ALL YOU NEED IS KILL

Když v roce 1967 složili  John Lennon a Paul McCartney píseň All You Need Is Love, všichni si mysleli, že objevili zásadní životní pravdu, která změní svět. A určitě na tom něco bude. Jenže tito dva pánové nežili v době, kdy je lidstvo na pokraji vyhubení. Nebyli ohrožováni zubatým šmejdem z vesmíru, kterého nezajímá nic jiného, než pobít všechno, co mu stojí v cestě, a za sebou nechat toxickou pustinu. Už vidím Paula a Johna, jak dokončí poslední sloku, spokojeně si plácnou a pak skočí do bojového obleku, nabijou bouchačky a s překvapivě melodickým bojovým pokřikem utíkají na frontu. Asi by taky vznikla pěkná písnička, jen ten titul by byl trochu jiný: All you need is kill.

Ještě než se pustíme do povídání, o čem a jaká je stejnojmenná kniha, musím začít s menším osobním přiznáním. Ještě do nedávna jsem byl manga panic. Ono v době, kdy se na vás ze všech stran valí (držme palce) nekonečný příval klasických euro-amerických komiksů, vrhnout se ještě do hlubokých vod japonské produkce by znamenalo vzdát se i toho posledního volného času, do kterého se musí vměstnat práce, osobní život nebo spánek. Navíc fanoušci mangy a anime jsou divná banda chodící v ještě podivnějších kostýmech a ty knížky se čtou naopak a ta kresba je pořád stejná a ty série nikdy nekončí a… Předsudků může být mnoho. Ale víte co? Kašlete na to! Nikdy nevíte, kdy se připletete k zážitku z příběhu, na který budete dlouho vzpomínat.

Jsou to skoro dva roky, kdy se Tom Cruise promenádoval ve filmu Na hraně zítřka v robotickém obleku, házel kolem sebe hlášky, granáty, prázdné nábojnice a kosil zákeřné podivné potvory. A umíral. Znovu a znovu. Vždy, když umřel, celý den se resetoval a začal znovu. Manga All you need is kill (česky Stačí jen zabíjet) je původní předlohou k filmu a ti, co film viděli, nebudou překvapeni. V takových případech se nabízí srovnání předlohy a adaptace. Často tomu je tak, že předloha je lepší.

Musím říct, že film Na hraně zítřka byl opravdu dobrý, plný skvěle vypadající akce a dokonce i vtipu. Ale komiks! Ten na to jde trošku jinak. Opět se potvrzuje pradávné rčení, že méně je někdy víc. A tak místo zbytečných řečiček, košatění děje a zbytečného happyendu nasazuje ještě drsnější akci, zrychluje tempo, přidává na brutalitě a syrovosti a vy jen nevěřícně kroutíte hlavou, jak dobře to celé funguje a jak z toho bahna a krve vykvétají všechny ty emoce a hluboké myšlenky.

Čím víc se blížíte začátku knihy (takzvaný manga paradox 🙂 ), tím častěji si říkáte, jaká je to parádní jízda. Hlavní hrdinové nejsou jen panáci křičící hlášky, ale “živé” bytosti, které jsou ochotny obětovat všechno za vyšší cíle. A když už mají chvilku času se zastavit, užívají si ty vzácné chvíle klidu a míru koukáním na nebe nebo voněním ke kávě. A když mají potřebu něco říct, donutí vás to přemýšlet o životě a pomíjivosti okamžiku. O tom, jak všechny ty chvíle jsou jako křehké bublinky, které prasknou tak rychle, že si jich mnohdy ani nevšimnete. A ještě ještě vás nakonec čeká moment, kdy se musíte smířit s tím, že přijdete úplně o všechno… Přitom to je military sci-fi toho nejhrubějšího zrna!

Všech těch 428 stran uběhne jako voda a když jsem se na konci konečně mohl nadechnout, v hlavně mi klíčila překvapivá myšlenka – jestli ze mě náhodou ještě nakonec nebude manga fanda! Zvlášť, když nás ty největší legendy teprve čekají…

Hledat nějaké zásadní chybky je zbytečné. Trochu mě zarazila polovičatost českého překladu, kdy v knize zůstalo nezvykle moc nepřeložených nápisů v kresbě. V originále zůstaly například i názvy jednotlivých kapitol. Nad zbytečností “cool” hovorové češtiny už jen smutně krčím rameny. To jsou ale detaily, které nějaké hodnocení nebo celkový dojem nemohou ani náhodou ovlivnit. All you need is kill bylo pro mě nečekaným překvapením, důkazem toho, že člověk by měl k novým věcem přistupovat s čistou hlavou a bez předsudku, ale v prvé řadě dílem, které ve mně zůstane ještě dlouhou dobu.