PRVNÍ KNIHA HŘBITOVNÍ

Všeobecně se tvrdí, že výchova dítěte je dřina. Kolik je to zodpovědnosti, problémů a výzev! V praxi je ale dokázáno, že vychovat lidské mládě zvládne levou zadní kde kdo. Mauglího vychovali vlci tak dobře, že dokázal dostat lidožravého tygra. Tarzana opice tak, že jednou rukou držíc se liány dostal Jane. Jelen se staral o Smolíčka Pacholíčka tak dobře, že si na něj nakonec netroufly ani Jeskyňky! Kdo ví, jak by to dopadlo s Budulínkem, kdyby chudák liška dostala šanci pořádně převzít jeho očividně zanedbanou výchovu. Zkrátka, vychovávat dítě dnes zvládne každý blbec….

Malý Nik to od samého začátku neměl jednoduché. Pro vaši životní kariéru není úplně nejlepší, když začne tak, že vám někdo vyvraždí celou rodinu a vy se jako malé batole ocitnete na starém, téměř zapomenutém hřbitově. Být to obyčejné dítě, jeho příběh skončí smutným odhalením jeho mrtvého promrzlého tělíčka. Nikdo Owens má ale štěstí. Není to obyčejný chlapec, není to obyčejné dítě, jeho osudem nebyla smrt ani doma s rodinou, ani v samotě na hřbitově. Ujmou se jej duchové mrtvých pochovaných okolo…

Neila Gaimana snad není třeba přestavovat. Jeho osm let starou knihu Kniha hřbitova už možná ano, protože nepatří mezi největší trháky nebo kultovní díla. Je to příběh určený spíše pro děti, který pomalu plyne šerem kolem náhrobků a břečťanu. Není epický, ani plný překvapivých zvratů. Je to příjemné čtení, krásné tou zvláštní civilní poetikou a humorem, který umí pan Gaiman ze všech nejlépe. A stejně jako v třeba podobnému publiku určené Koralině, i tady si najdou něco dospělí i děti (možná lépe říct mládež), třebaže je to příběh začínající hromadnou vraždou a plný mrtvých lidí.

Ono adaptovat takto rozvážnou knihu zrovna do komiksu nebyla asi taková legrace. Pro většinu z nás. Podle všeho ne tak pro Philipa Craig Russella, cenami ověnčeného amerického autora, který má v životopise práce mimo jiné na Sandmanovi, Mýtech, Luciferovi nebo právě už zmíněné komiksové adaptaci Koraliny. I v komiksu se podařilo zachovat příjemnou rozvláčnost knižní předlohy. Nik se potuluje hřbitovem, povídá si s jeho “obyvateli”, pomalu se učí, stárne, v zásadě se dlouho nic moc neděje a stejně to nevadí, protože je to velmi příjemné takhle z dálky pozorovat.

Ano, možná by někdo řekl, že je to “ukecená nuda”. Nic moc se během téměř dvou set stran nestane. A možná to bude pravda. Pokud hledáte akcí nabitý komiks, hledejte dále. Mě ale okouzlila ta klidná atmosféra plná dětských snů a každodenních dobrodružství, která ze stránek přímo cáká. Ta nevšední hravost, se kterou jsou vymyšlené některé panely a souhra textu a obrazu. Obě tyto složky jsou zde v dokonale promyšleném souladu a třebaže komiks na první pohled nevypadá vůbec experimentálně nebo novátorsky, ve spoustě detailech umí mnohem víc, než většina jeho konkurence.

Celkové atmosféře rozhodně napomáhá parta kreslířů, kteří se snaží držet jednotící styl a nesnaží se za každou cenu vyniknout. A když už, vše sladí Lovern Kindzierski se svou krásnou modrou barvou…

První kniha hřbitovní je zvláštní knihou, která zřejmě neosloví úplně každého. Fanoušci Neila Gaimana mají jasno, pravděpodobně mají První knihu hřbitovní už doma a vědí, co čekat a na co se těšit. Pokud hledáte komiks plný akce a slov “bum” a “bác” nebo “ratatatata”, vyhněte se této knize velkým obloukem. Ale pokud máte rádi klidnější, na atmosféře a promyšleném scénáři budované komiksy, budeme První knih hřbitovní milovat a skandovat před sídlem nakladatelství ComicsCentrum tak dlouho, než vydají pokračování. Pravděpodobně se tam potkáme…