logo

GAIMAN KOMIKSOVÝ

Tenhle chlapík stále platí za jednu z nejzářivějších hvězd co se komiksového scénáristického řemesla týče. Zástupy věrných a oddaných fanoušků si získal po celém světě, ani naše krajina není výjimkou. Čtenáři a fanoušci poctivě sledují každý jeho nový kousek a jsou ochotni donekonečna diskutovat o kvalitě toho kterého díla. Neil Gaiman je v současné době především výborná marketingová značka, která u široké čtenářské obce boduje a prodává. Samozřejmě toto výborné renomé si musel poctivě vydobýt svou pílí a precizností. Za jeho slávou stojí zvláště komiksová série Sandman, té ovšem bude věnován samostatný článek. Takže nyní se podíváme na jeho další tvorbu, s důrazem na ty díla, která vyšla i v naší jazykové mutaci.

Neil Gaiman umí své čtenáře přenést do fantastických světů, což zdatně dokazuje nejen v komiksové, ale také ve své prozaické tvorbě. Často čerpá ze zaběhnutých motivů a reálií, které jsou čtenářům známé nebo alespoň velmi povědomé. Na jejich základě pak rozloží svůj fantaskní svět, který dokáže zcela pohltit a vtáhnout. Často pracuje s fantazií svých čtenářů, kteří se nechají jeho příběhy zcela pohltit a ztotožní se s postavami Gaimanových děl. Co se týče komiksových námětů, tak tento autor si vždy pečlivě vybírá, kdo vizuálně ztvární jeho dílo. Nestává se, aby na misce vah byl na jedné straně precizní scénář a na straně druhé odfláklá, nedotažená či primitivní kresba. Na to je Gaimain až moc velký perfekcionista a mistr svého řemesla. Tuzemští čtenáři se poprvé s jeho tvorbou mohli setkat v roce 1997 ve čtvrtém čísle komiksového magazínu Crew. Samozřejmě se nejednalo o nic menšího než příběh ze Sandmanova světa. Spolu s kreslířem Mattem Wagnerem byl komiksovým milovníkům představen příběh Sandman: Najít si své peklo. Krátké příběhy z nejznámějšího Gaimanova světa se v Crwi objevily ještě několikrát: Sandman: Poslední císař Ameriky (kresba Shawn McManus), Sandman: Co jsem okusila z touhy (Milo Manara) a Sandman: Smrt a Benátky (Philip Craig Russell). Další komiksovou postavou, u které všichni, komiksovému mainstreamu oddaní fanoušci zbystří, je bezesporu Batman. Příběh Batman: Černý a bílý svět představil opět magazín Crew, a to ve svém sedmém čísle. Kresbu si tentokráte vzala na starosti další komiksová megastar, Simon Bisley. Pokud představíte čtenářům autora v takovémto světle, je jasné, že nějaký samotný book na sebe nenechá dlouho čekat. A čím jiným začít než Gaimanovým nejblyštivějším pokladem, že? První kniha Sandmana Preludia a nokturna tak u nás vychází v roce 2002. Z komiksových kraťasů uveřejněných v magazínu Crwe je třeba ještě zmínit kraťas Na schodech výborně nakreslený Teddy Kristiansenem.

Jak již bylo výše zmíněno, tak Sandmanovi bude věnován samostatný článek, takže první komiksovou knihou, která zde v roce 2003 vyšla a není z jeho světa, je snový horor s podivným názvem Alice Cooper: Poslední pokušení. Abychom si udělali v názvu trochu jasno, je třeba nejprve rozšifrovat určité věci. Alice Cooper (vlastním jménem Vincent Damon Furnier) je reálný, už poněkud vypelichaný rockový zpěvák, který má již dobu své největší slávy za sebou. Jeho první singlová nahrávka se datuje již do roku 1965 a z jeho tvorby můžete znát například hitovky jako třeba Poison, Hey stoopid, Freedom, Schools out či Feed my Frankenstein. Ano, je to přesně ten páprda, kterému se tak oddaně klaněli ti dva blbečci ve filmu Wayneův svět. Známý je především tím, že jako první začal na rockových podiích dělat pořádnou show s hororovými prvky. Chodil s hroznýšem královským kolem krku, používal jako rekvizity gilotiny, rakve, falešnou krev nebo třeba sekal panenkám hlavy, za což se mu ve své době dostalo kýženého ohlasu a popularity. Z dnešního pohledu jej můžeme brát jako prapůvodní verzi například takového Marilyna Mansona. Často hostuje v hororových filmech a jako každý správný rocker má za sebou již řadu detoxikačních léčebných procedur. Nejdůležitějším faktem pro tento článek je však albová nahrávka, kterou vydal v roce 1994 a která se jmenuje The Last Temptation. V překladu tedy samozřejmě Poslední pokušení. Na základě tohoto textově uceleného alba vznikl nápad převézt děj do komiksové podoby. Neil Gaiman tuhle výzvu přijal a spolu s kreslířem Michaelem Zullim dali vzniknout tomuto netradičnímu komiksovému dílu. Samotný příběh vypráví o chlapci Stevenovi, který je všeobecně vrstevníky brán jako strašpytel. Jednoho dne se mu však naskytne možnost se se svým strachem vypořádat. Pod nátlakem starších kamarádů vstupuje do podivného Divadla. Doprovází ho podivný principál, kterým není samozřejmě nikdo jiný než Alice Cooper. Zrovna začíná představení, které je mnohem strašidelnější než cokoliv, co zatím mladý Steven zažil… Gaiman se s touto výzvou vypořádal po svém a i přes předem nastolené mantinely nechal vzniknout zajímavému dílu, ve kterém se pojí komiks s hororem v kulisách rockového představení. Perličkou na závěr může být třeba fakt, že zpěvák svůj pseudonym ukradl jedné středověké čarodějnici, která ho pravděpodobně děsí ve snech stejně jako on malého hrdinu tohoto komiksu.

Všeobecně je známo, že existují autorské dvojice, které jednoduše nedokáží vyprodukovat nějaký brak. Pokud práce toho jednoho třeba místy pokulhává, tak je tady ten druhý, který výsledek svým umem drží stoprocentně nad vodou. Na několik takovýchto autorských dvojic si jistě sami vzpomenete. V případě Neila Gaimana je jeho spolupracovnickým alter egem Dave McKean. Muž, jenž se od kresby komiksů dopracoval k velmi osobitému stylu, který je prolínáním klasické kresby a neuchopitelných koláží. No, kdo asi má na svědomí sandmanovské obálky, že? Jediným dílem toho skvostného autorského spojení, které bylo doposud na tuzemském trhu představeno je existencionální retro gangsterka Vraždy a housle. U nás vyšla skoro dvacet let po originálním vydání. A pokud se podíváte na práce každého z obou autorů od té doby, musí vám být jasné, jak dlouhý kus cesty mají již za sebou. Až na banálně jednoduché dějové linii se Gaimanovi povedlo vystavět skvělý příběh, jehož jedinečnou atmosféru podtrhuje McKeanova neuvěřitelná atmosféra. K nastínění oné dějové linie zcela jasně poslouží vydavatelova anotace: Vypravěč příběhu vzpomíná na to, jak se v dětství setkal se starým osteopatem, někdejším léčitelem Al Caponeho. A pak poznenáhlu Anglie šedesátých let začíná splývat s Chicagem let dvacátých v úchvatně nakresleném příběhu o paměti a zlu. V Gaimanově tvorbě si více než kdy jindy právě ve Vraždách a houslích uvědomíte, jaká je v jednoduchosti síla. Čtenář, který překoná zdánlivě nudný popis na přebalu, je při četbě příběhu po zásluze odměněn velmi niterním dojmem. Na druhou stranu je tato kniha jedním z nejméně zmiňovaných děl, když se mluví o tvorbě Neila Gaimana, což je velká škoda, protože neoznačit tento komiks skvostem je fatální chyba.

Určité věci se jednoduše dají označit jako sázka na jistotu. Zcela jistě to platí i v případě komiksu Nikdykde, vydaného u nás nakladatelstvím Crew v roce 2008. Poté, co se úspěchu dočkal televizní seriál a především výborná Gaimanova kniha, se komiksová verze jednoduše sama nabízela. Sám Neil Gaiman však otěže scénáře přenechal svému kolegovi Miku Careymu a posloužil jen již dostatečně známým námětem z teritoria Podlondýna. Byla by chyba však tento komiks nezmínit, protože především postava scénáristy je s gaimanovským světem propletena více než hodně. Carey například stojí za úspěšnou sérií Lucifer, která u nás rovněž vychází, a která vypráví osudy jedné z nejhlavnějších vedlejších postav sandmanovského universa. Pro mě osobně i pro více mých přátel je však komiksové zpracování Nikdykde určitým zklamáním. To je způsobeno především faktem, že při četbě knihy si člověk ve své fantazii jednotlivé postavy představuje po svém a při střetu s komiksovou realitou mu pak leccos nejde pod vousy. I přesto patří tento komiks do knihovničky každého správného gaimanofila. Podobným případem budiž i komiksové zpracování knihy Koralina. Tady se zpracování, tedy kresby i scénáře, ujal další Gaimanův blízký spolupracovník Philip Craig Russell. Mimochodem tento chlapík má předělávaní cizích námětů do komiksu v krvi. Zpracoval na výbornou Wágnerovu operu Prsten Nibelungů, Howardovu conanovku The Jewels of Gwahlur nebo pohádky podle Oscara Wilda. Tohle dílo působí až nečekaně mile, což je zapříčiněno především Russellovou dynamickou kresbou, kdy se mu povedlo zachytit strašidelnou atmosféru příběhu. Ovšem Gaimanova kniha ani tentokráte překonána zdaleka není.

Sice již bylo víckrát naznačeno, že Sandmanovi bude věnován samostatný článek, ale i tak se spousty vět v tomto článku točí kolem Pána snu. A v tomto odstavci se tomu nevyhneme už vůbec. Na konci všeho totiž číhá smrt. Přesněji řečeno Smrt, Morfeova sestra, jedna z Věčných. Jedna z nejpůvabnějších a nejuhrančivějších komiksových postav se rovněž dočkala vlastní komiksové řady, kde je jí přidělena hlavní role. U nás jsme se dočkali již dvou knih Smrt: Vysoká cena za život (2007) a Smrt: Nejlepší čas tvého života (2012). Dva příběhy, které se odehrávají v kulisách městské fantasy však bohužel nedosahují kvalit původní sandmanovské série. Smrt je sice nádherná, ale stejně jako její autor si u mě v těchto dvou opusech poněkud pokazila reputaci. Přes zmíněné musím konstatovat, že obě knihy jsou rozhodně dobré a doporučuji k přečtení. Kamenem úrazu je bohužel fakt, že laťka nasazená předchozími Gaimanovými díly je dost vysoká a je velmi těžké alespoň udržet stabilní úroveň.

To, co z Gaimanovy komiksové tvorby vyšlo na našem trhu, je jen určitým zlomkem toho, co všechno již v anglicky mluvícím světě vytvořil. Detailní rozbor všech komiksů, na kterých se podílel, by jistě vydal na diplomovou práci horlivého studenta. Pokud by se našel někdo tak dostatečně motivovaný, že by jeho tvorbu takto zpracoval, bude mu prostor v kotci Vlčí boudy rozhodně přidělen. Vždyť jen seznam děl a spoluautorů by byl na samostatný článek. Následujících pár titulů tedy berte jen jako upozornění na komiksy, od kterých je možné se odpíchnout při detailním průzkumu Gaimanovy tvorby. Tento měsíc je na našem webzinu věnován Neilu Gaimanovi a narazíte i na recenzi výborné minisérie Marvel 1602, kde autor známé postavy marvelovského universa přenesl do zcela jiné doby. Jak již bylo na začátku řečeno, Gaiman se nebál ujmout v několika příbězích i Batmana. Dalšími populárními postavami, jejichž osudy si autor vzal na paškál, jsou třeba Hellblazer, Spawn, Bažináč, The Spirit či Mister X. Za zmínku určitě stojí i série Black Orchid, vydaná například v sousedním Polsku. Další sandmanovská podsérie Mr.Punch či spolu s Dave McKeanem vytvořený Signal to noise nebo krátká série Angela.

Neilu Gaimanovi bez diskuze nelze upřít jeho autorskou plodnost, jeho cit pro výběr tématu a literární sečtělost. Rovněž mu nelze upřít preciznost při zpracování, výběr spoluautorů při tvorbě a stoprocentní nasazení, které svým dílům dává. Ona produktivita může být občas i na škodu, protože kvalita jeho děl je mírně kolísavá. I tak stále mluvíme o jednom z nejzářivějších scénáristů přelomu tohoto a minulého století.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE