Útok titánů 12-13

Svátky Vánoční jsem jako obvykle prokrastinoval a oddával se nekontrolovanému obžerství. Tradičně jsem také odložil beletrii, které mám za celý rok plné zuby a sáhl po slovesnosti, na níž mnohdy čas nezbývá. Jednalo se o knihu, která mapuje naše nejranější dějiny, jež se pohybují na hranici legend, pověstí a historické reality. Autor pojednání, kterého nebudu jmenovat, na to šel jako liška podšitá a postavil proti sobě několik široce známých teorií, které rozporoval, přičemž nakonec nepřidal žádný svůj názor. Nu, i tak se dají psát a prodávat knihy. Abych se dostal k jádru pudla, rozhodl jsem se pro tentokrát, že na to půjdu obdobně a rozeberu najednou dva díly japonské mangy Útok titánů a závěrem se pokusím mít vlastní postoj.

Útok titánů 12

Dvanáctý Útok titánů nevybočuje z chabé tvůrčí invence, jíž jsem až doteď negativně kritizoval. Nosným pilířem sešitu je odvlečení hlavního hrdiny Erena Yeagera do Lesa titánů a následné pronásledování únosců a osvobození Erena. Toť v hrubých obrysech vše.

Není pro mne žádným překvapením, že autor z této banální zápletky vytěžil obrovskou kupu nepřehledné akce (a stránek), jíž doprovázejí nezbytná zvukomalebná slova. K celkovému chaotickému dojmu také přispívá, na mangu netradiční kresba, jež lavíruje z černobílé barvy do rozličných odstínů šedé.

Jakoby si japonský tvůrce Hadžime Isajama občas uvědomil, že zachází ve svém bojovém běsnění příliš daleko, tak sporadicky zvážní, přibrzdí a komiks proloží o retrospektivní pohledy do minulosti, což je pro nějaký wow efekt rozhodně málo. Závěrem dostává trpělivý čtenář jakési „koordináty“ v podobě rozšířených Erenových schopností a může se opět těšit na další pokračování… Ovšem největší hádankou stále zůstává, kdo je Historia Reiss alias Krista Lenz(?!), jak se správně ptá nakladatelství Crew.

Útok titánů 13

Číslo třináct nemá pro mě v tomto případě nešťastný nádech, ale kupodivu přináší změny, po kterých drahnou chvíli volám. Skupina našich přátel se opět pokojně sešla na Zdi a za Zdí, a má si co vysvětlovat, takže čtenář nepřijde zkrátka a dostane konečně, tradááá, odpovědi na některé otázky.

Ono je to dáno i tím, že  Hadžime Isajama (*1986) ubral na dynamickém pojetí mangy a dosti výrazně přibrzdil. Člověk si tak může vychutnat kresbu, která se radikálně proměnila oproti předchozím, rádoby akčně vyšrafovaným dílům. Neznamená to však, že si příznivci akce nepřijdou na své návykové orgie, jen je jich méně a nejsou tak bezhlavě kýčovité. Díky pomyslnému usazení skýtá manga mnohem více dialogů, které jsou čtivé, mají hlavu i patu a hlavně, vyplňují bílé plochy na mapě poznání, jak jsem již uvedl.

Myslím si, že co čtenáře opravdu zajímá, je původ Titánů a jejich záhadná podstata, ke které jsme se nyní přiblížili mnohem více, než kdy dříve. Nicméně faktem zůstává, že nezodpovězená tajemství nás stále dráždí, jako býka červený hadr, a tak i nadále přetrvají otazníky. Třeba ty ohledně role dívky jménem Historia Reiss.

Osobně se domnívám, že pokud by se jednalo o typický díl Útoku titánů, neměl bych co řešit. Nelze totiž postavit kvalitní vyprávění na tupém žvanění či mlácení, a to ani v manze ne. Strhující vyvážený příběh je alfou i omegou nespoutané čiré fantazie a já skromně nežádám více a s méně se neskromně nespokojím. To je vše, nemám co bych ještě dodal.

Mangu Útok titánů 12–13 vydalo nakladatelství Crew v roce 2017. Překlad provedla Anna Křivánková.