JOKER: ĎÁBELSKÝ SMÍCH HARLEKÝNA HRŮZY

Pokud se budeme bavit o historii superhrdinského světa, dřív nebo později musí přijít řeč i na superpadouchy. Tím nejznámějším ze všech je bez diskuze Joker, který nedávno oslavil sedmdesáté páté narozeniny. A to už je značně kmetský věk! Držet si po celou tu dobu status psychopatického šílence dá pořádně zabrat, takže není divu, že jeho klaunským eskapádám je věnována rozsáhlá knižní publikace. Joker – Oslava 75. výročí vyšla nedávno u tuzemského nakladatelství BB/art, které se tímto způsobem rozhodlo popřát králi i bláznovi gothamského zločinu. Kde by byl Temný rytíř, kdyby nikdy neměl takovéhoto soupeře? Co by dělali komiksoví superhdinové, kdyby jim scénáristé nekladli do cesty jeho rafinované padoušské klacky?

Vybrat do knihy o Jokerovi soubor nejlepších šíleností a neurazit je úkol pro celé sympozium editorů, kteří se na originálním vydání podíleli. Stejně se určitě najdou názory, že v knize chybí to či ono. A nebude divu, vždyť popularita této postavy je obrovská. Své potrhlé příběhy sype jako cinknuté karty z rukávu už od roku 1940. Na knize ale můžeme vidět nejen evoluci samotného psychopata se zelenou kšticí, ale celou historii amerického superhdinského komiksu, včetně období cenzury, kdy většina publikovaných příběhů byla plytká jako dětský bazének. Ruleta Jokerova osudu je zde uspořádaná do pěti kapitol, rozdělených do vývojových etap. Pokud mi něco chybí, tak rozhodně více publicity, kterou by si král klaunských hříchů rozhodně zasloužil. Samotné epizodní příběhy jsou fajn, ale přeci jen v takovém věku už můžete psát memoáry.

Začínáme od začátku – První část: 1940–1942 Pochmurný žertéř s duchovními otci tohoto zvrhlíka s permanentním úšklebkem, výtvarníky Bobem Kanem a Jerrym Robinsonem a scénáristou Billym Fingerem. Batman jako takový existoval už předtím, ale v onom významném roce se dočkal prvního samostatného sešitu. Pro ten bylo potřeba vytvořit důstojného soupeře z podsvětí, který mu řácky načechrá křídla. A najednou tu byl – drsný, hrůzný, tváře bledé, pod make-upem osoba; v lila kvádru, rysy křivé, hlas se smíchu podobá! Úplný zrod charismatického agenta chaosu je dodnes zahalen rouškou tajemství. Jisté však je, že trojlístek autorů plodil nezapomenutelného prince zločinu, který od té chvíle provázel komiksy nakladatelství DC jako temný stín. Z této prehistorické éry dostaneme tři chody: Batman proti Jokerovi, což je příběh z onoho úplně prvního samostatného sešitu (název pro snadnější identifikaci vznikl až časem), Záhada scházející karty z pátého sešitu a Joker jde po Poslední míli, kde se jasně ukazuje, že tenhle harlekýn nenávisti dokáže svým ostrovtipem oblafnout i smrt. Na začátku své dlouhé kriminální kariéry byl Joker představen hlavně jako psychopatický vrah bez jakékoliv minulosti a emoce. Kromě smíchu. Jenže ani ten v jeho podání není tím, který zažíváme při televizních estrádách.

Oblíbit si superhrdinu je jedna věc. Každý racionálně uvažující jedinec v koutku duše ví, že nikdy nebude jako on. A závidí. Můžete snít, o čem chcete, ale pořád budete jen snít. Takže heroického super alfa samce budete někde v koutku i tiše nenávidět. O to bude pak radostnější shledání s padouchem, který mu způsobí traumata a dá mu pořádně zabrat. Sice jsou obě dvě strany jedné mince, ale i tak. Od nástupu Jokera prostě bez pořádného zlosyna už nedáte ani ránu. A stejně víte, kdo se bude smát naposled, že? Trvá to už přes tři čtvrtě století. Druhá část: 1943–1972 Král i blázen provází vrtošivého vtipálka obdobím jeho slávy i úpadku způsobeného puritánskou organizací Comics Code Authority. Tahle kauza je sama o sobě námětem na sociální studii, takže pídění po detailech nechám na každém z vás. Jen doporučím, že krom téhle knihy, kde dopad stupidního nařízení vidíte v praxi, se s ní setkáte třeba i ve výborném filmovém dokumentu Zrod komiksových superhrdinů (2010), kde o ní mluví sami autoři. V téhle části dostanete porci sedmi šťavnatých psychopatických chodů, které zase o něco pozměnily tvář pana J. Určitě zaujme Muž pod rudou kápí, protože vám bude evokovat jeden ze současných batmanovských příběhů, který u nás nedávno vyšel, a také Batmanovy zločiny, kde scénárista David Vern Reed poněkud přehazoval identity zúčastněných.

Mnohem blíže současnému chápání je Třetí část: 1973–1990 Harlekýn hrůzy. Z žoviálního lumpa se zrodil noční tvor, fundovaný zločinec, jehož uvažování nejde pochopit. Celebrita mezi duševně narušenými. V letech 1975–1976 mu dokonce vycházela samostatná sešitová série, kde se vše obešlo bez Temného rytíře a kde veškerou slávu slíznul charismatický vtipálek. Nacházíme se také v období, kdy nejen Batman a Joker, ale všichni jejich blízcí procházejí povahovou proměnou. Nejenže se šéfovi netopýrů poněkud rozrostla jeho rodina, ale příběhů se také chytili autoři, kteří jim dali status legend a cejch kultu. V roce 1986 to byl například Frank Miller, který v Návratu temného rytíře jasně ukázal, že komiksy nemusí být považovány za zábavu dětí, puberťáků a zastydlých dospěláků. Alan Moore se vytasil s Kameňákem a Jim Starlin s Jimim Aparem se Smrtí v rodině. Pokud tomu někdo nasadil úplnou korunu popularity, tak to byl excentrický génius filmového plátna Tim Burton. Pod jeho taktovkou Jokera nezapomenutelně ztělesnil Jack Nicholson, a tím rozkopnul dveře dvorany nehynoucí slávy vyšinutého harlekýna pěkně do široka. Z této historické etapy o čtyřech chodech zaujme úvodní Jokerova pětinásobná pomsta napsaná Dennym O‘Neilem a nádherně vykreslená Nealem Adamsem nebo supermanovský příběh Smát se a zemřít v Metropolis. Scénárista a kreslíř John Byrne a inker Karl Kesel pošlou Jokera poškádlit muže s eskem na hrudi na jeho domácí půdu a tento neobvyklý tah v samotném závěru zdůvodní po jokerovsku: Proč ne? Je zde přítomná i zmíněná Smrt v rodině, ale pouze druhou knihou ze čtyř. Což je pro tuzemského čtenáře takovým danajským darem. Příběh vypadá náramně, ale vy z téhle vypečené oplatky dostanete jen druhou vrstvu. Chápu, že v USA, kde kniha v originále vyšla, si čtenář, kterého příběh zaujme, může obstarat nějaké souhrnné vydání, ale tady v zemi krále Miloše, to působí, jako když někdo zakáže se smát a zpívat. Nikdy jsem neměl rád, když mi vyrvali z huby chutné lízátko… Zvláště, bylo-li ve tvaru batarangu…

Návrat do nedávné minulosti aneb Čtvrtá část: 1991–2010 Arcinepřítel přináší další kvarteto žolíkových karet. Svět se mění a my s ním. Z Burtona se stala klasika a britský filmový kouzelník Christopher Nolan vysypal další filmová esa z rukávu. Definitivně proměnil Batmana na zábavu pro dávno dospělé děti a nejcennější kartu vložil do ruky Heathu Ledgerovi. Možná to byla karta osudová, ale jisté je, že se na ni usmíval. V populárním animovaném Batman: The Animated series (1993) se poprvé objevila femme fatale věčného žertéře, Harley Quinnová, která v epizodní roli zaznamenala takový úspěch, že se bez ní neobešly ani komiksy. I starý dobrý Arcinepřítel si přeci zaslouží trochu té ultrabláznivé lásky, no ne? I v Arkhamu je prostě někdy nuda. A kdo by neroztál, kdyby mu taková potřeštěná šťabajzna jako Harley říkala koblížku, že jo? Výborně působí už úvodní vstup Dostat rozum, kdy scénárista J. M. DeMatteis poprvé přemýšlí o Jokerově nápravě a zařazení do normální společnosti. Bohužel, i tentokráte dostane tuzemský čtenář jen skvěle rozžvýkaný dudlík, který mu po pár stranách zase odeberou. Arcizločin! Podobně je na tom i Koncovka, kde dostaneme jakési vyvrcholení bez předehry, které by zmátlo i detektiva batmanovských superkvalit. A ukojení se Vraženou jízdou Paula Diniho je jen taková slabší konverzačka na téma: Koho dneska přejedu. Sice kresba Dona Kramera a inkerství Wayna Fauchera je reprezentativním vzorkem, na kterém snadno necháte oči, ale stejně se nezbavíte pocitu, že Joker tentokráte není jediným, kdo se jízlivě usmívá.

Závěrečná Pátá část: Znovuzrození je skokem do současnosti, kdy DC Comics ohlásilo velký restart a začalo v podstatě od nuly. Zde dostaneme závdavek v podobě prvního sešitu Detective comics – New 52 Tonyho Daniela Tváře smrti a úryvku Smrti rodiny od asi nejlepšího současného batmanovského tvůrčího tandemu – Scott Snyder a Greg Capullo. Ano, tentokráte nemusíte mít syndrom železné opony, protože oba tyto příběhy u nás vyšly uceleně a můžete po nich sáhnout i v rodném jazyce. Tohle už tedy není chuť dudlíku namočeného v chilli, ale střet s realitou komiksového trhu, která se objevila i v zemi se lvem ve znaku. Samozřejmě chápu, že BB/art nemůže diktovat DC co by v jokerovské narozeninové antologii mělo být a co ne, ale na druhé straně nikdo nemůže chtít, ať z toho skáču blahem. Zvláště když jsem byl tak hezky navnaděn a poté zanechán sám se staženými trenkami. Ono se možná pak rozsvítí, do místnosti vstoupí žertéř s permanentním šklebem a já budu jen jeho dalším bezpředmětným vtípkem. To pak ano. A třeba mu z frkačky vyletí paralyzující smrtící plyn. Nejprve budu slintat blahem jako v první polovině knihy, ale pak dostanu pocit, že něco není v pořádku a začnou mi pomalu tuhnout rysy. A než dorazí Scott Snyder, budu už s dementním úsměvem tuhý jako linoleum. Harlekýn bláznovství vyrazí za dalším dobrodružstvím a mně budou zatahovat černý pytel přes tričko s nápisem Joker má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví… Prostě taková psychopaticky důstojná oslava narozenin agenta chaosu!