logo

NEIL GAIMAN V TOKU DĚJIN

Když se podíváte na nějakou fotku Neila Gaimana, máte pocit, že právě přijel na motorce, dá si někde pár piv, zase nasedne a někam pojede. Tohle je dojem, kterým na mě tenhle člověk působí. Takový trochu rebelský intelektuál, i když spíš bude mít blíž k tomu intelektuálovi než k tomu rebelovi. V jeho dílech však můžete najít prvky nového, co doposud ještě nikdo, nezkusil, anebo to byl právě Gaiman, kdo dal impuls dalším autorům, že to jde i trochu jinak. Jeho komiksy jsou uměním, jeho městské fantasy jsou neméně imaginativní jako fantasy klasické.

Světoznámý spisovatel, komiksový scénárista a filmový tvůrce se narodil jako Neil Richard Gaiman dne 10. listopadu 1960 v Portchesteru, Hampshire, ve Velké Británii a ve světě komiksů tak patří k silným ostrovním autorům, kteří dobyli Ameriku. Po jeho bok se řadí velikáni jako Alan Moore, Warren Ellis, Garth Ennis, Grant Morrison nebo Mark Millar. A to jmenuji jen ty u nás skutečně známé. Je to společnost místy roztodivná, ale nedá se nic dělat. Každý si jede ve svém vlastním stylu. Ale Neil Gaiman se od nich ostatních přece jen odlišuje. Udělal si jméno nejen jako skvělý komiksový scénárista, ale také jako výtečný romanopisec.

V jeho rodině je možné najít polské kořeny a kořeny východoevropských židů. V Británii už jeho rodina žije po tři generace. Založili zde řetězec s potravinami. V něm pracoval i Neilův otec David Bernard Gaiman, který se však na ostrovech stal známější z jiného důvodu. Etabloval se jako hlava britské odnože scientologické církve. Již v roce 1965 se rodina přestěhovala do West Sussexu, aby zde scientologii studovala. Neilova matka, Sheila, rozená Goldman, přivedla na svět ještě dvě dcery – Claire a Lizzy. Claire působí v scientologické církvi v Americe, Lizzy samu sebe označila za scientologickou židovku.

Takové poměrně schizofrenní mládí – rodina vyznávala scientologii, ale široké příbuzenstvo judiasmus – by se mohlo na mladém muži podepsat. A do jisté míry asi ano. V interview v roce 1989 na toto téma Gaiman řekl: Myslím, že můžeme říct, že bůh existuje v DC Universe. Rozhodně ale nejsem z těch, kdo bude stát za tím, že bůh existuje i v tomto našem vesmíru. Nevím, je zde šance 50 na 50. Mně na tom ale nezáleží. Tak trochu ateista, který si jako dítě prošel různými náboženskými vlivy. Mytologie má v jeho tvorbě však zásadní místo, a tak rozhodně není k náboženství obrácen zády. Jen si vybírá to, co se mu pro jeho příběhy hodí.

Z každého díla, které Gaimana napsal, nebo alespoň z těch, co jsem měl to štěstí číst, jsem vždycky měl pocit, že je tvořil člověk neskutečně sečtělý. A právě tohle je jedna z Gaimanových silných stránek. Číst uměl údajně ve čtyřech a nechal na sebe působit vlivy různých autorů. Mezi prvními jmenujme J. R. R. Tolkiena a jeho trilogii Pán prstenů. Třetí díl ve školní knihovně tenkrát neměli, a tak musel vyhrát školní kolo soutěže v angličtině, aby celou ságu mohl dočíst. V dětském věku ho ovlivnili i další autoři – C. S. Lewise a jeho Narnie, Lewis Carroll a jeho Alenka v říši divů, která se stala jedním ze stěžejních inspiračních zdrojů jeho světů, ale přicházeli i další. Edgar Allan Poe, Rudyard Kipling, Lord Dunsany a později klasikové sci-fi jako Delany, Zelazny, Heinlein, mistr vesmírného hororu Lovecraft anebo Alan Moore.

Těch vlivů samozřejmě bylo víc, každý autor jich bude mít mnoho, ale právě poslední jmenovaný, Alan Moore, měl velký vliv na to, kým se Neil Gaiman nakonec stal. Z kluka, který nemohl navštěvovat normální chlapeckou školu, protože musel studovat scientologii, se nakonec stal řadový novinář, který psal rozhovory a kritiky. Ale to se mu tak jednou, v roce 1984, dostal do rukou Bažináč Alana Moora. Hororový komiks, který redefinoval pojem „hororový komiks“. Neil se stal pro komiks ztraceným a začal sám psát scénáře.

Ještě předtím se uvedl jako autor povídek. Jeho první povídka vyšla časopisecky v roce 1984. Od té doby se také začíná psát jeho knižní a komiksová kariéra. Knižně začínal jako autor biografií, příkladem budiž kniha o skupině Duran Duran, ale komiksově také nezahálí a tvoří první scénáře pro 2000 AD, kde psal povídky do série Future Shocks a dokonce dostal na starost Dredda, i když jen v jednom výročním příběhu. Raději šel svou cestou a vybral si spolupracovníka, který mu zůstal přítelem a parťákem na dlouhou dobu.

V 80. letech se začíná psát Neilovo osobní i pracovní přátelství s Davem McKeanem, osobitým umělcem, jehož styl zdobí obálky nejslavnějšího Gaimanova komiksového počinu – Sandmana. Ještě před ním tahle dvojice vytvořila trojici grafických románů Signal to Noise, The Tragical Comedy or Comical Tragedy of Mr. Punch a Violent Cases (ty jediné vyšly česky jako Vraždy a housle). Díky trojici těchto komiksů si Neila i Dava všimli v Americe a DC Comics Neilovi nabídlo, že by pro ně mohl udělat limitovanou edici komiksu Black Orchid. To se také stalo. Pak však Neil dostal na hraní lepší hračku. Postava Sandmana dlouho skomírala a Gaiman měl možnost si ji udělat po svém, což také provedl. A vytvořil tak patrně své nejlepší dílo. V komiksu rozhodně.

Neil Gaiman se vyznačuje tím, že vždy dokázal pro své komiksy získat naprosto skvělé kreslíře. Někteří s ním spolupracovali častěji, jiní méně, ale v Sandmanovi snad nenajdete špatného ilustrátora. Tohle však platí pro většinu Gaimanových komiksů. Na Sandmana navázal spin-offem se Smrtí, což jsou komiksy, které také vycházejí česky. The Books of Magic zatím to štěstí neměly, stejně jako mnoho dalších komiksů s postavami, které u nás ani nejsou moc známé. V roce 2009 vydal dvoudílný komiks Whatever Happened to the Caped Crusader“, který již podle názvu celkem logicky navazuje na legendární příběh Alana Moora Whatever Happened to the Man of Tomorrow? (česky jako Co se stalo s mužem zítřka?). Jako kdyby se kruh neustále uzavíral a Neil se vracel k muži, který ho na počátku jeho komiksové kariéry silně ovlivnil.

Jak jsem ale psal výše, a jak jistě všichni vědí, Neil Gaiman je stejně dobrý romanopisec. Nebo aspoň stejně uznávaný. S tvůrčím psaním začínal také v 80. letech, ale první román vydal až po spolupráci s Terrym Pratchettem v roce 1991. Jednalo se o knihu Good Omens, která u nás vyšla v roce 2000 jako Dobrá znamení. V roce 1996 pak následovalo jedno z nejslavnějších děl, románová adaptace Neilova televizního seriálu Neverwhere (Nikdykde, česky 2006). Následovala další uznávané romány jako Stardust (Hvězdný prach, česky 2006), Coraline (Koralina, česky 2007) a samozřejmě jedno z nejoceňovanějších děl tohoto autora, American Gods (Američtí bohové, česky 2001), na který navázala kniha Anansi Boys (Anansiho chlapci, česky 2006). Nejedná se o přímé pokračování, ale knihy sdílejí svět a vybrané postavy. Nejnovějším přírůstkem do jeho románové rodiny je kniha The Ocean at the End of the Lane, která česky aktuálně vyšla jako Oceán na konci uličky na konci srpna 2013. S Gaimanovými povídkami jsme se také mohli setkat v českém vydání. Jedná se o knihy Smoke and Mirrors (Kouř a zrcadla, česky 2003) a Fragile Things (Křehké věci, česky 2007).

Kromě prózy a komiksu neměl nikdy daleko ani k filmu, což dokázal již zmíněným seriálem Neverwhere, ale i kolaborací na snímku MirrorMask (Maska zrcadla, 2005), který byl v režii Dava McKeana. Dalším scénáristickým kouskem se stal jeho podíl na filmu Beowulf (2007). J. Michael Straczynski, kolega komiksový scénárista, ale také tvůrce seriálu Babylon 5, Neila jako jediného jiného scénáristu připustil k tomu, aby napsal jeden díl této legendární sci-fi série. Neil napsal i dva díly kultovnímu britskému seriálu Doctor Who.

Podle Gaimanových děl byly natočeny oblíbené a uznávané filmy Stardust (Hvězdný prach, 2007) a Coraline (Koralína a svět za tajnými dveřmi, 2009). Chystá se seriálová verze Amerických bohů a dokonce se uvažovalo i o filmu Anansiho chlapci, ale i když to vypadalo, že z toho nějaký scénář bude, nezdá se, že by projekt zatím jakkoli pokračoval. Spisovatelovým jediným režisérským zářezem je snímek A Short Film About John Bolton, což je fiktivní snímek o skutečném člověku. John Bolton ve filmu přímo nehraje, ale jedná se o umělce, s nímž Gaiman vytvořil The Book of Magic. Neil má za sebou i „hereckou“ premiéru, a to jako jedna z hostujících hvězd v seriálu Simpsonovi v roce 2011.

Tvorbu máme za sebou, tak ještě trochu ze soukromého života. Neil je podruhé ženatý. Svou první ženu Mary McGrath si vzal v roce 1985 a má s ní tři děti. V roce 2007 se rozvedli a v roce 2011 se znovu oženil se zpěvačkou a performerkou Amandou MacKinnon Palmer (známá je také jako Amanda Fucking Palmer), jejíž prostřední jméno přijal za své. Neil je tedy dnes celým jménem Neil Richard MacKinnon Gaiman. Již od roku 1992 nežije ve Velké Británii, ale ve Wisconsinu ve Spojených státech.

Neil Gaiman patří k velmi oceňovaným autorům, a to v podstatě na všech polích, kde se snažil něco publikovat. Mezi komiksovými fandy je to jedno z nejznámějších scénáristických jmen a každému se vybaví jeho Sandman. Je to ale především člověk, který byl nadán darem vyprávět příběhy a své příběhy zvládá vyprávět skvěle. Snad pokaždé vás dostane něčím novým, dovede vás strhnout. Ale jsou zde i tací, kteří mu nemohou přijít na jméno. Možná je to jejich škoda, možná mají v něčem pravdu. Sám se přiznám, že u většiny jeho děl mi stačilo jednou a dost. Snad proto, abych si nekazil iluze z toho, jak si ty příběhy pamatuji. Z každého Neilova díla mi ale vždy něco zůstalo v hlavě. A to je dobře. Dobré příběhy si člověk pamatuje.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Martin Štefko

Autor. Spisovatel, který se věnuje zejména fantastické literatuře a v minulosti jste se mohli setkat s jeho povídkami v knihách „Antologie českého hororu“ (díly 2 až 5), v knihách „Technokouzla aneb příběhy z jiných světů“ nebo „Pěna dějin aneb Příběhy, které se nestaly.


KOMENTÁŘE