logo

Desátý Útok titánů zamrzl v čase

Krok dopředu a dva kroky dozadu. Úkrok doprava a návrat. Úkrok doleva a návrat. Poskočíme si na místě a ještě jednou a u toho si vesele zatleskáme. Pirueta, otočka a nehneme se z místečka. Asi se ptáte, co zde trénuji a jestli třeba nenacvičuji v těsných trenýrkách na Spartakiádu? Vlastně, pravdou je, že potřebuji recenzi zaplnit písmeny, jež utvoří slova a následně snad i smysluplné věty. Co, copak? Že nejednám férově a jde o hanebný podvod? Jistě, máte recht. Jsem švindlíř, stejně jako je filuta Hadžime Isajama.

Nesporným faktem zůstává, že mi japonský scénárista a kreslíř Hadžime Isajama (29. 8. 1986) ve skutečnosti nedává moc šancí, neboť se ve své manze Útok titánů 10 chová naprosto stejně. Příběh zoufalých lidí bojujících o nejistou budoucnost proti lidožravým titánům se znovu zasekl na mrtvém bodě a nikam nesměřuje. Doslova a do písmene zamrzl v čase. Bullet time, hadr.

Eren Yeager a jeho tajemství se opět kamsi vytratilo z komiksového vyprávění do ztracena. Hladový čtenář dostává od lstivého Japonce ohlodanou kost a já bych ho nejraději za to kousl do ruky. Možná by tam bylo i více chutného masa, nežli v jeho příběhu. Scénáristova invence silně pokulhává a odklání čtenářovy lačné zraky k jakémusi bočnímu a nutno podotknout, zbytečnému ději, který je zase nepatřičně natahovaný. Nebudu úplně korektní, ale – Čím víc se hovnem mažeš, tím víc smrdí. Tož tak, drazí pozůstalí.

Erenovi kamarádi musí tentokráte uhájit své holé existence a tím pádem ubránit pevnost Utgard, která se jim stala dočasným domovem. To je hlavním – nosným pilířem desátého dílu Útoku titánů. Dle mého skromného názoru se jedná o naprosto nevýraznou a nezajímavou stavbu, jež nemá strategickou důležitost. Něco ve stylu nepřítel (musí zůstat) před branami a kóta bude udržena za každou cenu. Ale co, ve Velké válce leželi znesváření vojáci v zákopech na jednom bodě i několik měsíců a znali se jménem. Tak proč hledat logiku ve válce, že?

Titáni s šíleným úsměvem a holým zadkem útočí. Obránci s vlastním strachem a krvavou žilkou v oku hystericky kvičí. Někteří obhájci věžovité stavby jsou více a jiní méně stateční. Na hradbách se lámou charaktery, pije se alkohol a dlouze se debatuje o významu a pomíjivosti života. Mluví se mimo jiné o sebeobětování pro společnost a obecné blaho. Dikce života a smrti je neúprosná. Emoce bojovníků prýští a vyvěrají na povrch, jako adrenalinový vodotrysk.

Hadžime Isajama rozmazává ony scény plné bolu o retrospektivu. Pohled do minulosti nastavuje ještě jednou, o další hlubší úroveň retrospektivy. Osobně bych ho za toto lavírování nejraději pokousal. Už zase? Tak nakopal do jeho… Retrospektiva v retrospektivě? Běž do…, spáchat rituální seppuku, Hadžime Isajamo. Závěrem četby je odhalena sice jistá indicie, jenže je natolik infantilní, že je mi až za autora samotného stydno. Uf a je to venku. No to mi spadl kámen ze srdce.

Konec konců, říkám si, že jsem mohl dopadnout mnohem, mnohem hůře. Mohl jsem psát článek na Ordinaci v hnědé zahradě nebo na Výměnu milenek (ačkoliv?). Také jsem mohl sedět v porotě jakési stupidní reality show. To by byl teprve mega ultra hustý horor. No, já si v rámci mé  pravidelné dávky nálad a hnutí mysli počkám na další, už jedenácté titány v pořadí. CHRAMST!

Mangu Útok titánů vydalo nakladatelství Crew v roce 2017. Překlad provedla Anna Křivánková.

(Visited 243 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE