logo

Magie bez Fernetu – protřepat a zamíchat

To si takhle malý klučina jezdí na skateboardu a čtyři divní chlápci v pláštích se v příšeří domlouvají na tom, jak ho poučí. Divné, co? Ale je to ještě divnější, než byste mysleli. Nejsou to totiž pedofilové, ani drogoví dealeři, nýbrž mágové a budou poučovat mladého Timothy Huntera o magii. Má totiž talent, má brýle a dostane i sovu. Vítejte na poznávacím zájezdu po světech kouzel, magie, věčných bytostí a všelijaké jiné havěti ze stáje vydavatelství DC Comics. Průvodce vám bude dělat Neil Gaiman, za asistence čtyř skvělých výtvarníků. A že je to epický výlet! Gaiman vám ukáže porodní bolesti, při kterých byl vesmír zrozen a ukáže vám i jeho konec*. Poodhrne vám oponu reálného světa – stačí jen souhlasit.

Komiks Knihy magie vyšel původně ve čtyřech knihách a nakladatelství Crew jej vydalo v jednom svazku. V každé z knih dělá Timovi průvodce jeden ze čtveřice mágů. Jsou jimi tajemný Cizinec, Doktor Occult, cynický Constantin a nevrlý slepec “E”. Ti Timovi ukazují minulost, současnost i budoucnost magie a nevynechají ani jiné světy a dimenze. To vše proto, aby se Timy, možná budoucí největší a nejnebezpečnější lidský mág našeho věku, mohl rozhodnout, zda se chce vydat na cestu magie.

Knihy magie jsou svým způsobem Gaimanovým pojednáním o místě magie v moderním světě plném vědy a techniky. Zkoumají povahu magie a hledají její kořeny a principy. Jsou o různých úhlech pohledu, pod jakými se na ni lze dívat. Všude tam, kam ho jeho průvodci zavedou, se Timy ptá místních mágů a bytostí, co mu mohou o magii říci. Odpověď je pokaždé jiná a vzít si z ní ponaučení není vždy jednoduché. Určitě ne pro dvanáctiletého puberťáka. Ale i když Timy občas něčemu nerozumí, tak je dost bystrý na to, aby si z toho něco vzal. Celým putování prochází v jakémsi nevěřícím údivu, ale zároveň je odhodlaný dozvědět se co nejvíce. Největší slabinou Knih magie je absence příběhu. Je to ten typ vyprávění, ve kterém je cesta cíl. Cesta, na které Timy potkává spousty, více či méně, známých postav, ale většina z nich má prostor maximálně na pár odpovědí.

Velkým tahákem knihy je její výtvarná stránka. O tu se postarala hned čtveřice výtvarníků – John Bolton, Scott Hampton, Charles Vess a Paul Johnson. Každý měl na starosti jednu knihu a vtiskl jí svůj osobitý styl. Všechny knihy mají ale společné to, že se ke slovu dostaly štětce a barvy. A také to, že tahy štětce jsou přiznané a zřetelné – což rozhodně oceňuji. Ve třech případech jde o čistou malbu, která je víceméně realistická. V jednom případě jde o kombinaci kresby a malby.

Malba Johna Boltona v první knize je realistická a velmi zrnitá – jako když večer fotíte na digitálním fotoaparátu na nejvyšší citlivost a na konci druhého dne se bijete do hlavy, protože jste citlivost ráno zapomněli vrátit zpátky. Fotografie jsou pak zrnité a téměř nepoužitelné. Ve výsledku ale zrnitost přináší do obrazu určitou atmosféru a kouzlo. To se zrovna v knize o magii hodí.

Hodně realistická je i malba Paula Johnsona v poslední kapitole. Je ale více barevná než Boltonova práce v první kapitole. Je také více dynamická a Johnson příležitostně mění styl v závislosti na ději. Speciální je také jeho práce s panely. Někdy jsou obyčejné obdélníkové a jindy jsou stránky tvořeny kolážemi otrhaných obrázků, položených na celostránkovém pozadí. Velmi jsem si oblíbil jeho ztvárnění Cizince, jehož vyobrazení vždy doplňují “speciální efekty”.

Druhá kniha je na tom s realističností hůře. Scott Hampton použil vodou ředitelné barvy a v kresbě zůstávají zřetelné mapy. Ty ale působí na atmosféru obdobným dojmem jako zrnitost u Boltona. Na první pohled je to divné, ale ta nedokonalost tomu dodává atmosféru. Stejně to asi bude i s pravděpodobně záměrnou nevyrovnaností. Některým panelům není co vytknout a jiné vám dají vzpomenout na vaše školní léta a na výtvarnou výchovu.

Nejvíce odlišná je práce Charlese Vesse ve třetí knize. Vess použil výraznou černou linku, kterou následně vybarvil štětcem. Je škoda, že i pro tuto knihu nebyla zvolena čistá malba, protože oproti ostatním působí chudě a snad i nudně.

Nepatřím k nekritickým Gaimanovým obdivovatelům. Ale často se nechám strhnout Gaimanovou pověstí Geniálního spisovatele a následně jsem zklamaný. Toto však není případ Knih magie. Jeho exkurze do světa magie je zajímavá, nabízí podněty k zamyšlení a rozhodně to není kniha na jedno přečtení. Ale to není jediný důvod, proč se k této knize budu v budoucnu vracet. Stejně velký, ne-li větší, důvod k návratu je výtvarná stránka komiksu. Je radost knihou jenom listovat a prohlížet si ty úžasné výjevy, které Bolton, Hampton a Johnson namalovali.

* Žádný restaurant tam není pane Adamsi.

(Visited 89 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Pavel Pravda

Redaktor. Nejen komiksový nadšenec, milovník tvrdé hudby, dobré whisky, piva a fotografování. Jeden z největších autorů českého internetu :)


KOMENTÁŘE