PODHOUBÍ ČESKÉ MANGY POOSMÉ

“Vějíř – sborník české mangy” mě doposud míjel. Věděl jsem, že něco takového vychází, ale manga zkrátka není můj šálek čaje. Neodsuzuji mangu, jen jsem si k ní zatím nenašel cestu. Vím, že má co nabídnout a kromě slavných příběhů jsou často lákadlem i hrdinky s velkými přednostmi – za mých mladých let, když pro nás byl pojem manga ještě neznámý, jsme v kódové řeči říkali “s velkýma očima”. To jsou náhody… Nuže, pomůže Vějíř 2016 změnit můj názor na mangu?

Hned zpočátku musím říct, že předchozí otázka je k tomuto sborníku nespravedlivá. Nelze srovnávat celosvětově proslavená díla se sborníkem amatérských tvůrců. Proto představení sborníku nechme na vydavateli, kterým je nakladatelství Kobuto:

“Osmý Vějíř dokládá, že česká manga scéna je živoucí a stále se vyvíjí. Mnoho autorů příspěvků do letošního sborníku publikovalo ve Vějíři už dříve a pozorný čtenář tak má možnost sledovat, na jakou cestu se každý z tvůrců vydal a jak se mu na ní daří. Snažíme se sice poskytnout co největší prostor začínajícím autorům, ale jen málokomu se podaří napoprvé svůj záměr dotáhnout až do podoby hotového díla. Ale právě proto si vážíme každého, kdo má odvahu to alespoň zkusit. A pokud se to povede, tak stejně jako tvůrce i my máme radost z nového komiksu. Doufáme, že alespoň část tohoto nadšení se nám daří přenést i na čtenáře. Nadále se držíme stejného redakčního přístupu, tedy neomezujeme nijak témata, žánry ani styly a do sborníku přijímáme příspěvky všech autorů, kteří se hlásí k japonské manze jako zdroji své inspirace. Pojímáme to tak, že pokrytí celé šíře tvorby různých autorů v jejich oblíbených žánrech má navrch nad soustředěností na jedno společné téma. Jednak tím má čtenář možnost si vychutnat komiks v jeho rozmanitosti a také to podporuje dokumentační funkci Vějíře, takže věrněji zachycuje českou manga scénu daného roku. Rovněž nezkoumáme, nakolik se vizuální podoba jednotlivých komiksů přibližuje japonskému středoproudu. Víme, že mimo něj existuje mnoho různých stylů a podob, jichž japonští kumštýři užívají, a také věříme, že inspirace něčím neznamená pouze převzetí jednoho, byť významného atributu. Děkujeme všem autorům, kteří vložili mnoho svého úsilí i umu do vzniku letošních příspěvků a přejeme jim mnoho spokojených čtenářů.”

Kniha má 217 stránek a obsahuje 18  příběhů, či výtvorů. Knihou se listuje normálně po evropsky – zepředu dozadu. Co může nabídnout komiksákovi se čtyřmi křížky na hrbu? Nabídka knihy je pestrá. Najdeme zde rozličné témata i různé styly kresby. Témata pohanská, duchařská, broučkoidní, akční, romantické i hrdinské. Zajímal by mě věkový průměr autorů. A nejlépe odděleně scénáristy a kreslíře.Většina scénářů je velmi naivní. Či spíše chování jejich hrdinů. Aniž bych se chtěl autorů dotknout, tipuji to mezi 15 a 20 roky. Možná to k manze patří. Příjemně překvapený jsem ale byl z kresby. Ta je většinou na slušné úrovni a dokáži si představit, že takhle má manga vypadat.

K některým příběhům, které mě zaujaly, si dovolím pár poznámek. První příběh v knize je “Zatoulaná” (scénář: shinji, kresba: Janiko, Hayath) a má zřejmě kořeny v moderním náboženství Wicca, které  vychází ze starých pohanských kultů a z čarodějnictví. Je to pěkně nakreslený a tajemný příběh. Zajímavým příběhem beze slov je Mámení (scénář: Tereza „Kadet“ Kadečková, kresba: Petra „Ryuki“ Feňďová). Překvapivou, vtipnou a dospělejší pointu mají Nezvaní (scénář a kresba: Jan „Arenoth“ Vohlídal).

Zajímavou kresbu má příběh Belle Morte (scénář: Kamila, kresba: Mára). Má to jakýsi potenciál, ale také velké rezervy. Autor kresby měl nedávno v Ostravě vernisáž, kde bylo na velkých obrazech nedostatky vidět více. Zřejmá je inspirace Frankem Millerem. Na první pohled praští do očí špatně zvolený font  s patkami. Na ten druhý zjistíte mnohem vážnější problém. Stránky jsou sledem obrazů, které, ač jsou prokládány detaily, jen špatně vyprávějí souvislý děj.

Padající hvězda (scénář a kresba: Žebrovník) je další komiks beze slov. Má zvláštní kresbou a nemůžu říct, že jsem jej pochopil. Ale je zajímavý. Emulator Girl – Útěk (scénář a kresba: Tomáš Salva) je konečně komiks, ve které jsem se konečně dočkal nějakých těch předností, ač rafinovaně zakrytých. Kresba není vůbec špatná, jen ten děj nakonec vyšumí tak nějak do ztracena.

A jaký tedy Vějíř 2016 je? Je tím, co slibuje. Je sborníkem amatérských tvůrců. Jestli jste tedy fanouškem mangy, české mangy, pak jděte do toho. Je vidět, že u nás to komiksové/mangové podhoubí existuje a  to je dobře. Doufejme, že se autoři vypracují a v budoucnu se s chutí začteme do příběhu mnohem delšího, než je těch pár stran ve sborníků. Jak však vějíř ohodnotit? Není to lehké, nelze hodnotit s tím, že je to na amatéry dobré. Máme jen jednu stupnici a na té přiděluji dvě šlápoty z pěti.