BATMAN: KAMEŇÁK A DALŠÍ PŘÍBĚHY

Vždy, když dostanu do ruky kousek, o kterém se tvrdí, že je to stěžejní dílo nebo zásadní božárna, zpozorním. Hype je totiž ošemetná věc. Očekávání nebezpečně roste, a když není uspokojeno na sto procent, přichází zklamání a nerozhodné pokyvování hlavou. Osobně mám pak ještě takovou malou úchylku, že se mi mnohdy nelíbí to, co ostatní považují za klasiku. Třeba jsem divný, ale na druhou stranu, je to jen můj problém. Ke Kameňáku jsem přistupoval stejně opatrně. Jenže pak mi došlo, že většina věcí, pod kterými je podepsán slovutný Pan Alan Moore, patří mezi skvosty a není se třeba bát. A pak mi ještě po první stránce došlo, že tento příběh vlastně znám! Snad ještě na základní škole jsem ho četl v pravěké Crwi. Jsem bystrý klučina.

Ihned se mi vybavily všechny znepokojivé scény. Okamžiky prozření a údivu. To, co se v Kameňáku děje, totiž nikde jinde neuvidíte. Moore rozehrál svou partii a čtenář ani nestíhá sledovat, jaké všechny emoce dokáže komiks vzbuzovat. Jak promakaný příběh jde tímhle kresleným těsnopisem vytvořit. A ani na vtip a humor se nezapomnělo. Je to chlupy ježící kontrast. Samozřejmě to má i svou temnou stránku, když si uvědomíte, jak moc slabé scénáře populární komiksová majorita má.

Kameňák jsou v podstatě dva příběhy v jednom. Batman přijde do Arkhamu za Jokerem. Jen tak si popovídat. To víte, má nějaký filozofický splín. U temného rytíře nic nového. Sedne si k zelenovlasému magorovi a promlouvá mu do duše. Snaží se ukončit ty nekonečné bitky a neustálé nahánění pěkně politicky. Však co, za pokus to stojí. Joker ale jen tak sedí a vykládá si karty. Báťovi nakonec přece jen rupnou nervy, vykašle se na politiku a vrátí se k starému dobrému ručnímu vyjednávání. A ještě že tak. Jinak by nezjistil, že Joker není Joker, ale dvojník a originál si zase klidně běhá po městě a chystá Batmanovi představení s překvapením. Druhá rovina děje pak retrospektivně ukazuje střípky z Jokerovy minulosti. Z dob, kdy ještě nenosil svůj pověstný široký úsměv, který mu závidí i Lucka Bílá.

Podobný námět má i druhý příběh knihy Muž, který se směje z pera Eda Brubakera. Vypráví o chlapíkovi, který začal jako nesmělý červený karkulák (Red Hood). Očividně se mu ale pak stalo něco velice nepěkného, protože zmagořil, kůže mu zbělela, vlasy zezelenaly a získal velice krvavý smysl pro humor. Joker se zjevil na scéně a rozjel svůj plán plný vražd a chaosu s cílem zničit Gotham. Muž, který se směje možná trochu stojí ve stínu samotného Kameňáku, přesto je to kvalitní čtení. Je sice temnější, ve výsledku ale působí méně reálně.

Oba příběhy pak vedle sebe fungují překvapivě dobře. V jednom zjistíte, jaký je Joker sadistický šílenec a ve druhém se dozvíte proč. Kameňák má však jednoznačně navrch. Stejně tak po vizuální stránce. Kameňák kreslil a (v aktuální verzi) také koloroval Brian Bolland a předvedl se v tom nejlepším světle. Vyzdvihnout zaslouží hlavně barevná paleta. Muž, který se směje v podání Dougha Mahnkeho má skoro až bisleyovský feeling. Tedy bez těch nadupaných svalů a poletujících vnitřností… David Baron pak zvolil plné a bohaté barvy, takže výsledek působí moderně, ale za to standardně.

Nakladatelství Crew se nakonec rozhodlo dvojku příběhů doplnit o příběh „Dobrý člověk ještě žije“. Ten zažil svou premiéru v rámci minisérie Black and White a scénář včetně kresby má na svědomí již zmíněný Brian Bolland. Psychologický kraťas o chlapíkovi, který špekuluje nad tím, co všechno dokáže v podstatě dobrý člověk, má skvělý nápad a silné poselství. Ale nemá se zbytkem knihy vlastně nic společného a podle všeho je jen do počtu.

Ještě pár slov ke zpracování celého vydání. Je to luxus. Parádní papír, tvrdá vazba se stříbrnou ražbou, barevný přebal. Pastva pro oči. Na druhou stranu stojí tahle sranda o 132 stránkách pětistovku. Nemám nic proti sběratelským edicím. Jenže vydavatelé pořád brečí, jak mají nízké prodeje, a jak musí jíst suché rohlíky, a přitom tímto postupem uměle brání tomu, aby se komiks dostal mezi obyčejné lidi. Ale snad vědí, co dělají. A Kameňák si trochu toho rozmazlování zaslouží a obhájí. Je to totiž paráda!