Zázrak – Poslední procitnutí

První český superhrdinský komiks Dechberoucí Zázrak úspěšně přežil svou první sezónu a druhou řadu zahájil temnou čtyřdílnou minisérií (Zázrak #14 – #17). Tato minisérie byla kompletně vytvořena jen jedním ze dvou Zázrakových duchovních otců a když dodám, že nese název “Poslední procitnutí”, tak vám je asi jasné, že ji má na svědomí Petr Kopl.

Petr Kopl je velmi plodný autor a jedním z jeho světů je i svět vzkříšenců. Těm se věnoval ve ve dvou povedených hororových knihách „Procitnutí“ a „Kronika vzkříšence – Druhé procitnutí„. Pokud netušíte, kdo to jsou vzkříšenci, pak vězte, že to jsou lidé, kteří už zemřeli. Nestali se z nich zombící, jak byste mohli očekávat, ale stali se členy řádu vzkříšenců a mají za úkol doprovázet zbloudilé duše ke Světlu. Příběhy vzkříšence Martina Lafetky i Zázraka Davida Daneše se odehrávají v Praze a v Jihlavě a tak bylo nasnadě, že se ti dva jednou setkají.

Setkání Lafetky a Daneše proběhlo naprosto přirozeně a logicky. Jejich příběhy se prolnuly tak plynule jako zip, aniž by to ve čtenáři zanechalo dojem, že to na sebe bylo násilně napasované. Za to má Petr Kopl jednoznačně pochvalu. A pochvalu si zaslouží i za nečekaný zvrat, který v příběhu provedl a který osud vzkříšence Lafetky zajímavě rozvíjí. Aby si to však čtenář plně užil, tak je lepší mít přečtenou alespoň druhou knihu o vzkříšencích a mít tak k Lafetkovi vybudovaný vztah. Komiks Dechberoucí Zázrak si od začátku nebere servítky, je temný a nechává za sebou hromadu mrtvol. Velmi temný dokázal být Kopl i v Kronice vzkříšence. “Poslední procitnutí” v žádném případě nezůstává pozadu. Kopl si zde zachoval i bourání čtvrté stěny, které se sem přeneslo ze vzkříšenců a dokonce “aktivně” zatahuje do děje čtenáře, který se tak ocitá v roli, kterou by asi nečekal…

Koplova minisérie se však nezabývá jen vzkříšencema. Dozvídáme se například, jak vlastně přišel Zázrak ke svým magických schopnostem a tentokrát jde vyprávění dále, než jen k výbuchu Golemovy energie. Kopl sleduje i ostatní hlavní postavy Zázrakovy série, přestože do hlavního dění nijak nezasahují. Dojde na již zmíněné zombíky v dějové lince Zázrakovy parťačky a novinářky Michaely Rezešové. Tu totiž na konci první série unesl zombifikovaný bývalý kolega Dan a Kopl se s touto zombie záležitostí vypořádal poměrně vtipně. Její dějová linka však pokračuje a dojde i na závažnější a zcela nevtipné téma týrání dětí v Míšině vyprávění o dětství.

Třetí velká dějová linka patří Zázrakově matce. Ta prchá se svým druhým synem na kliniku do Indie a cestu ji zkříží hinduističtí bohové Ganéša a  Hanuman. Těžko říci, jaký smysl má tato dějová linka. Možná se více rozvine v dalších dílech. Každopádně jsou to první mýtické bytosti, které se v Zázrakovi vyskytují a nepatří k českým reáliím.

Je vidět, že si Kopl dal velmi záležet na práci s jednotlivými dějovými linkami, které se mezi sebou střídají velmi plynule. Tato minisérie není z celkové Zázrakovy řady nijak vytržena a plynule navazuje na předchozí. Pro úplnost dodávám, že sešity tvořící tuto minisérii mají názvy “Poslední procitnutí”, “Sraženi z nebes”, “Krvavá brána” a “Jihlavou dolů”.

Ke komiksu patří i kresba a ta si zaslouží také pár slov. Již zřejmě nemá smysl popisovat Koplův styl a rozebírat jeho přednosti a nedostatky. K příběhu kresba sedí a jakmile se začtete, tak není moc prostoru pro sledování nedostatků. Přesto je v této minisérii dvoustránka, která je kreslená jinak a která si zaslouží vyzdvihnou a pochválit. Je to místo, kde Míša vypráví o týrání v dětství a Kopl k tomu zvolil panenky. Techniku, kterou využívají psychologové, aby usnadnili dětem popisování traumatizujících zážitků, převedl Kopl do komiksových políček a je to sakra silné. Za tohle smekám klobouk dolů pane Kopl!