DRUHÝ ÚTOK TITÁNŮ

DUNN, DUNN, jedna dvě, DUNN, DUNN, titán jde… Je tomu tak, již podruhé se vracíme do postapo světa za zdí. Do šíleného hysterického světa, kde naplno platí darwinistická teorie o přežití silnějších a pozření slabších. Svou noční můru na nás přenáší scénárista a kreslíř Hadžime Isajama v manze Šingeki no Kjodžin, Attack on Titan – Útok titánů. Komiks v české mutaci vydalo nakladatelství Crew v prosinci roku 2014.

Po první části, kde lidé čelí náporu navrátivších se titánů, se zdá, že se nikam v příběhu neposouváme. Město za zdí je DUNN za DUNNem (krok za krokem) dobýváno kastou lidožravých titánů. Beznaděj houstne, je přímo hmatatelná a hysterie rovnou čiší ze stránek mangy, někdy je slyšet jako onomatopoeia.  Kdo ze čtenářů doteď nepochopil onu bezmoc a postavení člověka v potravním řetězci titán – homo mango, bude několikrát ujištěn, jak se věci mají. První poznání o tom, že silnější požírají slabší učiní teatrálně hysterický Armin Arlert. Jak postupujeme list za listem je to zcela jasné, ostatně já jsem to pochopil už v prvním díle. Osobně si nedokáži představit setkání s medvědem v lese, už vůbec ne se lvem na otevřeném prostranství a potkat se s lidožravým titánem, děkuji, ale raději ne. Rozhodně bych také propadl hysterii, o tom nepochybujte.

Nicméně čtenáři, který ještě pořád neporozuměl drsnému světu, který stvořil Hadžime Isajama, bude ještě dána šance se zorientovat, tentokráte Mikasou Ackerman. Ta si na pomoc vezme názorné obrázky, na kterých vidíme kudlanku požírat oběť, nebo otce – lovce, držíce ulovenou kachničku pod krkem. Ano, Hadžime, takže už i ten největší zabedněnec pochopil … tenhle svět… je tááák krutý.

V tomto druhém střetu se tedy nikam nedostáváme, je to další krvavá válka, jež naplno zuří v ulicích. Několik posunů zde ovšem je, jsou to převážně retrospektivní návraty hlavních postav, jež nám dávají poznat jejich pohnutky a utváří jakousi mlhavou koláž, která se snad časem vyjasní v úplný obrázek  ve vysokém rozlišení. Nu a na konec jsem si nechal jeden zásadní faktor. V manze se objevuje běsnící titán, jenž si překvapivě nevšímá lidí a krvelačně napadá pouze své sou/druhy. Dále již nebudu spoilerovat, ale myslím, že každý, kdo umí počítat a četl předchozí mangu si dal dvě a dvě dohromady. Sice netuším, jak se to stalo, ale výsledek rovnice jsem měl správný. Dvě a dvě jsou…

Jestliže jste v předešlých odstavcích rozpoznali ironii, ano, tak jsem usvědčen, je tam. V recenzi na první díl jsem napsal, že to pro mne asi nebude úder na solar plexus, který by mi vysál vzduch z plic a dokázal mě paralyzovat. Naplno jsem si uvědomil to, co jsem již předpokládal, že komiks bude určen převážně mladšímu publiku než jsem já a to s ohledem na věk hlavních postav. Najdeme zde dospívající šónen a šódžo hrdiny zachraňující svět. Řeší každodenní dilemata přežití, konflikty a sledujeme jejich postupný, převážně duševní vývoj a dozrávání osobnosti.

Abych nepůsobil jako úplný škarohlíd musím připustit, že manga se miniaturně dějově posouvá, sice pomalu, ale jistě. Ono psát recenzi na sáhodlouhou sérii mi evokuje postavení porotce v soutěži krásy miss a dívky zahalené v burce. Není toho moc vidět a mám si na základě toho, co vykukuje, udělat konkrétní a možná i mylné závěry. Manga, jež přetéká dynamickou akcí je pro mne zajímavá předně ve spojení s psychickou rovinou postav. Nejvíce mě zasáhla masáž srdce, ta scéna je neskutečně silná. Silná a otřesná.

Hadžime Isajama při kresbě titánů absolutně popírá anatomii a fyziologii. Jestliže se podíváte na jeho ztvárnění, napadne vás, tak tohle nemůže fungovat, ta postava je bizarní a musí se zbortit. Myslím, že to byl i jeho záměr, aby těla titánů působila zvláštně a neobvykle, jako kdyby přicházeli z jiné dimenze, povedlo se. Sice zatím nevíme a tápeme nad jejich původem, ale je zcela jasné, že jejich neobvyklá tělesná konstrukce nezapadá do našeho vnímání světa, jakoby člověku vytanula vzpomínka na bájné obry, ukrytá kdesi v kolektivní paměti lidstva.

Vizuálnímu pojetí jsem v prvním díle vyčetl precizní, geometrické narýsování budov. Ztvárnění domů v podobě přísně technického bokorysu se objevuje i v druhém pokračování, ale v daleko menší míře. Autor tentokrát mnohem více sází na ubíhající perspektivu, což je prospěšný krok pro celkové výtvarné vyznění komiksu. Působí to mnohem lépe a reálněji. Nabízí se ovšem i jednodušší vysvětlení, prostě si na jeho styl zvykám.

Čtenář, který četl i mou předchozí recenzi ví, že jsem byl v hodnocení komiksu poněkud rezervovaný a odměřený. Nejsem ten typ člověka, jenž se hned splaší a ze všeho nadchne na základě prohlášení oddělení public relations nakladatelství a nadměrného hype. Faktem je, že Hadžime Isajama zkušeně, jako rybář nahodil a já mu spolkl návnadu i s háčkem s protihrotem. Nebudu se vzpínat a dělat vlny, nechám se trochu povodit a ulovit, neboť jsem zvědav na to, jak to bude dál!