Jedenáctý Útok titánů, je už fakt na ránu

Delší dobu mi v mysli osciluje dosti trapná říkanka, za kterou se vcelku stydím. Ale dobře, dobře, jasně. Ven s tím! Útok titánů, to už je fakt na ránu!

Celkem pravidelně se mi stává, že po doručení nového balíčku s Útokem titánů, okamžitě  prohlédnu, prolistuji a také pročtu, pokud je co, obsah dlouho očekávaného vydání. Jak alespoň tvrdí vypečené PR oddělení nakladatele. Následně, po několika málo chvilkách sešit kamsi odložím   a vzápětí mne postihne částečná amnézie paměti, alespoň co se té mangy týče. Stává se mi to čím dál častěji.

Po delším čase, když na mne někde doma sešit vybafne se ukrutně leknu a připadám si zmaten, zaskočen, nepřipraven, jako v Jiříkově vidění. Následně se celý proces opakuje, jen s tím drobným rozdílem, že konečně napíši VYSOCE HODNOTNÝ článek, tak kvalitní, jako je obsah LEGENDÁRNÍHO komiksu. Rovnováha je základem jsoucna, víme?

Nuže, otevřu mangu a pro změnu (ironie), voilà, těžká rubačka. Perou se lidé a titáni, titáni a lidé,  titáni a titáni a někdy také lidé mezi sebou, neboť mangou prostupuje hojnost člověčích emocí a je jim dáván volný průchod. Perte se a žerte se, tak kázal Hadžime Isajama!

Mlčeti zlato, malovati stříbro

Sporný japonský scénárista a kreslíř Hadžime Isajama (*1986) si vyloženě libuje v zachycení  mimiky, gest a hyperaktivních posunků. Není tak nouze o panely zabírající ukrutně vytřeštěné oči a bulvy, z očních důlků přímo vypadávající. To stejné platí pro naplno otevřená ústa, kdy máte upřímný strach, že čelist dotyčného vyklouzne z pantů dříve, než vás stačí oblažit, ve všudypřítomném hnutí mysli, nějakým rádoby moudrem. A že jich tam je habaděj! Z obrovské kupy patosu a vzletných způsobů projevu vyberu jeden za všechny, jako ve Třech mušketýrech – Náš cíl je Obrněný titán! Je to nepřítel lidské rasy!

Pouze drobně připomenu, aby bylo jasno, že tento svazek je jedenáctý v pořadí a nikoliv první, kde se onen Obrněný titán prvně zjevil. Nejsem sice ten nejchytřejší týpek pod Sluncem, ale hned z kraje série mi došlo, že Obrněnec bude dělat lidem těžké problémy a nebude to s ním žádná veselá  selanka, či Piknik u cesty. Myslí si snad o nás Hadžime Isajama, že žereme slámu?

Když už se blýská na lepší časy, a čtenář má naprosto naivní dojem, že se někam pohneme, tak mu autor škodolibě podkopne nohy, hodí vidle, a tady máš flashback, a žer ty blbý konzumente! Záblesk minulosti pak uměle vyvaří (zase) pěkných pár listů navíc, jenom z toho důvodu, abychom se dozvěděli, kde že se Eren Yeager naučil tyhle chvaty! Je mi to lhostejné. Kapitola 46 a návrat do korun stromů, pak jenom potvrzuje úpadek lidí a tvůrčího důvtipu. Banana?

A tohle má být ta často, kladně skloňovaná, kultovní manga! Hloupé blábolení a tupé žvanění? Autorské prdění proti větru s následným čtenářovo hlubokým nádechem. Rajský plyn? Tento prázdný, nic neříkající brak? Opravdu? Ne ne, ne ne. Tomu nemohu uvěřit. Pak mi bohužel nezbývá, než konstatovat, že bezobsažné projevy impotentního velezrádce Bohuslava Sobotky jsou mistrovské a latinskoamerické telenovely nedostižné. Howgh!

Mangu Útok titánů 11 vydalo nakladatelství Crew v roce 2017. Překlad provedla Anna Křivánková.