logo

Mjöllni – nápaditá variace či znásilnění mýtů?

O tom, že pohanští bohové mají stále co říci, snad není pochyb. V kultuře se o tom přesvědčujeme dnes a denně. Nejčastěji na stránkách knih, kde si můžeme vybrat z řady žánrů a forem. Od překladů středověkých eposů a odborných publikací sepsaných historiky, přes fantasy literaturu a humor, až po stránky komiksů, kde se starověcí bohové a antičtí hrdinové postavili po bok moderním superhrdinům. Vždy, když někdo tyto tradiční hrdiny zasadí do nových příběhů, či se pokusí znovu převyprávět jejich legendy, tak to nutně musí vzbudit širokou škálu emocí. Nejinak tomu je i u nového komiksu od nakladatelství Argo – Mjöllni.

Autorem scénáře je Olivier Peru, francouzský komiksový scénárista, autor fantasy románů, ilustrátor a kreslíř. Jeho příběh s názvem Mjöllni, což je jméno legendárního Tórova kladiva, je v anotaci označen za “nápaditou variaci na severskou mytologii”. Jeho děj se odehrává ve světě podobném světům od J.R.R. Tolkiena a nebo od Andrzeje Sapkowského. Je to svět, kde žijí všechny národy dohromady – proradní lidé, kteří utlačují všechny ostatní, bodří i sveřepí trpaslíci, kdysi mocní elfové a trollové. Vyprávění začíná ve chvíli, kdy se skupina trpasličích bojovníků vydává na trestnou výpravu proti lidem, kteří vypálili sousední vesnici. Vede je zkušený bojovník, který se účastnil všech válek za posledních sto let – trpaslík jménem Tór (spisovná česká verze jména Thor). Trestná výprava však nedopadne tak, jak plánovali a Tór musí nakonec bojovat o vlastní život v nečestném souboji. K nohám je mu posměšně hozeno pouze trpasličí válečné kladivo – jmenuje se přece Tór. Úder blesku, který ukončí souboj, ukáže, že se všichni šeredně přepočítali. Všichni včetně samotného Tóra. Právě zde začíná cesta, na jejímž konci se trpaslík může stát velikým. Více však popisovat nebudu, abych neprozrazoval zápletku. Je to vyprávění plné krve a useknutých údů, kde nejeden život často ukončí velmi nepěkná smrt. Je to příběh o zradách a pomstách, který se v něčem až příliš nápadně podobá Thorovi od Marvelu. Hodně vám mohou napovědět také jména všech tří alb, které kniha od Arga obsahuje – “Kladivo a kovadlina” (2013), “Ragnarök” (2013) a “Svět bez bohů” (2016).

Jak jsem naznačil už v úvodu – je spousta způsobů, jak zpracovat mytologii do vlastního příběhu. Jednou z cest je vytvořit známým postavám úplně nové příběhy, které se budou na známé legendy pouze odkazovat. Může to být s nadsázkou a humorem, jako to udělal Douglas Adams v knize “Dlouhý, temný čas svačiny duše”. Nebo to může být nápaditě jako v “Amerických bozích” od Niela Gaimana. No a nebo komiksově a s respektem, jako Walter Simonson ve své autorské sérii “Ragnarök” (IDW). Simonsonův příběh vypráví o světě po Ragnaröku, ve kterém nechá pobíhat Tóra jako draughira.

Druhá možnost, jak mytologii uchopit, je převyprávění eddických příběhů. Tady bych jako příklady zmínil “Severskou mytologii” od Gaimana a nebo “Soumrak bohů” od Heleny Kadečkové.

No a potom je třetí způsob – použít jméno slavného příběhu, protože Ragnarök a severští bohové prodávají, ale totálně ty mýty překroutit a znásilnit. Tím to celé ztratí své kouzlo, mýtičtí hrdinové se najednou chovají nelogicky a proti své přirozenosti a celkově se vytratí příčiny a následky. Zde také uvedu dva příklady – Marvelovský “Ragnarök” od Stana Leeho a bohužel také “Mjöllni” od Oliviera Peru.

Komiks Mjöllni má fantastickou výtvarnou stránku. Jejím autorem je talentovaný francouzský ilustrátor a kreslíř Pierre-Denis Goux. Kromě Mjölniru má za sebou také práci na komiksech o Merlinovi (Merlin le Prophète), o trpaslících (Nains) a také o inkvizici (Les Maîtres inquisiteurs). Když se podíváte na jeho kresbu, design a celkovou atmosféru, tak vás asi nepřekvapí, že jej v mládí silně ovlivnila Jacksonova filmová adaptace Pána prstenů. Jeho kresba posouvá Mjöllni kvalitativně nahoru, a to přesto, že styl jeho kresby nemá žádný silný osobitý prvek, který by jej výrazně odlišoval od ostatních francouzských tvůrců. Jeho kresba je detailní a doslova epická. Používá velmi jemnou linku, kterou vykresluje spousty drobných detailů od vrásek na tváři až po zdobení zbrojí a interiérů. Jeho práce s panely je většinou konzervativní a jen zřídka se pouští do zkosených či jinak ozdobených panelů. Když už to udělá, tak proto, aby tím podtrhl celkovou dynamiku scény. V jeho případě to však není berlička k “udělání” akce, protože s akčními a dynamickými scénami nemá sebemenší problém. Bitvy a souboje v jeho podání vypadají skvěle. Za zmínku také stojí jeho scény v dešti, které má evidentně rád a jdou mu vážně dobře. Barvy tentokrát nebyly v rukou autora kresby – první dvě alba vybarvilo indické Digikore Studios a třetí album opatřila barvami Élodie Jacquemoire.

Výsledný dojem je velmi rozporuplný. Olivier Peru evidentně psát umí a navíc pro svůj scénář dostal nadaného kreslíře Pierre-Denise Gouxe. Zkazil mu to ale jeho přístup ke klasice. Těžko říci, co bylo jeho motivací. Zda se skutečně snažil udělat nápaditou variaci severské mytologie, zda se snažil o její dekonstrukci, či zda se jen chtěl svézt na současné vlně její popularity. Přesto nechci komiks Mjöllni zcela zatracovat, protože jako fantasy to funguje dobře. Čtenáři, kteří nemají tak vysokou citlivost na násilí páchané na severské mytologii, si příběh jistě užijí, aniž by při čtení propadali zoufalství a hněvu. Nakladatelství Argo vydalo knihu v pevné vazbě a ve velkém formátu. Stránky jsou vytištěny na offsetovém papíru, který sice nemá tak jasné a kontrastní barvy jako papír křídový, ale při čtení se neleskne a nezůstávají na něm otisky prstů.

(Visited 360 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Pavel Pravda

Redaktor. Nejen komiksový nadšenec, milovník tvrdé hudby, dobré whisky, piva a fotografování. Jeden z největších autorů českého internetu :)


KOMENTÁŘE