Je libo želví polévku nebo uzeného netopýra?

Za dobu jeho existence již Gothamem prošla pestrá škála podivuhodných… kreatur. Od vražedného Killer Crocka, přes úlisného Penguina až po šíleného Jokera. Je nutno uznat, že Gotham si užívá poměrně štědrou dávku podivuhodných hostů a obyvatel, ale skupinka, jenž navštívila temný protiklad slunného Metropolis nyní patří rozhodně mezi ty nejpodivnější.

Ale abych moc nepředbíhal. Crossovery jsou téměř tak staré, jako komiks sám. Nejdřív začaly různé team-upy, kdy se spojili dva hrdinové z různých sérií, následovaly týmovky, jejichž sláva započala skupinkou JSA – Justice society of America, a posléze nás evoluce dovedla ke startu éry megacrossoverů, které započaly Marvelovskými Tajnými Válkami (které nám BB/Art přinesl na stříbrném podnose ve formě jednoho z mých nejoblíbenějších omnibusů). Pořád ale šlo o crossovery v rámci jednoho nakladatelského univerza. To co se k nám ale dostává nyní, je poměrně speciální typ týmovky, kdy spolu spolupracují nejen hrdinové z různých měst / týmů, ale také z různých nakladatelství. Jistě, pár takových tady již bylo. Za zmínku stojí třeba Thew Uncanny X-Men and The New Teen Titans z roku 1982, či JLA/Avengers z roku 2003. A ať už kvalita výsledných kousků byla jakákoliv, je nutno uznat, že se tím plní geekovské sny. Vždyť koho by nezajímalo, jestli obstojí Hulk proti Supermanovi, či kdo je vlastně rychlejší – Flash, nebo Quicksilver? A jeden z takovýchto crossoverů se nyní dostal i k nám – Batman/Želvy nindža.

Leonardo, Michelangelo, Raphael, Donatelo a jejich sensei Tříska jsou rozhodně návštěvníci, které by v domově největšího světového detektiva asi nikdo neočekával, ale trhliny ve vesmírném kontinuu jsou trhliny ve vesmírném kontinuu a tak se partička známých teenagerů – mutantů ocitla i v Gothamských stokách, kde se snaží zabránit Trhačovým plánům. Ano, zelení ninjové s sebou totiž přitáhli i svou nemesis Trhače a jeho klan Noha. Jenomže Batman nemá nevítané hosty v oblibě a tak dojde jak ke střetu mezi Temným rytířem a Teenage Mutant Ninja Turtles, tak i k porovnání sil mezi Netopýřím ochráncem Gothamu a jedním z nejbrutálnějších vůdců japonského klanu ninjů Oroku Sakim. Samozřejmě, jakmile se na scéně objeví nový a neznámý klan ninjů, dá se očekávat, že Liga Assasinů v čele s Ra´s Al Ghulem nebude jen tak nečinně postávat opodál a škrábat se katanami na zadku. Vznikají podivná spojenectví a ve chvíli, kdy se scenérie přesune do Arkhamu, se celý svět naprosto zblázní.

Po scénáristické stránce jde o povedený příběh. Nijak extrémně originální, ale rozhodně povedený. Základní kostra je poměrně šablonovitou návštěvou z jiného vesmíru. Člověk/tvor/skupinka A z vesmíru A se dostanou do jiného univerza B, kde narazí na postavu B, která se nových “hostů” nejdříve bojí, ale posléze k sobě najdou cestu a navzájem si pomůžou. James Tynion IV odvedl s tímto tématem povedenou práci, kterou vyzdvihuje hlavně práce s charaktery zúčastněných. A ačkoliv je tento americký rodák znám především pro své příspěvky do Netopýřího universa, podařilo se mu (dle mého názoru) skvěle vystihnout charaktery návštěvníků z “jiného vesmíru”.

Leonardo, vůdce svých bratrů, který ale dokáže projevit úctu zkušenějšímu bojovníkovi, od kterého se může něco nového přiučit (což se krásně projeví ve chvíli, kdy začne Batmana oslovovat “pane”, protože o pár chvil dříve od něj dostali přes krunýř). Raphael, věčně naštvaný, horkokrevný bratr plný hněvu, kterým ale ve skutečnosti maskuje starost o své bratry a svého mistra. Michelangelo, věčně vtipkující teenager, který ale navzdory své dětinskosti upřednostňuje bezpečí ostatních před svým. Donatelo, počítačový geek, který by se nejradši oženil s Bat-počítačem, ale když na to příjde, řídí se pradávnými učeními starých mistrů. A také jejich otec a sensei v jedné osobě Hamato Yoshi – Tříska, kterému neleží na srdci nic jiného, než jeho rodina, jeho adoptivní synové, pro které by udělal první poslední. Jak říkám, James Tynion IV odvedl povedenou práci. Příběh odsýpá jako písek v přesýpacích hodinách a dočkáme se pár příjemných zvratů, ale dle mého mohlo být věnováno víc prostoru i vztahu mezi Trhačem a Hlavou Démona (což je volný překlad jména Ra´s Al Ghul). Akce je skvělá. Obzvláště se mi líbila scéna, ve které Bruce Wayne dokázal svou znalost boje s různými zbraněmi, když postupně vystřídal “želvácké” zbraně a ještě si odnesl Raphovu sai na památku.

Další osobou, které vděčíme za výsledný vzhled tohoto díla je samozřejmě kreslíř. Freddie Williams II – tak zní jméno člověka, který v roce 2005 v San Diegu na Comic-Conu předal své portfolio “lovcům hlav” od DC a hned za svou první práci na sérii Seven Soliders od Granta Morrisona získal prestižní Eisnerovu cenu. Kreslil příběhy Robina, Flashe, Green Arrowa, ale také třeba Conana, Star Lorda, či Thora. Freddie svou zkušenost s  “podivnými” crossovery zúročil v roce 2016, kdy kreslil minisérii, ve které se potkal He-Man, obránce říše Eternia a Thundercats, skupina humanoidních kočkolidí z planety Thundera (ne, nejsou to příbuzní Kocoura z Červeného Trpaslíka… možná). Jeho malba je úchvatná a ačkoliv kresba lidí má občas lehké náznaky karikatury, ve chvíli, kdy se na scéně objeví mutanti, jde o zarámování hodné kousky (například první setkání komisaře Gordona a Batmanových nových přátel).

No a do třetice všeho dobrého – barvy. Tuto stránku věci má na starosti Jeremy Colwell. Kolorista pro vydavatelství IDW se výrazně podílel na tom, že výsledné malby jsou opravdu v mnoha případech zarámováníhodné. Jeho stopu je možno zaznamenat i v dalších IDW příbězích, jako je třeba další divný crossover Mars Attack The Real Ghostbusters a věřte mi, že je to stopa nepřehlédnutelná.

A tím se dostáváme k českému vydání, které spáchalo nakladatelství Crew. Pod šéfredaktorským dohledem Jiřího Pavlovského se překladu ujal Darek Šmíd a odvedl, jako ovšem vždy, vysoce profesionální práci (navzdory čvachtající pizze :-D). České vydání obsahuje i pestrou galerii obálek, mezi kterými jsou i příspěvky od skutečného želvího otce – Kevina Eastmana. Na Eastmanově práci je krásně vidět, že želví příběhy vznikly jako skutečný komix s x (komix je označení pro undergroundové komiksy). Jeho kresba je hrubá, disproporcionální a naprosto dokonalá. Podobně jako v případě Richarda Corbena.

Kniha Batman/Želvy nindža vyšla ve dvou, vlastně třech, variantách. Brož, pevná vazba a pevná vazba s alternativní obálkou. O kvalitě výsledného produktu se netřeba více rozepisovat.

Ve výsledku jde o velice příjemný příběh, který sice nezpůsobí zásadní zvraty ve vývoji postav, ale přiblíží nám je zase o něco víc a ukáže nám, že rodina je důležitá jak pro želvy, tak pro netopýra.

P.S.: Tak trochu paradoxem je fakt, že Želvy vznikly původně jako parodie na Marvelovského Daredevila a New Mutants, ale setkávají se s DCčkovským Batmanem.