AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ – PŮVODNÍ NAHRÁVKA Z DĚTSKÉ HUDEBNÍ KOMEDIE

Existuje skupina filmů, které v našem malém českém rybníčku zlidověly a jsou zdrojem hlášek celých generací. Nikoho asi nepřekvapí, že ve většině z nich má prsty Zdeněk Svěrák. Nejinak je to s hudební komedií Ať žijí duchové z roku 1977. Ta vznikla dle původního námětu Dalibora Pokorného. Scénář je společným dílem Zdeňka Svěráka, Jiřího Melíška a Oldřicha Lipského. Poslední jmenovaný pak taky usedl na režisérské křeslo.

Je zřejmě velice nepravděpodobné, že někdo neví, o čem tato veselá taškařice je. Tak jen ve zkratce. Banda dětí se rozhodne, že obsadí místní rozpadlý hrad. To se nelíbí některým členům obce, zejména jistému Jouzovi, který by ve vlhké zbořenině pěstoval žampióny. Děcka se ale nedají a v duchu budování socialismu a lepších zítřků se pustí do opravy hradu. Protože to přece jen jsou malí smradi, bez pomoci se neobejdou. Spojí své síly s kdekým. Pan Paroubek by čuměl.

Nevím čím to je, ale dnešní filmy pro děti a s dětmi jsou spíš trapné a nemají pro dospělé prakticky žádnou hodnotu. Ať žijí duchové je film doslova pro všechny. Dětské postavy v něm nejsou otravní spratci, děj je veselý, vtipu má pro všechny kopy vrchovaté a hlavně se do hereckého obsazení dostala většina dobových hvězd v čele s Jiřím Sovákem.

Na každé párty spolu se vzrůstajícím objemem vypitého alkoholu stoupá pravděpodobnost, že se některá z filmových písniček dřív nebo později pustí. Není se čemu divit. Skladby oplývají optimismem, skočnou rytmikou a všeobecnou veselostí.

Když je poslouchám s čistou hlavou (což se často nestává), musím uznat, že nějakou ohromující produkční hodnotou neoplývají. A nezachrání to ani sbory Bambini di Praga. Uhlíř není Morircone, ale to mu vyčítat nikdo nemůže. Hudba s filmu Ať žijí duchové dokáže pohladit po té dětské části duše, kterou každý v sobě máme a vyloudit úsměv i z toho největšího bručouna. A to se počítá.