AŽ PŘÍLIŠ DLOUHÁ SWINGERS PÁRTY

V roce 1996 spatřil světlo světa Dobrák od Jiřího Kulhánka a česká literatura už nikdy nebyla stejná. Od té doby se vyrojilo několik pokračovatelů v Mistrově práci, jako třeba Miroslav Žamboch, Jiří Pavlovský či Štěpán Kopřiva. Posledním následovníkem Mistrova učení je český řezník František Kotleta, který vlastně ani neexistuje. Nebo možná jo, nikdo to vlastně neví jistě. Pokud existuje, tak je to podle všeho bývalý trestanec, který v base napsal první kapitolu k Hustýmu nářezu, v civilu se živí jako řezník, nosí kostkované řeznické sako od Baracka Obamy se zlatými knoflíčky s vyraženým nápisem „Mysli na Ameriku“. Matkou mu byla tanečnice, baletka a špionka CIA a otcem pravděpodobně Michail Gorbačov. Ať už existuje, nebo ne (stejně jako jeho rodiště Bruntál), má na svém kontě jednu trilogii Bratrstvo Krve, dvoudílnou Perunovu krev a teď už i jednodílnou povídkovou sbírku Příliš dlouhá swingers párty.

Hlavním hrdinou knihy je dr. Tomáš Kosek, vědec studující mytologii a folklór. A hned v první povídce nazvané Boží tanec zjistí, že magie je mnohem reálnější, než by si myslel. Zástupkyně úřadu vlády jej odvelí do Afriky, kde se nejen seznámí se svými budoucími kolegy Gibsonem, Hortem a Koudou, ale zároveň musí čelit woodoo zombiím, lstivému bohu Anansimu a popálené prsatici. Na své straně nemá nic víc a nic míň než pistoli CZ 75 a nadpřirozenou erekci. Bude to ale stačit?

Po návratu do Čech (odkud se po zbytek knihy už nehne) založí se svými novými přáteli detektivní agenturu se zaměřením na pornonormální… ehm, pardon… paranormální případy. A jedním z prvních je právě titulní Příliš dlouhá swingers párty, během které se půjdeme podívat na nějaký ten český hromadný šuk a zároveň zjistit, proč se tam objevují naporcované a částečně zkonzumované mrtvoly.

Následující Srdeční záležitost nás zavede mezi úplatné politiky, kteří rádi souloží s úplatnými chlapci, a když jim trochu vyhládne, neváhají sežrat, co uvidí. A ještě si při tom i trochu zablbnout. Z politických výšin zamíříme do hlubin a navštívíme Pražské kobky. Z různých nevěstinců se ztrácejí děvky všech tvarů, velikostí a otvorů a nikdo neví proč. Podaří se doktoru Koskovi a jeho mocnému údu zákona vypátrat proč? A hlavně kam? Až v závěrečném Artefaktu opustíme (téměř) sexuální tématiku a na scénu nastoupí nemrtví nacisti, posedlí Izraelci a fanoušci Sparty. A dojde i na nějaké to zachraňování dámy v nesnázích.

Těchto pět povídek dává dohromady 288 stran, ze kterých teče magie, stříká krev a sem tam ukápne i trochu toho spermatu. Stačí to ale lačnému Kulhánkofilovi? Bohužel musím říct, že ani moc ne. Akce je v knize sice dosti, sexu také, ale nějak to na mě nefungovalo. Povídky byly psány takovým kostrbatým stylem, kterému nepomohlo používání slov jako vagína a penis při popisu soulože, ani akční scény vylíčeny stylem: „Prásk! Prásk!“ vystřelil jsem z pistole. „Ratatatatatata!“ odpověděl mi někdo samopalem.

Autor na mě ve výsledném dojmu působil jako patnáctiletý puberťák, který se potřebuje vypsat ze své sexuální frustrace, a ne jako člověk, který má na kontě už pět celkem úspěšných knih. Ale možná jsem jen příliš náročný, možná jde o povídky ze šuplíku a možná je Země navzdory všem důkazům placka uprostřed vesmíru. Výjimkou byl až poslední Artefakt, kde ubylo sexu a přibylo nemrtvých nácků.

Navzdory výše uvedeným negativům se kniha celkem dobře čte, děj odsýpá, a pokud hledáte nějakou nenáročnou oddychovku, jež by vám ukrátila čekání na nového Kulhánka či další díl Kladiva na čaroděje, není Kotletova swingers párty tou nejhorší možnou volbou. Za mě osobně jde ale jen o šedý průměr, který Mistrovi nesahá ani po kotníky.

O vydání knihy se postaralo epochální nakladatelství Epocha v rámci edice Fantastická Epocha, kde vychází i výše zmíněná série Kladivo na čaroděje, a svůdnou goth obálku má na svědomí Luis Royo, který zdobil i například Noční Klub od Jiřího Kulhánka.