logo

AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ – PŮVODNÍ NAHRÁVKA Z DĚTSKÉ HUDEBNÍ KOMEDIE

Existuje skupina filmů, které v našem malém českém rybníčku zlidověly a jsou zdrojem hlášek celých generací. Nikoho asi nepřekvapí, že ve většině z nich má prsty Zdeněk Svěrák. Nejinak je to s hudební komedií Ať žijí duchové z roku 1977. Ta vznikla dle původního námětu Dalibora Pokorného. Scénář je společným dílem Zdeňka Svěráka, Jiřího Melíška a Oldřicha Lipského. Poslední jmenovaný pak taky usedl na režisérské křeslo.

Je zřejmě velice nepravděpodobné, že někdo neví, o čem tato veselá taškařice je. Tak jen ve zkratce. Banda dětí se rozhodne, že obsadí místní rozpadlý hrad. To se nelíbí některým členům obce, zejména jistému Jouzovi, který by ve vlhké zbořenině pěstoval žampióny. Děcka se ale nedají a v duchu budování socialismu a lepších zítřků se pustí do opravy hradu. Protože to přece jen jsou malí smradi, bez pomoci se neobejdou. Spojí své síly s kdekým. Pan Paroubek by čuměl.

Nejenže pomůže lesa pán hajný, ale ruku k dílu připojí i duch původního pána hradu – Vilém Brtník z Brtníku (originální hrad se jmenuje Krakovec a stojí poblíž Rakovníka, dodnes bez střechy) se svou dcerou Leontýnkou. Tu už zřejmě omrzelo být stovky let malou holčičkou s nerozvinutými pohlavními znaky, a tak se rozhodne získat zpět dávno ztracený život. Jo a taky tam jsou chudáci trpajzlíci magií trápeni nucenými pracemi.

Nevím čím to je, ale dnešní filmy pro děti a s dětmi jsou spíš trapné a nemají pro dospělé prakticky žádnou hodnotu. Ať žijí duchové je film doslova pro všechny. Dětské postavy v něm nejsou otravní spratci, děj je veselý, vtipu má pro všechny kopy vrchovaté a hlavně se do hereckého obsazení dostala většina dobových hvězd v čele s Jiřím Sovákem.

 Ten sice děti všeobecně doslova neměl rád a místo francovky pil čistou vodku, ale co, každý máme něco. Za zmínku stojí i velice povedené trikové záběry založené na optických klamech a kulisách. Peter Jackson by se divil, jak se u nás krásně a levně dělali trpaslíci… Značnou část úspěchu filmu můžeme bezesporu přiřknout hudbě, kterou má na svědomí Jaroslav Uhlíř. Texty pak Zdeňka Svěráka.

Na každé párty spolu se vzrůstajícím objemem vypitého alkoholu stoupá pravděpodobnost, že se některá z filmových písniček dřív nebo později pustí. Není se čemu divit. Skladby oplývají optimismem, skočnou rytmikou a všeobecnou veselostí.

Když je poslouchám s čistou hlavou (což se často nestává), musím uznat, že nějakou ohromující produkční hodnotou neoplývají. A nezachrání to ani sbory Bambini di Praga. Uhlíř není Morircone, ale to mu vyčítat nikdo nemůže. Hudba s filmu Ať žijí duchové dokáže pohladit po té dětské části duše, kterou každý v sobě máme a vyloudit úsměv i z toho největšího bručouna. A to se počítá.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Tomáš Baran

Autor. Hudební nadšenec, který má na starost seriály nejen o filmové hudbě. V současnosti vedle své hudební odbornosti pracuje na rozšiřování znalostí pivních. Protože i pivo může mít tolik odstínů a chutí jako sama hudba. Kdo by mu takové starosti nezáviděl.


KOMENTÁŘE