TUZEMSKÁ SCI-FI A FANTASY NAKLADATELSTVÍ: BROKILON

V další části seriálu mapujícího tuzemská sci-fi a fantasy nakladatelství jsme vyzpovídali Roberta Pilcha – majitele nakladatelství Brokilon a šéfredaktora nakladatelství Leonardo. Jaká je minulost a budoucnost Brokilonu? Co ho přivedlo k fantastice? A co Zaklínač?

Můžete nám pro začátek představit nakladatelství a říct nám něco o jeho historii? Jak to vlastně všechno začalo?

V roce 1998 jsem si řekl, že bych se chtěl živit vydáváním knih, že by mi to mohlo sedět a bavit mě to. Tak jsem si zažádal o živnostenský list a koupil práva na první knihu – jak to zhruba probíhá, jsem věděl, táta vedl vlastní nakladatelství, ale oběma nám bylo jasné, že naše představy se rozcházejí natolik, že spolu prostě vydávat nemůžeme. Přesto mi v rozjezdu strašně moc pomohl.

Měl jsem děsně naivní představy, jak všechno bude skvělé, ale k tomu, aby mě vlastní nakladatelství živilo, vedla ještě strašně dlouhá cesta, plná výmolů a trablů. Nakonec se to ale povedlo, přestože jsem jednou prakticky zkrachoval a dluhy vzniklé nezkušeností jsem splácel prodejem starých zásob a penězi vydělanými překlady pro jiné kolegy nakladatele.

Kolik titulů už máte za sebou?

Právě jsem poslal do tiskárny sto dvanáctou knihu nakladatelství Brokilon – třetí díl cyklu Algor Jana Hlávky a Jany Vybíralové, který se jmenuje “Pomníky zimy”.

Co aktuálně chystáte?

Je toho spousta – akční kyberpunkový debut Jiřího Wittka “Společné chromozomy”, román Petra Heteši “Nezkoušej na mě zapomenout”, další space operu Aleše Pitzmose “Jas kvasaru”, pokračování série Navigátor Billa Baldwina, novou knihu Vladimíra Šlechty “Já, Gowery” a další a další věci – o části z nich nechci ještě mluvit, ale bude to rozhodně zajímavé, nechte se překvapit. Letošní první pololetí je šílené, pracuji snad na deseti věcech najednou.

Asi nejde vzpomenout na Vašeho otce Jiřího Pilcha, který je minimálně mezi fanoušky z Ostravy legendou. Jak na něj vzpomínáte?

Co na to říct… Moc mi chybí. Moji rodiče mají největší zásluhu na tom, že jsem tam, kde jsem. Táta pro mě byl životním i profesním vzorem, i když jsme se často neshodli – vždycky jsme se ale dokázali domluvit. Myslím si, a doufám, že by na mě byl hrdý. Ze všeho nejvíc bych si ale přál, aby tu mohl být. Přišli jsme o něj před osmi lety, ale pořád to bolí.

K vašim největším “rodinným klenotům” patří série o Zaklínači. Je to tak?

Rozhodně. 🙂 K tomu asi není co dodat…

Čekali jste to?

Vlastně to nečekal vůbec nikdo. Vím o několika nakladatelích, kteří první Sapkowského knihu odmítli jako finančně nezajímavou a neperspektivní. Nakonec se prvních knih o Zaklínači ujalo nakladatelství Winston Smith – dokonce ani tehdy nikdo nejspíš nečekal, že půjde o TAKOVOU bombu, a tak Winstoni udělali školáckou chybu – za druhou a třetí knihu autorovi nezaplatili. Tátu napadlo, že asi není třeba nabízet překlad další knihy jinému nakladateli a že bude lepší vydat si ji sám. Tak vlastně vzniklo nakladatelství Leonardo…

Jaký máte názor na herní trilogii od CD Projektu?

Přiznám se, žádný – počítačové hry skoro nehraji, takže jsem Witchera nikdy nenainstaloval. Nechávám to jiným. 🙂 Podle toho, co jsem slyšel, je ale velmi povedená. Ostatně, kdyby nebyla, nejspíš by se nedočkala tak fenomenálního úspěchu.

Andrzej Sapkowski se dal nedávno slyšet, že úspěch herní série neměl vliv na oblíbenost jeho knih. Souhlasíte?

Nerad opravuji novináře, ale tohle je trochu zavádějící zkratka. Andrzej hovořil o tom, že u čtenářů fantasy neměla hra na popularitu jeho knih žádný zásadní vliv (ještě před hrou vycházel v mnoha světových jazycích), ale samozřejmě prudce zvýšila množství nových čtenářů Zaklínače – a s tím pochopitelně souhlasím. Podle toho, co jsem četl já, Sapkowskému trochu vadí, že spadl do škatulky autorů, kteří píší knihy podle úspěšných her, přestože v případě Witchera bylo všechno přesně naopak. Vítá ale každého nového čtenáře, a jeho nakladatelé po celém světě samozřejmě také. 🙂

Je něco, co se nepovedlo?

No jéje. 🙂 Každý nakladatel občas sáhne vedle, vydá knihu, o které je přesvědčený, že uspěje, a zbude jen prodělek a plný sklad neprodejných knih. O řádění tiskařských šotků a výskytu jiných nakladatelských radostí ani nemluvě. Každá chyba je ale zároveň cesta, jak být lepší. Ti úspěšní mají za sebou hodně chyb, bez nich to prostě nejde.

Pokud byste si museli vybrat jeden titul, na který se osobně z připravovaných novinek nejvíce těšíte, který by to byl a proč?

Asi na román “Zvrat” Billa Baldwina – s cyklem Navigátor jsem jako nakladatel kdysi začínal. Je to trochu nostalgie, a když jsem se dozvěděl, že další díl v originále vyšel, snažil jsem se okamžitě sehnat autorská práva, i když to nebylo snadné. Kniha je už ale přeložená a mně nezbývá než doufat, že i čtenáři se na ni těší stejně, jako já.

Máte nějaký sen, vysněný titul, který byste rádi přinesli na tuzemský trh?

Mám. Ta kniha se jmenuje “Led”, má přes 1000 stran velkého formátu drobným písmem a napsal ji polský autor Jacek Dukaj. Jde o vynikající alternativní science-fiction, která ale bude ohromně těžká na překlad, na výrobu i na propagaci, takže vůbec netuším, jestli se k ní někdy dostanu. Ale chtěl bych. 🙂

Jak probíhá takový výběr titulu a jak dlouho trvá, než od prvního nápadu držíte hotovou knihu v ruce?

To se hodně různí – záleží na tom, jestli jde o původní nebo překladovou knihu, kdo je autorem, kdo překladatel, v jakém stavu je rukopis nebo překlad… U autorů, kteří patří v Brokilonu ke “kmenovým”, to jde velmi rychle – dostanu rukopis, zadám výtvarníkovi obálku, pošlu rukopis ke korektuře, pak knihu vysadím, ještě jednou přečtu a pošlu do tiskárny. Rekord je tuším tři týdny od odevzdání rukopisu, ale tehdy si všechno dokonale sedlo. Naopak jsou knihy, které trvají strašně dlouho – někdy je problém zajistit práva, jindy se zdrží rukopis nebo překlad… Jsou i případy, kdy na knihu čekám i pět let, než na ní můžu začít pracovat.

Dřív jsem hodně četl v polštině, protože polsky umím líp než anglicky, a díky tomu jsem se třeba dostal k románu “Věštkyně” Mika Resnicka. V současné době ale vydávání překladů z angličtiny spíše opouštím a do budoucna se chci věnovat hlavně knihám českých, slovenských a polských autorů – ti mi už v poslední době své knihy nabízejí hlavně sami,. Rád říkám, že publikovatelných je jich mnohem víc, než bych zvládl vydat, takže si můžu vybírat.

Proč zrovna sci-fi nebo fantasy? Co mohou tyto žánry nabídnout oproti “běžné” beletrii?

Sci-fi a fantasy mě prostě baví a těmhle žánrům rozumím líp, než třeba detektivkám, dívčím románům nebo historické literatuře. V tom se myslím shoduji se čtenáři knih z Brokilonu, máme společnou lásku k “pohádkám pro dospělé”…

Co Vás přivedlo k fantastice? Pamatujete si na první sci-fi nebo fantasy knihu?

U mě je to jednoduché – rodiče. Fantastiku jsem nasával už jako malé dítě, v rodině pravověrných scifistů to ani jinak nešlo. Která kniha byla úplně první, to opravdu nevím, ale matně si vybavuji Alenku z planety Země, komiksové speciály v Ábíčku, Troskovy a Běhounkovy knihy, později Součkovu Cestu slepých ptáků (četl jsem ji dost brzy, takže jsem autorovi první díl sežral i s navijákem) a hlavně “Dveře do léta” Roberta Heinleina. Rád opakuji historku, jak tu knihu moje máma nechala odloženou na toaletě, já jsem ji otevřel…. a byl jsem ztracen. Z toho záchoda mě museli vyhodit, protože jsem se normálně zapomněl, a nepřestal jsem ji číst ani po přesunu do důstojnějšího prostředí, dokud jsem ji doslova nezhltnul. Heinlein od té doby patří mezi mé nejoblíbenější autory vůbec.

Kdyby za Vámi někdo přišel s tím, že chce taky vydávat knihy nebo komiksy, doporučil byste mu to, nebo ho spíš zdravě odradil?

Co se týče komiksů, tak vůbec netuším, co bych měl říct – komiksům nerozumím, neumím je ani vyjednat, ani vyrobit, ani prodat, takže bych v tomhle případě poslal dotyčného k Jirkovi Pavlovskému, on už by mu řekl, co s tím. 🙂

U knih je to složité – spíš bych popsal, co všechno vydávání knih zahrnuje a v případě, že by ten člověk neměl zkušenosti z oboru a OPRAVDU by to chtěl zkusit, doporučil bych mu, aby vzal sto až dvě stě tisíc a začal se vydávání věnovat jako časově náročnému koníčku – s tím, že musí počítat s tím, že o ty peníze přijde. Pak by se vidělo. Je to krásné povolání, ale než se nové nakladatelství chytí na trhu, chce to několik let “koníčkařit” po večerech… Druhá varianta je pochopitelně najít si investora a rozjet to “ve velkém”, ale to už vyžaduje nějaké zkušenosti s vydáváním knih. Stát se nakladatelem a neutopit v tom všechny úspory, je těžké, ale jde to.

Posílají Vám často autoři “amatéři” své texty? Dá se nějak obecně shrnout jejich kvalita a co byste jim doporučil (na čem by měli zapracovat), aby jejich text měl reálnou šanci být publikován?

Posílají, neustále. A v drtivé většině je odmítám, aniž bych je otevřel. A to z několika důvodů: prvním je, že už průvodní dopis je často plný gramatických, stylistických, syntaktických i jiných chyb, takže – jak říká už výše citovaný Jirka Pavlovský – “pokud nejste schopen napsat dobrý průvodní dopis, je jen mizivá šance, že dokážete napsat dobrou knihu”. Druhým důvodem je, že těch rukopisů je prostě moc – není v silách nakladatele, jako jsem já, aby všechno četl a posoudil. Ediční plán mám plný a nestíhám číst ani rukopisy autorů, které vydávám. Mé doporučení je jednoduché – posílejte povídky do žánrových soutěží, snažte se v nich uspět. Ruku v ruce s tím přijdou i příležitosti publikovat v časopisech. Teprve až za sebou budete mít nějaký ten úspěch (určitě to nemusí být přímo vítězství), oslovte nakladatele s nabídkou románu a v průvodním e-mailu se svými soutěžními a publikačními úspěchy nezapomeňte pochlubit. Pak máte šanci.

Jaký je aktuálně podle Vás stav tuzemského knižního trhu? Jaké jsou jeho největší problémy?

Situace je podle mého názoru momentálně dobrá (a “dobrý” je za tři). Mohla by být lepší, ale i mnohem, mnohem horší. Problémy jsou, ale to by bylo jednak na dlouho, a jednak každý obor podnikání má své problémy… Myslím, že si v globálu nemáme na co stěžovat, a já doufám, že to tak ještě nějakou dobu zůstane. Jsem ale ve střehu. 🙂

Nakladatelství Gorgona nedávno rozpoutalo zajímavou debatu o smyslu zasílání recenzních výtisků a kvalitě recenzí. Jaký je Váš pohled?

Je fakt, že kvalita recenzí je proměnlivá a je také pravdou, že dopad recenze je mnohem menší než dřív, i když je dobře napsaná. Zvolil jsem kompromis – časopisům posílám recenzní výtisky na vyžádání, blogerům a fanzinům až na výjimky poskytuji elektronické kopie svých knih. Pokud vidím, že blog nebo server má úroveň i sledovanost, začnu poskytovat i tištěné knihy. Jde ale o naprostou výjimku.

Šel byste do toho znova?

Rozhodně! Pro mě je má práce zároveň koníčkem a dnes už bych si těžko dokázal představit, že bych se živil něčím jiným.