SANDMAN A LOVCI SNŮ

Pán Snů má pro mě zvláštní význam. Když si vzpomenu na čtení jeho prvního příběhu, někde dávno v Crewní historii, vybavím si to okouzlení a pochopení, že komiks není jen o vyhřezlých vnitřnostech a tvrďáckých hláškách. Jeho prostřednictvím se mohou vyprávět silné příběhy, třeba o chlapcích o prázdninách na internátní škole a jeho osobním pekle… Trvalo mi ale ještě několik dlouhých let, než jsem naplno pochopil, co komiks opravdu dokáže. A může za to nejen Alan Moore, ale hlavně Neil Gaiman a jeho dílo, které bude mít v mém srdci vždy speciální místo. Přesto, že někomu nemusí Sandman chutnat tak jako mně, budu jeho slávu křičet do světa a snažit se otevírat oči všem, co o to budou stát. Ti ostatní nechť se ztratí v Temnotě.

U Neila Gaimana nikdy nemůžete vědět, co přijde. Jisté je jen to, že ať už píše cokoliv, pokaždé se mu tam podaří vmísit něco, díky čemu jeho rukopis lehce poznáte. To si tak jednou napíše fiktivní příběh inspirovaný starověkým Japonskem a o řádku let jej do komiksu zadaptuje Craig Russell a vznikne něco, co vklouzne do Sandmanovského universa tak hladce, jako by tam patřilo od začátku.

Na začátku byl příběh, který jako by vypadl z Ezopovy bajky. Je tam starý, téměř opuštěný chrám, mladý, úplně opuštěný mnich a liška s jezevcem. Ti dva se vsadí, že se pokusí mnicha z chrámu vystrnadit a uzmout chrám pro sebe. Mnich však není žádný hlupák a u okopávání jamů leccos moudrosti pochytil. Nenechá se jen tak lehce občůrat. Tyto události však rozehrají něco, co vyústí v bitvu nejen o mnichů osud a ke slovu přijde pomsta a samozřejmě sám Pán Snů.

Lovci snů jsou zvláštním příběhem. Na jednu stranu působí téměř až dětinský fádně. Pod povrchem však skrývají mnohá až překvapivě temná poselství, které najde každý, kdo rád nad čtením trochu uvažuje. O několik stupňů víc budou spokojení všichni fanoušci Morfea, pro které to bude znamenat příjemný návrat k rodinnému krbu. Přesto z něj může mít kdekdo rozporuplné pocity, protože rozhodně nepatří mezi nejlepší příběhy. Má v sobě ale nějaké těžko popsatelné, nepolapitelné kouzlo. Skoro by se chtělo říct “snové”, ale to by už bylo až moc velké klišé.

Komiks ale není jen text a scénář. Tam, kde se může zdát, že příběh pokulhává nebo nepádí s očekávanou razancí, tam až vyráží dech kresba a barvy. Craig Russell zde předvádí svou vrcholnou formu a ukazuje, jak úžasně by mohli vypadat japonské příběhy bez celého toho manga marastu a zároveň si zachovávajíc nádhernou japonskou stylizaci. Takové spojení moderních komiksových principů a stylizace beroucí si to nejlepší s tradičního japonského umění se jen tak nevidí. Krásný jemný vzor v barvách simulující papyrus je jen třešničkou na dortu.

Vlastně ne! Onou třešničkou je špičkové zpracování, papír, vazba i přebal, do které obléklo nakladatelství CrewLovce snů. Každý, kdo byl u toho, když jsem se po osmém pivě začal rozčilovat nad komiksy potvrdí, že jsem zastáncem toho, že komiks má být pro masy, měl by být tedy levný, prost všech pozlátek, které ve výsledku jeho tisk prodraží a cena pak odradí od koupě chudáky studenty a nemajetné děti. No… Držet v ruce české vydání Lovců snů je takový zážitek, že si raději sýpnu popel na hlavu a budu ho oňufávat někde, kde na mě nikdo neuvidí…