že vedle skutečně směšných teorií je pěkná řádka těch, které se časem ukázaly býti pravdivé?

Mimo trefných a mnohdy i vtipných přirovnání, které čtenáře pobaví, pokud tedy chápe souvislosti,  sklouzává autor k sarkasmu a jízlivosti. Mám rád ironii, která chce býti pochopena, ale odmítám jedovatý povrchní sarkasmus, který je definitivní. Je obrovský rozdíl dobírat si nulu Štikovou,  pornoherce Rosenberga, žokeje Váňu, nebo se posmívat tlusťoškám, bezdomovcům a důchodcům, čekajícím před Lidlem. Nejsem si jist, zda jsem dosti narážek a cynismu přehlížel už i v Bratrstvu krve, ale v Perunově krvi se mi věci nahromadily nepěkným způsobem na to, že bych u toho neměl uvažovat. Netuším, zda spisovatel vkládá do příběhu svůj světonázor proto, že mu věří, nebo se snaží manipulovat čtenáře. Druhá možnost je pro mne nepřijatelná a podprahová reklama odporná.

Tak si srovnáme co vadí takovému hnidopichovi a nihilistovi, jako jsem já. Rozčiluje mě, že žoldák Martin Fridrich opěvuje USA a NATO. Naopak vše bolševické, socialistické, nebo ruské má hanlivý nádech. Tálibán a al-Káida jsou špatné, aniž by se zmínil o příčině a následku, přičemž Fridrich s gustem uřezává hlavy slovanským zrůdám a bohům, jako by trénoval právě v jejich řadách a nikoliv v  humanitární organizaci, za kterou se NATO nestydatě vydává. Velký úlet je Fridrichova noční můra, ve které se slovanští bohové přidávají k al-Káidě a za pomoci běsů útočí na Washington. Vše to na mne působí černobíle, podobně jako uvažování Rorschacha z kultovních Strážců. Vadí mi, že autor ani trochu nezabojoval o Korunu českou a nechává postavy bez mrknutí oka platit Eurem, jako by se nechumelilo. Dozvídám se také, že Babiš dělá výtečné uzenářské lahůdky, zatímco z Polska se vozí šmejd a o tom jaké jsou jediné seriózní noviny jsem se už zmínil? Na literární škvár, u kterého je doporučováno nepoužívat mozek, autor podsouvá neskutečné množství politických názorů, které nám v rytmu divokého, rituálního bubnování otlouká mainstream neustále o hlavu. Nemluvě o „seriózních“ novinách, které k tomu tančí Bongo. Sem tam mě napadlo, že se podívám na obálku, jestli tam nenaleznu logo EU, či snad vlaječku NATO.

Nakonec jsem si zahrál infantilní párty hru vadí, nevadí. Zjistil jsem, že je to tak půl na půl. S hlavním hrdinou jsem se nedokázal ztotožnit, ačkoliv je děj vyprávěn v první osobě. Zažíval jsem tak jakousi mimotělní zkušenost. Vznášel se jako astrální cestovatel a sledoval figuru Martina Fridricha tahajícího jednu cigaretu za druhou, pokud právě nebyl strůjcem masakru, či divoké soulože. Antihrdina k pohledání. Podobný problém jsem neměl s postavou poctivého českého upíra Jana Bezzemka v Bratrstvu krve, i když nutno podotknou, že i on byl svého času žoldnéřem. Ono to bude dáno i tím, že Bezzemek pochází z doby, jež nemá pamětníky a nevyvolává emoce, na rozdíl od soudobých výbušných témat. Kdyby autor udržel svůj světonázor na uzdě, mohl to být slušný fantasy příběh z České kotliny, takhle se z dílka stal zvláštní kočkopes. Bylo by lepší, nechat si  politické názory k pivu v hospodě a věnovat se tomu, co mu jde nejlépe, bohapusté zábavě. Ovšem chtít po Kotletovi, aby držel jazyk za zuby, je jako chtít po mně, abych nehloubal u jeho kousků. Asi si dám na chvilku   oraz, než vyjde jeho Příliš dlouhá swingers party, plánovaná na 19. listopadu 2014. V mezičase si přečtu tzv. vysokou literaturou vhodnou pro intelektuály, že by nějaký komiks?

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE