ROZHOVOR S PRIMÁŘKOU KLINIKY INFEKČNÍCH, PARAZITÁRNÍCH A TROPICKÝCH NEMOCÍ, ČÁST 1.

Lidstvo napadne krvelačný vir, vypukne pandemie a naše planeta se vylidňuje. Takový scénář se objevuje v mnoha vědecko-fantastických filmech, knihách nebo komiksech. Ve světě The Walking Dead se vlastně stalo taky něco podobného, i když nám pan Kirkham příliš podrobností nedal. Průběh takové pandemie je dnes tak zpopularizován, že si ho dokáže představit skoro každý. Pravdou však je, že v reálném světě vše probíhá podstatně jinak. A vůbec to není taková legrace, jak by se někomu mohlo zdát. Na to jsme si zajeli zeptat paní MUDr. Hany Roháčové, Ph.D., která je primářkou Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce.

Co je hlavním úkolem Kliniky infekčních, tropických a parazitárních nemocí?

Tato klinika je největší zařízení tohoto druhu v České republice. Staráme se o pacienty, kteří mají celé spektrum infekčních nemocí, ať už to jsou infekce vyskytující se na území České republiky nebo jsou to infekce importované. Ty si může přivést český turista nebo s nimi přijede některý cizinec. Starost o takto nemocné je rozdělena dle spektra nebezpečnosti infekcí. V současné době se rozeznávají čtyři hlavní typy nebezpečnosti podle způsobu nákazy, možnosti ochrany, prevence nebo léčby. Naše pracoviště je vybaveno téměř 170 lůžky a dvěma jednotkami intenzivní péče, operačními sály, jednotkami standardní péče a laboratořemi. Každý pacient je umístěn do příslušného oddělení dle dané infekce nebo nemoci. Na klinice také probíhá výuka tří lékařských fakult a vzdělávají se zde lékaři v postgraduálním studiu.

Už z názvu Vaši kliniky se může laikovi zdát, že jde o velice rizikové pracoviště a všude se chodí v ochranných oblecích. Jak je to ve skutečnosti?

To je tak, že infekce jsou různého stupně nebezpečí. Vždycky je důležité, aby ošetřující personál věděl, jak se k pacientovi má chovat. Ať už s potvrzenou nebo předpokládanou nemocí. Proti některým nemocem jsme očkováni. Samozřejmě, pokud se vyskytne nějaká nemoc s vysokým stupněm nebezpečnosti, což je naštěstí vzácné, jsou tady takzvané bio boxy, kam se opravdu chodí ve “skafandrech” a kde nesmí docházet ke kontaktu zdravotnického personálu s pacientem bez ochrany. Takových pacientů ale tady tolik není, resp. jsou zde výjimečně. Před časem tady byli pacienti s podezřením na SARS, s břišním tyfem přenášejícím se kontaktem, s malárií přenášející se komáry (ti se u nás nevyskytují). Jsou zde pacienti se zánětem mozkových blan nebo mozku. U těchto nemoci sice není přenos zcela vyloučen, ale stává se to velice zřídka. Máme tady pacienty s různými otravami bakteriálním organismy, průjmy, se žloutenkou atd.

Jak často se na klinice objeví případ s vysokým stupněm nebezpečnosti?

K nákazám s nejvyšším stupněm nebezpečnosti patří například hemoragické horečky: Lassa, Ebola, Marburská nemoc. Ty se u nás ještě nevyskytly. V Evropě jen okrajově u pacientů přicházejících z Afriky. Ale když se začal šířit SARS, což je těžké plicní onemocnění s vysokou úmrtností, tak jsme tady měli řadu pacientů v izolačních režimech. I když se to nakonec nepotvrdilo, stejně jsme se k nim museli chovat tak, jako by SARS měli. Stejně to bylo v případě mexické prasečí chřipky. Naprostá většina našich pacientů má ale relativně běžná onemocnění.

Jaký virus, nemoc nebo parazit přestavuje v současnosti pro lidstvo největší riziko?

Na celém světě stále probíhá pandemie AIDS. Postihuje všechny kontinenty. Přestože je k dispozici velmi moderní léčba, onemocnění se stále nedá vyléčit, ale dá se do značné míry potlačit, takže lidé s AIDS přežívají několik desítek let. Nicméně je to zároveň léčba velmi, velmi drahá. Obyvatelé států, které na tuto léčbu nemají, umírají velmi brzo po nakažení. AIDS je pořád celosvětovou hrozbou, protože se nedaří výroba očkovací látky. Viry a bakterie obecně jsou proměnlivé. Jsou to živé organismy, které se mění, vyvíjejí. Reagují na náš tlak vyvíjený třeba antibiotiky. Ze začátku to byly léky doslova úžasné. Fungovaly prakticky vždy a na všechno. A dnes existují kmeny bakterií, které nejsou citlivé na nic. Celosvětová spotřeba antibiotik je obrovská, a tím se u bakterií vytlačuje jejich přirozená ochrana, a ty si vytvářejí resistencí nové ochranné mechanismy a my už nevíme, jak na ně působit. To je ohromný problém. Čas od času se objeví nějaká infekce, kterou jsme ani nečekali. Například SARS, který způsobují koronaviry. Jeden kmen se podaří z lidské populace vymýtit a hned se zase objeví nový. Třeba v oblasti Arabského poloostrova. Má vysokou úmrtnost, ale případů je málo. Ale objevili se i v Evropě. My zkrátka nikdy dopředu nevíme, jaká infekce může přijít. Nejhorší je ta, která se šíří mezi lidmi vzdušnou cestou.

Vše prochází přirozenou evolucí. Ale myslíte si, že přirozený vývoj virů nebo bakterií je nebezpečnější než cílené umělé šlechtění?

To se takhle nedá úplně říct. Přírodní viry mají většinou nějaký zvířecí zdroj. Viry mezi zvířaty přirozeně jsou a zvířata jsou na ně adaptovaná. Pak se nějakým zvláštním procesem dostanou mezi lidi. Tak to bylo i s virem HIV, u kterého se předpokládá zdroj z opic. SARS třeba zase pochází z cibetkovitých šelem. Viry zkrátka mezi zvířaty jsou a často jim nic nedělají a koexistují s nimi. Když se ale nějakým umělým mechanismem (člověk zvíře chytne, sní ho, vdechne jeho část) dostanou do lidského těla, které nemá protilátky a neumí se proti němu bránit, začne se chovat jinak. V případě uměle vytvořeného viru nebo nějaké biologické struktury je to otázka buď náhody v laboratoři anebo je to cílené genetické inženýrství. V těchto případech se můžou využívat nejrizikovější vlastnosti několika virů, které se sloučí dohromady. Vir je například smrtící v devadesáti procentech, ale přenáší se pouze kontaktem. Ale když se sloučí s jiným, který má úmrtnost malou, ale přenáší se vzduchem, ihned vznikne obrovské riziko. To je ale čistá spekulace. Oficiálně žádný takový výzkum neprobíhá, nebo by neměl. Každopádně obě cesty mohou být nebezpečné.

V nedávné době se objevovali případy přenosů virů ze zvířat na lidi. Ať už to byla ptačí nebo prasečí chřipka, vzbudila i u nás velký povyk. Byla to jen mediální bublina nebo opravdu něco hrozilo?

No jistě! Chřipka jako taková je nebezpečné onemocnění. Lidé si ji pletou s katary horních cest dýchacích, což je úplně jiná věc. Chřipka je jednotka, která je vyvolána chřipkovými viry a může mít velice těžký průběh. Viry chřipky mají tu vlastnost, že se každoročně trochu obměňují. Je to takový malý antigenní posun. Ale jednou za 20 až 30 let se objeví posun velký a vznikne nový typ chřipky, který způsobí pandemii. To je situace, kdy lidstvo nemá léky a může to být decimující. Příkladem může být španělská chřipka po první světové válce. Ale pak byla celá řada dalších pandemií, i když menších.

Mediální bublina to rozhodně nebyla. Tvrdilo se, že je to snaha různých firem prosadit prodej nové očkovací látky. Ale pro nás, jako pro kliniky to byla záležitost velmi alarmující, protože jsme nevěděli, co se stane. Jestli bude pandemie s úmrtností asi 20 %, kam se budou pacienti dávat, budou mít selhání plic? Otázek byla spousta. To vůbec nebyla žádná legrace. Já vždycky říkám, že kdyby to všechno člověk věděl dopředu, tak se na všechno připraví. Ale to se nikdy neví. Když očkovací látka nebude objednána a bude chybět, bude to prezentováno- a správně -jako chyba a podcenění rizika, naopak když bude k dispozici a nedojde k epidemii zase to bude chyba, protože se vyhodí a „zbytečně“ se utratí peníze. Ale na začátku to ví jen jasnovidec. Normální, seriózní vědec to prostě neví.

Probíhají preventivní přípravy nebo cvičení na takové události?

V rámci vysoce nebezpečných nákaz máme tým odborníků čítající asi 25 lidí, který pravidelně podává zprávy o situaci. Probíhají modelové situace, kdy přijde pacient s nebezpečnou nákazou na ambulanci nebo přijíždí z letiště. Spolupracujeme se zdravotníky, hygienickou službou, hasiči, policií. Všechny složky musí spolupracovat tak, jak je to dáno ze zákona. Nevím, jestli by to probíhalo úplně stejně jako ve filmu. To není tak jednoduché říct. V současné době vše řeší vyhláška Ministerstva zdravotnictví, která ukládá povinnosti při zajištění pacientů s nebezpečnou nákazou a reflektuje celkovou situaci v Evropě. V praxi je to ale o něco složitější než na papíře.