logo

ÚTOK TITÁNŮ 9

Kontroverzní japonský scénárista a kreslíř Hadžime Isajama mě v předchozí, osmé manze Útok titánů, nečekaně překvapil. Kromě obvyklého balastu, jež je pro jeho tvorbu příznačný, se vytasil s novým elementem, který mne na malou a kouzelnou chvilku usadil. Doslova a do písmene. Nutno podotknout, že se jednalo o příjemný šok a jak jsem naznačoval v minulé recenzi, aniž bych se snad dopustil trestného činu spoilerování, byl to kolosální prvek, jež je součástí mohutné stavby. Jazyk mě sice svrběl jako starou Blažkovou, ale já vytrval a mlčel stejně odhodlaně, jako Julek Fučík. Tááákže…

Gigantické zdi kolem lidských příbytků ukrývají v útrobách zazděné, či zarostlé titány! Pecka! Nevím, jak je to možné, ani netuším, zda toto odhalení není příliš fantastické, ale rozhodně je absolutně bizarní a to mě neskutečně baví. Vlastně o tom neměli ponětí ani obyvatelé města, natož odvážní ochránci na Zdi! Zlovolný nepřítel, který neustále napadá a tyranizuje lidi, je téměř na dosah ruky a tvoří ochranný val jejich obydlí! Je to pomatené, schizofrenní a dokonale šílené! Vše kolem skrytého titána, nebo titánů uvnitř Zdi se provalilo při honbě za Ženským titánem, který při šplhání po hradbách vyrval masivní kus zdiva a zcela neplánovaně odhalil letité tajemství. Hned vzápětí se ukázalo, že kdosi z lidské komunity zná záhadu opevnění a za pět minut dvanáct přispěchal s naléhavou informací v tom znění, že na titána nesmí dopadnout denní světlo! Tuším proč.

Nemusím snad ani líčit, jak moc jsem se těšil na deváté pokračování mangy v řadě, ale chyba lávky. Kdepak, omyl, jako kdybych neznal  japonského filutu Hadžime Isajamu (29. 8. 1986), ten nepustí ani chlup zadarmo. Zde beze zbytku platí – napálí tě jednou, hanba jemu, když tě napálí podruhé, hanba tobě. Dobře mi tak. Šikmooký scénárista se vrací ke svému oblíbenému lavírování a v podstatě udržuje příběh na stejném místě. Zeď Rose byla zase jednou proražena a padla. Lidožravým titánům tak v zásadě nestojí nic v cestě, aby si došli celkem pohodlně pro lahodnou mňamku. Knedlo člověčo zelo je japonský tradiční pokrm. Chramst!

Titáni vedou drtivý útok díky početní převaze a Erenovi přátelé jsou v defenzivě pod obrovským tlakem, jako v pneumatickém lisu. Neblahé události zvednou obrovskou vlnu emocí a válečnického patosu, jež není ku škodě pro zvýšení bojového ducha a morálky. Jistě, nic nového pod sluncem a už vůbec ne v titánské sérii. Další drobný posun v komiksu představuje ještě jeden druh neznámého titána. Jenom pro rekapitulaci, už tu byl titán Obří, titán Obrněný, titán Ženský a tentokráte máme býti udiveni titánem Mluvkou, čili Brebtou obecným. Zbrusu nový kolohnát mi evokuje po vizuální stránce proslulého opa King Konga, který nejenom že mluví, ale má i smysl pro černý humor. Opravdu mne pobavil, alespoň něco v té autorské bídě.

Než se trpělivý čtenář prokouše, spíše prolistuje obsahem důvěrně známým, flashbackem opět protaženým a ubikvitární onomatopoieou, tak je za půlkou mangy, kde má čekat na věrného fanouška ono rozluštění, či pochopení hádanky, jíž ukrývá Zeď. Jádro pudla je pro chvilku ještě zachráněno, neboť otec Nick, který měl ke skryté podstatě věci co povědět, je diskrétní, nebo, což je velice pravděpodobné, zná také Julka Fučíka. Již se asi budu opakovat, ale Hadžime Isajama je mistr světa v těžkém lavírování. Sakra, já snad ze samého zoufalství spáchám rituální seppuku!

Komiks vydalo nakladatelství Crew v říjnu 2016. Překlad provedla Anna Křivánková.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol. Komiksový nadšenec, svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE