logo

Ryby – Útok z hlubin

Strach a děs může způsobovat řada věcí. Od slintajících potvor z vesmíru, přes mutanty s chapadly, po chlápky s motorovou pilou či sekáčkem na maso. Dalo by se říct, že vystrašit lidi je docela snadné. Často stačí stát za rohem a vykřiknout “baf”! Praxe však ukázala, že ty nejvíc nepříjemné věci, ty, které nás pak budí ze sna a vzbuzují v nás nepříjemné pocity ještě dlouho potom, jsou obvykle úplně obyčejné, jen zasazené do nečekaných souvislostí.

Experti na tento druh strachu jsou Japonci. Jim stačí nasadit chlapovi na hlavu pyramidu a je hotovo. Nebo vzít ještěrku a trošku ji zvětšit. Zašli tak daleko, že děsí lidi obyčejným telefonem, videokazetou, a když to chtějí opravdu rozjet, nasadí malou černovlasou holčičku a je vymalováno. Ostatně o tom, čím vším se v Japonsku děsí, nám před časem napsal seriál Strach má šikmé oči český hororový odborník Honza Vojtíšek.

Ale kdo by se bál ryb? Jasně, takový chudák žralok toho stačil nastrašit dost. Nějaká ta piraňa asi taky. Ale kdo by se bál obyčejné ryby? Film Hledá se Nemo žádná filmová databáze mezi horory nezařadila. Vánoční kapr v nás vyvolává melancholické vzpomínky na stromeček a maximálně se uchechtneme při vzpomínce na zběsilou jízdu na pohotovost se zapíchnutou kostí. Ale že by se ho někdo bál proto, že vám v noci vyleze z vany a užere pod peřinou nohy? Těžko!

Dejte rybám nožičky a vše je najednou jinak. Nějak takto možná přemýšlel Džundži Itó, když plánoval své ryby. Jak sám říká, vždycky ho fascinovaly Čelisti a scény, ve kterých žralok jí lidi. Najednou mu došlo, že by to šlo i na souši. V roce 2001 tak začíná v manga týdeníku Big Comic Spirits vycházet Gyo.

Všechno to začne na Okinawě. Mladý pár Tadaši a otravná hysterka Kaori si užívají dovolenou u moře. Když v tom ucítí příšerný zápach, který nelze přirovnat k ničemu jinému, než k rozkládajícím se tělům. K tomu se přidají podivné zvuky a ještě podivnější tvary míhající se po hotelu. Velmi brzy je jasné, že přichází další invaze ryb na souš, která je tentokrát diky tajemným mechanickým nožičkám o dost rychlejší (pokud je pravda to, co tvrdí Darwin).

Příběh Ryb je plný tajemna, nevyřešených záhad a několika zvratů. Naznačovat z něj něco víc by byla velká škoda. Tentokrát bych se spoilerům těžko vyhnul. Džundži Itó v něm zručně střídá akční pasáže s pomalejšími chvilkami, kdy si čtenář může vychutnat tu nasládlou pachuť smrti a lidského utrpení a s každou novou nechutností si utvrzovat přesvědčení, že tohle opravdu může vymyslet jen Japonec.

Ale funguje to. Jak na začátku, kdy se vše rozjíždí komorním hororem, tak i když se prostřední akční část rozmělní v parodii na finální souboj superhrdinů a správně depresivní postapokalyptický konec. Najednou je konec a vy máte hlavu plnou nejen hromady nezodpovězených otázek, ale taky je vám jasné, že to byl sice úchylný, ale svým způsobem tak nějak geniální nápad.

Kromě samotného příběhu Ryby – Útok z hlubin kniha obsahuje dvě jednohubky jako přídavek. První je divná a krátká, ale o té druhé s názvem Záhada zlomu v Amigaře o dírách ve skále, do které přesně pasují vybraní lidé, se mi bude asi ještě dlouho zdát…

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE