Fantastická duše Terryho Pratchetta

Ze slova “životopis” vyskakuje kopřivka nejednomu jinak zapálenému čtenáři. Až moc to zavání daty, nudnými životními začátky a dějepisem. I obyčejný život obyčejného člověka ale může být zajímavý, když jej zpracuje někdo, kdo umí psát a ví jak na to. A co teprve život někoho, kdo toho v životě hodně dokázal, stal se známý na celém světě a zapsal se do dějin. Často stačí, když to jsou dějiny literatury. Samozřejmě v případě, že dotyčný spisovatel neproseděl celý život zavřený ve sklepě u psacího stroje…

Život Terryho Pratchetta takový určitě nebyl. Byl to člověk, který měl sen a šel za ním, dokud si jej nesplnil. Už od školy ho bavilo vyprávět příběhy a psát. Zkoušel to v novinách nebo v jaderné elektrárně, až jednoho dne zjistil, že mu k životu stačí jen psaní. A to mu ještě zbývalo dost sil ke kritice sociálních poměrů na školách, záchraně lidoopů. Navíc ve volném čase pěstoval kočky a zeleninu. Když se pak dozvěděl, že jeho život pravděpodobně skončí dřív, než měl v plánu, všechny své zbývající síly vrhnul k rozpoutání veřejné debaty o jeho nemoci a eutanázii. Přitom psal nebo diktoval své myšlenky a příběhy téměř až do jeho poslední chvíle. Skoro se až zdá, že kromě toho všeho se jen tak mimochodem stal jedním z největších velikánů fantastiky a jeho placatý svět milují milióny čtenářů po celém světě.

Zhruba tolik se toho dozvíte z knihy Terry Pratchett –  Fantastická duše, která se snad na první pohled jako životopis tváří, ale rozhodně jím není. Její autor Craig Cabell, je podle všeho člověk, který má názor na všechno. Napsal řadu knih o válce, vraždách, historických postavách a dalších velikánů dějin. Ani fantastika mu není cizí. Důkladně si proklepl třeba Doktora Who. Jeho portfolio je překvapivě úctyhodné. Až se nabízí otázka, jak toho mohl stihnout tolik. Literatura faktu přece musí být časově hodně náročný koníček. Jenže ono to asi nebude taková hrůza, když se těmi fakty až tak netrápíte a raději se spoléháte na dojmy a osobní spekulace. Mnoho práce si také ušetříte tím, že si z té ohromné hromady Terryho knih vyberete jen pár oblíbených, ty ostatní zmíníte jen letmo a zbytek zcela ignorujete. Je také dobré, když to pak pro jistotu v doslovu zmíníte, aby to vypadalo jako záměr. Hned to vypadá lépe…

Nechtěl bych, aby to vypadalo, že takový postup musí být nutně špatný. Fantastická duše je čtivý a zábavný pohled nejen na útržky Terryho života a pozadí jeho knih. Craig Cabell si na mnoha místech dovolil zafilozofovat nad údělem a významem fantasy a sci-fi ve společnosti, definoval řadu základních prvků a musím uznat, že v řadě věcí opravdu uhodil hřebíček na hlavičku. Své úvahy zručně prokládá řadou příkladů a citací z ostatních děl fantastiky (třebaže to je z nějakého důvodů hlavně George Wells nebo Robert Heinlein) a když už se pustil do nějakého rozboru konkrétního dílu Zeměplochy, dokázal v nich najít až nečekaně překvapivé souvislosti, kterých jsem si nikdy nevšiml, třebaže jsem většinu knih četl víc než jednou.

Bohužel v momentě, kdy by své tvrzení mohl a měl elegantně potvrdit nějakým faktem nebo autorizovaným potvrzením Terryho, nebo někoho z jeho spolupracovníků, spokojí se s pouhým “podle mě” nebo “myslím si, že”. Nějak jsem se nedokázal zbavit dojmu, že podobný dojem bych s trochou snahy získal na pivě s jiným fanouškem Zeměplochy. Kniha navíc celkově působí velice nesourodě. Témata kapitol skáčou sem a tam, chronologie žádná, jakoby autor zapisoval kapitoly jen podle toho, co ho zrovna napadlo a neměl žádný plán. Když si navíc uvědomíte, že kromě pár dílů ze začátku série se podrobněji naopak podívá na pár posledních a ty kupu mezi tím zmíní jen minimálně nebo vůbec. Při pohledu na ten špalek knih v knihovně si docela snadno dokážu představit situaci, kdy Cabell chtěl pěkně začít od začátku, pak se vyděsil toho, kolik toho má ještě před sebou a raději nenápadně přeskočil na konec. Kdo ví, jaký měl vlastně koncept.

Je tedy Fantastická duše ztráta času? Pokud čekáte detaily ze života Terryho Pratchetta nebo si chcete udělat ucelený dojem o jeho díle, zůstaňte v klidu na internetu. Pokud se spokojíte se sbírkou záblesků a dojmů, budete spokojeni. Terryho dílo je rozsáhlé a není na škodu si některé detaily připomenout. Je fajn, že si autor knihy dal alespoň práci s vytvořením databáze Terryho práce nebo filmových a televizních adaptací. Možná vás překvapí, kolik toho stihl. Hardcore fanoušky Zeměplochy tato kniha jen těžko uspokojí, ale někoho, kdo zná Terryho Pratchetta jen letmo, možná postrčí k jeho bližšímu prozkoumání. Ale zase ho určitě zklame řadou spoilerů… Fantastická duše je zkrátka zvláštní kniha, které chybí koncept a ve výsledku představuje místo pocty velikánovi fantasy spíš promarněnou šanci. V mém případě alespoň vzbudila chuť se do Zeměplochy pustit pěkně znovu od začátku. A to taky není vůbec marné!