KDYŽ ZKÁZA PŘICHÁZÍ DO WOODBURY

Je to už nějakou dobu, co Robert Kirkman rozšířil svůj záběr světa Živých mrtvých i do literárních žánrových bran. Spolu s Jayem Bonansingou se rozhodli v knižní řadě věnovat vedlejším či dosud nepoznaným postavám a místům, které v původní komiksové řádě nenašly pořádné uplatnění. Nyní díky nakladatelství Baronet, které mimochodem rozjelo edici Kino books, přichází již pátá kniha tohoto post-apokalyptického dobrodružství. Změnou se může zdát, že novou knihu, nazvanou Zkáza, napsal Bonansinga sám. V ději opět zamíříme do městečka Woodbury, které se po existenčním pádu velkého záporáka s přezdívkou Guvernér, znovu snaží o pomyslné postavení se na vlastní nohy. Král je mrtev – Ať žije král!

Fanoušci série by mohli nabýt dojmu, že bez literárního přičinění Roberta Kirkmana, by mohla knižní série ztratit šťávu a Jay Bonansinga by se v už tak objemném světě Živých mrtvých mohl začíst ztrácet. Nebojte se, nestalo se tak. Po pár stránkách zjistíte, že styl, kterým se předešlé knihy presentovaly neztratil ani Ň ze své údernosti. Naopak se nabízí otázka, jak moc v předchozích knihách reálně Kirkman figuroval. Osobně bych si tipnul, že pouze plil funkci dodavatele nápadů, stavitele svého fantaskního světa, našeptávače, prvotního kritika a redaktora. A tu černou práci Bonansinga zastával sám i v předešlých dílech. Nyní byl evidentně za dobrou práci odměněn tím, že dostal volnou ruku tvořit v Kirkmanově světě. A co si budeme nalhávat, až už jakákoliv podoba tohoto světa, je aktuálně slušně výdělečnou záležitostí. Bonansinga je tedy držitelem privilegia, šťourat se v Kirkmanově zlaté žíle a nakládat s ní tak, aby rozhodně neztratila na své ceně.

Vracíme se do Woodbury v Georgii, kterému zlý muž předchozích knih definitivně hodil mávačku a městečku spadl jeden velký šutr ze srdce. Opět se setkáme se všemi postavami, na které jsme si v minulých dílech zvykli a které přežili selekční peklo autorů předchozí knihy. Lilly Caulová sice po tom ani v nejmenším netoužila, ale i tak se stala novou vedoucí tábora pro přeživší. Na rozdíl od svého předchůdce nemá mozek zastíněn psychopatickým mrakem obřích rozměrů, takže se svých úkolů zhostila zcela pragmaticky. Je potřeba najít nové zásoby jídla, pohonných hmot, střeliva a vůbec všech věcí, které jsou nutné pro přežití ve světě, jehož zažitá pravidla se velmi rychle změnila. Od doby, co se první oživší umrlec zakousl svým hnijícím chrupem do lidského masa, neuplynulo zase tak dlouho času, ale zástupy kousáků se znásobily rychlostí světla. Oni jsou těmi, kdo tvoří většinu aktuální populace na zemi a ti, kteří se původně nazývali pány tvorstva, se stali lovenou zvěří. Homo sapiens sapiens bojuje o své místo pod sluncem v malých skupinkách, z nich jedna je právě ta, kterou známe z Woodbury.

Přesně v zažitém mustru, který nám předvedl komiks i televizní seriál, se pokračuje v knize. Pokud se nějaké postavy odeberou na světlo boží nebo se transformují do slintajících hnilobných monster, objeví se postavy nové. Dosud nepoznané s darem hýbat dějem k jeho akčnosti a novým zápletkám. I ve Zkáze takto vstali noví bojovníci. Nejprve se seznámíme s rodinkou Dupreeových, která byla po celý zkázonosný rok na cestách, až dorazila k branám Woodbury. Velmi rychle se zjistí, že víra, těchto křesťanů přerostla v novém rozdělení světa v jakýsi podivný fundamentalismus, který se přetavuje až do totální zaslepenosti. Ale to je jen začátek, kola osudu se pořádně roztočí ve chvíli, kdy se na scéně objeví další skupinka přeživších, vedená reverendem Jeremiášem, člověkem víře oddaným až do morku kostí. Stavědlo pomalu přehazuje výhybky příběhu až do momentu, kdy dojde k oné již v názvu avizované Zkáze.

Pravdou je, že ve světě, v němž se děj této knižní série odehrává, nemůžeme očekávat nějaké fanfárové radovánky a cestu za vysněným štěstím. Přesto název této páté knihy prozrazuje více, než by měl. Čtenář tak s přibývajícími stránkami spekuluje, kde je jádro pudla, aby se dočkal apokalyptického konce. Ke škodě příběhu pak na to kápne dřív, než se k tomu na stránkách dočte. Předvídatelnost děje tak je jednou z největších kaněk na jinak velmi čtivém příběhu, který má pořádný spád a netrpí neduhy odbočovaní v dějové linii, jen aby ještě více napnul čtenářské očekávání. Také již zmíněné autorské postupy příběhu moc neprospívají. Jedná se o další faktor, který fanoušek Živých mrtvých jednoduše očekává a ani v nejmenším jej nepřekvapí. Přijdou nové postavy, zjeví se nový padouch, objeví se nějaké to nové citové vzplanutí, které skončí koitusem ve věru nehygienickém prostředí, během knihy je pár starých známých pokousáno a na konci dojde k velkému třesku, který vyčistí nejen vzduch, ale i seznam postav. V žádném případě nechci říct, že zrovna Jay Bonansinga je strůjcem tohoto lehce odhadnutelného postupového zla, ale právě v knize, pod kterou je podepsán on sám, už tento mustr doslova buší na hranici únosné míry. Samozřejmě krom knih samotných této autorské stereotypnosti dopomáhá i komiks a seriál, kde vše funguje naprosto totožně. V úvodním poděkování na začátku knihy Bonansigna pomyslně žehná Kirkmanovi, že mu dal klíčky k rodinnému sportovnímu vozu.Ale tak nějak si neuvědomil, že tenhle literární bourák už má poněkud přetočený tachometr, reziví mu plechy, pohonné hmoty někudy tečou… Pokud nedojde k nějaké šikovné generálce, tak se lehce může stát, že chcípne někdy v půli cesty. Pokud nedojde ke změně, tak je jen jedinou otázkou, kolik se z něj dá ještě vyždímat, než i ti nejhorlivější sběratelé, kteří stále přihazují, nadobro o tuhle postapo značku ztratí zájem…