logo

VANGELIS – BLADE RUNNER

Když v roce 1968 napsal americký spisovatel Philip Kindred Dick (1928-1982) knihu s názvem Sní androidi o elektrických ovečkách?, asi netušil, co bude o pár let později následovat. Že podle ní bude napsán scénář, o který bude mít zájem hned několik režisérů (a že ještě později podle jeho povídek vzniknou filmy jako Total Recall, Minority Report a několik dalších). Nakonec se však natáčení ujal režisér Ridley Scott a vznikl jeden z nejkultovnějších filmů žánru sci-fi. Sice se mu po nedávno dokončeném Vetřelci nechtělo vstupovat do stejného žánru, ale poté, co jeho starší bratr zemřel na rakovinu, se potřeboval okamžitě věnovat práci. A tak v roce 1982 natočil film s názvem Blade Runner. Ovšem ten název si vypůjčil ze stejnojmenné povídky jiného spisovatele, Alana E. Nourseho.

Na počátku 21. století společnost Tyrell dosáhla ve vývoji robotů fáze Nexusu tím, že vytvořila bytost téměř stejnou jako člověk, zvanou Replikant. Replikanti Nexu 6 byli přinejmenším stejně inteligentní jako genetičtí inženýři, kteří je stvořili. Byli však silnější a obratnější než oni. Replikanti byli používáni jako otroci mimo Zemi při nebezpečném průzkumu a kolonizaci jiných planet. Po krvavé vzpouře jedné bojové jednotky Nexu 6 v jedné kolonii, byli Replikanti prohlášeni za ilegální na Zemi – pod pokutou smrti. Zvláštní policejní jednotky zvané BLADE RUNNERS měly za úkol zastřelit každého Replikanta na Zemi. Neříkalo se tomu “zabít“. Říkalo se tomu “odeslat“. 

Děj filmu bez digitálních efektů s Harrisonem Fordem (Deckard), Sean Young (Rachel) a Rutgerem Hauerem (Roy) v hlavních rolích se odehrává v depresivně temném a deštivém Los Angeles roku 2019 a je to taková detektivka z budoucnosti. Z dnešního pohledu jsou zajímavé představy tvůrců před 40 lety o tom, jak to tady bude vypadat za půl dekády. Kolonizace vesmíru, létající auta a nesmrtelné neónové reklamy na Coca-Colu, TDK nebo Atari. Film si dokonce vysloužil dvě nominace na Oscara za výpravu a vizuální efekty, ovšem v prvním případě vyhrál  Ghándí, v druhém E.T. – Mimozemšťan. 

Veškerou hudbu k Blade Runnerovi složil, zaranžoval, produkoval a nahrál Vangelis. Řecký skladatel, vlastním jménem Evangelos Odysseas Papathanassiou, který odmala miluje hru na klavír a je průkopníkem v elektronickém popu. A který se proslavil komponováním filmové hudby a je znám mj. ze snímků Bounty, Ohnivé vozy (získal Oscara), Hořký měsíc nebo komerčně nejúspěšnějšího 1492: Dobytí ráje. 

Hned ústřední syntezátorový motiv z úvodních titulků navodí atmosféru, která naznačuje, že se něco bude dít. Sice je na soundtracku většinou instrumentální hudba, ale ta je občas nějak ozvláštněna. Třeba využitím dialogů z filmu v “Blush Response“ se znepokojujícím podkresem, aby skladba plně explodovala v ústřední motiv. Energicky, exoticky, ambientně. V pomalé “Rachel’s Song“ je nálada krom klavíru rozšířena o ladný ženský zpěv Mary Hopkin, v “Love Theme“ je to zase saxofon jazzového hudebníka Dicka Morrisseye. Sladká “One More Kiss, Dear“ zase připomíná jazz z poloviny minulého století i díky zpěvu Dona Percivala. A písni “Tales Of The Future“ dodává nádech exotična řecký zpěvák Demis Roussos. Ovšem vše je decentní a jakoby spontánní. A to klavírní song “Memories of Green“ vyšel na Vangelisově albu “See You Later“ už dva roky před filmem.

Ale většinou je na této nahrávce hudba, která úžasně dotváří atmosféru filmu, takže to není jen obyčejná hudební kulisa. Přesně totiž vystihuje autorovy představy o budoucnosti v návaznosti na pohyblivé obrázky. Skladby nenásilně přecházejí jedna v druhou, jsou plné emocí (občas z nich až zamrazí), ambientních smyček, zvuků přístrojů, občas jazzových nebo bluesových pasáží. Zato svižně elektronická “Blade Runner“ k závěrečným titulkům má spád a energii, důkladně se rozjíždí a je to excelentní vygradování na konec. Jenže závěr patří rozvážné “Tears In Rain“ včetně Hauerova monologu z konce filmu. Bohužel, tady mi to pořadí moc nesedí.

I když v době vzniku filmu bylo k dostání osmiskladbové LP Blade Runner, nešlo o klasický soundtrack k filmu, protože vše bylo nahráno The New American Orchestra.  První oficiální vydání, k Vangelisově radosti, vyšlo až o dvanáct let později. A v roce 2007 spatřila světlo světa k pětadvacetinám filmu i rozšířená třídisková verze, obsahující jak původní soundtrack, tak hudbu z filmu dříve nikde neuvedenou a nové skladby filmem inspirované.

Režisér Scott před nějakým časem uvažoval o natočení sequelu a někdy v roce 2012 vyšla do světa zpráva, že bude točit, pro změnu, druhé pokračování posunuté dějově o pár let později. Tak uvidíme, jak vše nakonec dopadne.

1994 Warner Music
země původu: USA
styl: electronic, jazz, ambient
čas: 57:39
odkaz: http://en.wikipedia.org/wiki/Blade_Runner_%28soundtrack%29

tracklist:
1. Main Titles
2. Blush Response
3. Wait For Me
4. Rachel’s Song
5. Love Theme
6. One More Kiss, Dear
7. Blade Runner Blues
8. Memories Of Green
9. Tales Of The Future
10. Damask Rose
11. Blade Runner (End Titles)
12. Tears In Rain

a ještě trailer:
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Tomáš Baran

Autor. Hudební nadšenec, který má na starost seriály nejen o filmové hudbě. V současnosti vedle své hudební odbornosti pracuje na rozšiřování znalostí pivních. Protože i pivo může mít tolik odstínů a chutí jako sama hudba. Kdo by mu takové starosti nezáviděl.


KOMENTÁŘE