VRAŽEDNÁ TAJEMSTVÍ A DALŠÍ PŘÍBĚHY NEILA GAIMANA

Sbírky povídek mě vždycky fascinovaly. Zvlášť u takových autorů jako je Neil Gaiman. Předvést své umění na menším prostoru, o to ve větší šíři a rozličnosti tak, aby si všechny kousky zachovaly svou úroveň, to už chce pořádně vypsanou ruku a talent. Neil Gaiman toto zvládá s přehledem a každá jeho povídková sbírka je oknem do jeho nekonečné představivosti. Není úplně zvykem, aby u nás vycházely sbírky kratších komiksových příběhů, což je vlastně docela škoda. Proto je dobře, že se kluci (a pravděpodobně i holky, zřejmě) z nakladatelství Crew rozhodli vzít dva příběhy, které již ve stejnojmenném magazínu vyšly, přihodit k nim další dva a vydat je všechny v unikátní sbírce s názvem Vražedná tajemství a další příběhy.

Když se řekne komiks a Gaiman, musí se nutně říct i Sandman. Neil se tohoto stigmatu asi těžko zbaví. Zvlášť, když Pána Snů vymyslel tak, že do něj pasuje v zásadě jakýkoliv příběh nebo téma. Geniálnost jeho konceptu spočívá v tom, že jeho přítomnost můžeme cítit úplně ve všem. Pokud by byla tato kniha nazvaná Sandman a vražedná tajemství a další příběhy, vůbec bych se nedivil. I když by to byl pěkně divný a zbytečně dlouhý název. Když už nic, tak tuto informaci berte s čistým svědomím jako doporučení a nutnost pro všechny fanoušky.

Přímo čítankovým příkladem je hned první, titulní příběh Vražedná tajemství. Vizuální stránky se ujal právě čtenářům Sandmana či Lucifera známý Philip Craig Russell, jehož čistou linku pastelové barvy musí každý poznat na sto honů. Neil Gaiman nám v tomto příběhu předkládá jakýsi Luciferův origin, třebaže je to jen jedna z vedlejších postav. Vyšetřování vraždy je vždy vděčné téma. Zvlášť, když se ta vražda stala v Nebi, ještě před stvořením světa, a obětí je anděl. Navíc přece jen nepůjde jen o obyčejnou detektivku a Gaiman do příběhu schoval nejedno překvapení.

Druhý kus Stvoření noci je pak už úplně jinou kávou. Příběh, který začne předehrou o tak trochu neobyčejné kočičce a skončí nečekaně u vyprávění o ještě neobyčejnější holčičce, má všechno, co umí Gaiman ze všeho nejlépe – skvěle namíchaný mix reality a nadpřirozena, díky kterému je právem považován za mistra městské fantasy. Jsou okamžiky, kdy i ty nejobyčejnější věci a místa ožívají svým vlastním životem. Za vizuální stránkou stojí předně úžasný Michael Zulli, a tak třebaže jsou Stvoření noci možná až trochu uspěchaná a předvídatelná, minimálně vizuální stránka stojí za to.

Následující příběh s názvem Harlekýnův valentýn je pak dalším obratem minimálně o stoosmdesátku stupňů.  Třeba už jen kresbou v podání Johna Boltona. Kresba je vlastně úplně špatné slovo, protože panely přechází z malby až v něco, co připomíná fotomontáž a výsledný dojem je v pravdě omračující. Něco tak originálního a svěžího jsem dlouho neviděl a je až škoda, že má příběh v celé knize tak málo prostoru. Nehledě na scénář, který je moderním pojetím klasických postupů commedia dell‘arte a ze všech příběhů v knize funguje nejlépe samostatně a má největší sílu. Harlekýn v Gaimanově podání navíc jakoby patřil mezi Věčné…

Konec knihy zabírá příběh Fakta v případu zmizení slečny Finchové, opět v podání Michaela Zulliho, který snad vypadl někde z Podlondýna (Nikdykde). Skupina přátel se vydává do podzemního cirkusu, kde se dějí věci, hodně zvláštní věci nutno říct, a hranice mezi realitou a světem tajemného nadpřirozena je tam extrémně slaboučká. Celá ta absurdnost a nerealita všeho, co se v příběhu děje má ohromné kouzlo a Gaiman si i na takto malém prostoru skvěle hraje s dialogy a charaktery postav.

Kniha Vražedná tajemství a další příběhy má co nabídnout nejen fanouškům Sandmana (a musím navíc zopakovat, že kromě podobné nálady a stylu kniha se Sandmanem nijak nesouvisí). Vůbec se nedejte odradit neatraktivní obálkou! Ve čtyřech příbězích s lehkostí ukazuje, že komiks se hodí k vyprávění jakéhokoliv příběhu a neexistují v něm hranice. Pokud za ním tedy stojí takoví autoři, jako je Neil Gaiman.