logo

3-2-1 READY PLAYER ONE

Druhé české vydání úspěšného světového bestselleru Ready Player One spisovatele Ernesta Clinea před pár měsíci přistálo na pultech knihkupectví a online obchodů. Knížka, o které se tvrdí, že musí zaručeně bavit všechny videohráče. Já byl zvědavý jak prase a musel jsem vědět, jak to s příběhem Wadea Wattse, chlapce, který se vydal hledat poklad schovaný někde hluboko uvnitř počítačového systému OASIS, bylo.

Srdce videohráče zaplesalo. Není to tak dávno, kdy jsem se s kamarády bavil, že přes tu hromadu skvělých knih i přečteného balastu, jsem nepoznal tu správnou knihu, která by se věnovala videohrám. Jasně. Určitě by se dalo najít pár kousků, kde se videohry zmiňují, nebo je autoři opěvují. Pominu-li životopisnou a dokumentárně-faktologickou literaturu, knih pro hráče moc není. Virtuálních realit jsme zažili nespočetně v různých cyberpunkových kouscích, kde se povětšinou řešili spíše sociálně-ekonomické aspekty úpadku společnosti, postavené na základech kyber-revoluce. Videohry jako prvek byly v těchto románech, či novelách spíše okrajové. Správný videoherní román, se silným příběhem, plný gamerské hantýrky a věnovaný čistě hernímu životu a principům, ještě nevyšel. Teda až doposud, protože Ready Player One od Ernesta Clinea je přesně tím, na co videohráči čekali.

“Být člověkem je většinu času dost nahovno. Videohry jsou jediná věc, která činí život snesitelným.”
—Anorakův almanach, 91. kapitola, řádek 1-2

Americký spisovatel a scénárista Ernest Cline je nerd. Je to fanoušek sci-fi, čtenář, blázen do filmů a osmdesátých let. Nicméně v prvé řadě je to videohráč a v knize to dává jasně najevo. Jeho styl je neskutečně líbivý a čtivý, přesně pro lidi, kteří mají hraní her v krvi. Ready Player One je přesně tím dílem, které i ty nejzarputilejší a nejvytrvalejší hráče donutí odložit ovladač nebo myšku a užít si příběh, který jim sedne jako prdel na hrnec. Když píšete o něčem, co máte rádi, líbí se vám to nebo tomu rozumíte, jde to setsakramentsky poznat. A přitom nejde o nic originálního.

Příběh knihy je zasazen do distopické blízké budoucnosti roku 2044. Svět je mizerné místo a nejchudší z lidu žije v nejabsurdnější formě, jak je to jen možné. Ale naneštěstí již přes dvě dekády je tady OASIS – masivně propracovaná simulace velmi připomínající dnešní MMORPG hry (masivní multiplayerové online hry na hrdiny). OASIS je často označován jako hra, ale ve skutečnosti to hra není. Lidé se k OASIS připojují a skrze svého avatara zde chodí do práce, do školy, či za zábavou. Ani sama kniha se často nemůže rozhodnout, zda je to hra, či ne. OASIS je spíše virtuální simulace s herními prvky.

Předtím než excentrický tvůrce, mecenáš a majoritní vlastník systému OASIS James Halliday zemře, zakóduje do OASIS propracovaný a ďábelsky obtížný Easter Egg (Velikonoční vejce – odkaz na vývoj her v osmdesátých letech, kdy tvůrci do svých her schovávali různé hádanky, odkazy či čistou pravdu), přičemž hlavní cenou za jeho nalezení je plná kontrola nad jeho multi-miliardovou společností. Po celá léta, žebříček hledačů vajíček (egg hunterů, zkr. gunterů) – byl prázdný, dokud jeden osmnáctiletý školák Wade se svým avatarem Parzivalem neobjeví první klíč…

“Nejsem z reality zrovna na větvi, ale je to pořád jediné místo, kde dostanete slušné jídlo.”
—Groucho Marx

Wade Watts je chudý chytrý kluk, který všechen svůj volný čas věnuje osmdesátkovým filmům, seriálům a videohrám. A jako správný nerd dokáže nabyté znalosti správně využít, zejména v OASIS, kde jako jeden z gunterů touží po pokladu, který James Halliday v systému zanechal. Wade, který celý příběh vypráví se najednou stane v OASIS superstar a začne přitahovat pozornost ze všech směrů – kolegů gunterů nebo korporátní společnosti IOI (v knize se jim umně říká Sixeři, nebo slangově Sixráči), která se s vidinou ovládnutí OASIS systému nebojí zajít tak daleko, jak je to jen možné. Třeba i k vraždě.

Příběh je velmi chytře sestaven. Ze začátku Wade uniká do OASIS právě pro jeho mizerný život a hon za pokladem je pro něj útěk od otřesné reality. Postupem času se jeho statut změní. Pohybuje se od špíny k bohatství, o kterém se mu ani nesnilo a je nucen bojovat o přežití. Příběh rychle graduje a posléze si uvědomíte, že propukl v japonskou filmovou Godzillu. Nevěříte? Uvěříte. Když se začtete.

Z nabízených postav je Wade vlastně nejméně sympatický. Obsazeni postav jeho nejlepšího přítele Aecha, dvojice samurajských bratrů Shoto a Daito a milostný zájem Art3mis (která jakoby vypadla z vlhkých snů hráčů WOWka) je skvělé a rychle se vám dostanou pod kůži. Zvraty, které v knize přijdou, jsou silné a rychlé a přestože jsou předvídatelné, tempo klesá jen kdesi uprostřed a když se Wade stane bohatým a začne se vrtat v sebelítosti. Na konci se příběh scvrkává na quest „Jak se stát virtuálním herním Bohem“, aby si chlapec uvědomil, že…nene, to si pěkně zjistěte sami (NO SPOILERS!).

Samozřejmě kniha není dokonalá a má pár drobných nešvarů. Jedním z nich byly popkulturní odkazy, kterými se kniha jen hemží (a to prakticky na každé stránce). Mají svůj účel, jsou součástí základu a s těmi známými jsem neměl sebemenší problém, naopak jsem se častokrát tetelil blahem. Zejména pokud šlo o videohry. Bohužel polovina z nich odkazuje na americké televizní pořady 80.let, které jsem neviděl a občas mi vadilo, že autor nad nimi masturbuje tak moc, jako by se nastupující generaci trochu vysmíval. Působilo to krapet hrubě a uvědomil jsem si, že čtu knihu člověka posedlého minulostí. A to mám osmdesátky setsakrametsky rád. Další drobností pro mě byla občasná Wadeova neuvěřitelnost. Zpočátku na nás chrlí seznamy věcí, které sledoval, četl, poslouchal, či hrál. Společně s tím chodí denně do školy. A spí. A předpokládám, že i spoustu dalších věcí. Nějak mi nejde do palice, kde na to všechno bere čas, a to i přesto, že tohle směrem na mou osobu taky slýchávám často. Také mi občas Wade přijde geniálnější, než ve skutečnosti byl autorem představen. Já si Wadea představoval jako normálního pařmena jako jsem já. Nicméně tohle jsou malé nešvary, které zde rozhodně můžou být odpuštěny. Fantazie autorů je v debutních dílech občas přestřelená nebo nedomyšlená. Tady to předčil příběh, styl a nefalšovaná nostalgická zábava.

“Chození mezi lidi se hrozně přeceňuje.”
—Anorakův almanach, 17. kapitola, řádek 32

První vydání jsem úplně minul a vlastně ani nevím proč, ale i to druhé české je fajn. Přes 430 stránek s pěknou vázanou vazbou, zdobící útočící pixeloví emzáci ze známé videohry Space Invaders. Oproti originálnímu obalu mi tak přijde české provedení více geeky. Za což Knižnímu Klubu díky. Překlad Nadi Funiokové funguje. Nicméně přece jen bych ocenil, kdyby některé výrazy zůstaly zachovány v původním znění. Ale to už by kniha byla opravdu jen pro ultimátní videohráče. Ano, knihu nejspíš ocení každý, kdo má aspoň trochu tušení, co je videohra nebo dračák (Dračí doupě, D&D) a přitom je ani pařit nemusí. Je pro všechny, kteří rádi čtou a prožívají epická dobrodružství a nostalgicky vzpomínají na dětství.

Za poslední dobu se ke mě dostaly dvě věci, které byly vytvořeny přímo pro mě a můj vkus. TV seriál Stranger Things (recenze) byl nejlepší osmdesátkovou nostalgií 21. století a kniha Ready Player One je opravdová lahůdka, vytvořená videohráčem pro videohráče. Jestli je Neuromancer (recenze) biblí cyberpunku, tak Ready Player One je rozhodně biblí videohráčů. Zkuste na chvíli odložit ovladače konzolí, lapněte knihu do ruky a začtěte se do jednoho z nejvíc geeky příběhů poslední doby. Má sice pár bugů, ale to každý autorský debut a je úplně fuk jaké to je médium. Garantuji, že se budete bavit luxusně.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE