Druhá kniha hřbitovní

Netrvalo to dlouho a držíme v ruce druhý a závěrečný díl komiksové adaptace románu Neila Gaimana Kniha hřbitova s pěkným, všeříkajícím názvem Druhá kniha hřbitovní. P. Craig Russell se pustil do adaptace knihy, která rozhodně neoplývá akcí a spoléhá spíš na atmosféru, nostalgii dětství a tajemno. Už v recenzi na první díl jsem jej chválil za dvě věci. Za to, že měl odvahu se pustit do něčeho takového, ale předně za to, že se mu to velmi povedlo. Druhá půlka příběhu to jen potvrzuje.

Malý Nik Owens je dítě, které jen o fous uteklo zákeřné vraždě. Jeho rodina, otec, matka i sestřička, takové štěstí neměli a zdálo se, že ani jeho život nebude o moc delší. Ale svět nějak věděl, že je předurčen k velkým věcem. Osud jej zavedl na prastarý hřbitov, kde se ho ujali duchové, kmotrem mu byl upír a starostlivou sestřičku nahradila vlkodlačice. Jeho dětství bylo díky tomu plné tajemného dobrodružství a kouzel. Ale každý jednoho dne vyrosteme, začneme toužit po změně, vzdorovat a chystat se na život plný povinností a rozhodnutí. Přesně to je okamžik, kdy začíná druhá kniha.

Nik má však smůlu v tom, že není obyčejný chlapec. Každý jeho pokus zařadit se do obyčejného života za plotem hřbitova jen zvyšuje riziko, že ho najde vrah, který už od té osudné noci před lety touží dokončit, co začal. Proč, jak a kdy, to jsou otázky, na které dostanete v druhém svazku odpovědi a můžu zaručit, že to bude překvapivě jízda.

Příběh se v Druhé knize hřbitovní pěkně rozjel. Dojde na akci, honičku i trochu toho násilí. Velice příjemné je, že to není na úkor původní záhadné atmosféry, jisté pohádkovosti míchané s místy až nadpřirozeným thrillerem, zkrátka vším, co umí tak dokonale zpracovat Neil Gaiman ve svém díle.

Druhá kniha hřbitovní, resp. oba díly hřbitovní série si své místo na trhu rozhodně zaslouží. Mohou se rovnat titulům jako je Zámek a klíč, Mezi řádky, možná by si mohly podat ruce i s Hellboyem. Neil Gaiman je jistou zárukou kvality a Craig Russell je v komiksovém světě tak uznávaný a má tolik zkušeností, že to snad ani nemohlo dopadnout špatně. Strefili se mi chlapci do vkusu a věřím, že nebudu sám.

Jedinou vadou na kráse obou knih tak zůstává jen ta červená plátěná záložka, která musela stát mnoho lidí (od výrobců materiálu, linky která ji pletla, stroje, který ji vložil do knihy, až po úředníky někde v Bruselu, kteří k ní pravděpodobně vytvořili kupy stránek norem a předpisů) hromadu práce a ve výsledku je v knize úplně k ničemu. Protože pokud otevřete První nebo Druhou knihu hřbitovní, určitě ji nebudete potřebovat. Toto je komiks, který se čte jedním dechem…