logo

ŽIVÍ MRTVÍ VE VIDEOHERNÍM SVĚTĚ

O úspěchu komiksové a televizní série The Walking Dead dnes nepochybuje nikdo. Společným jmenovatelem všech odnoží tohoto světa je skvěle napsaný příběh. Nemrtví jsou zde v podstatě jen kulisou vytvářející neustálý pocit napětí a naléhavosti. To hlavní je v lidech, ve vztazích mezi nimi a v krizích, které jejich chování a názory přinášejí. Je to taková telenovela s občasným záběrem na vyhřezlá střeva. Přeživší lidé jsou těmi monstry, i když se někteří jedinci marně snaží dokázat opak. Kolem se potulující nemrtváci svou přímočarostí a jednoduchostí jen umocňují onen překvapivý kontrast. Moderní svět je v troskách a jediným motivem je přežití za každou cenu. Když už ale přijde řada na kousání a propíchnuté mozky, je vše zobrazeno velmi naturálně a s brutálním detailem.

Je to svět, který se přímo nabízí k videohernímu zpracování. Logicky. Zvlášť, když zombíci jsou v tomto médiu v kurzu už nějakou dobu a potácejí se už několik let v těch nejznámějších sériích. Resident Evil, Left for Dead, Dead Rising nebo nečekaně úspěšný Dead Island. To je jen malinkatá špička obrovského ledovce. Ještě větší přemnožení chodících mrtvol můžeme najít v nezávislé scéně a o řád „horší“ situace je v hrách na mobilní zařízení. Tam už mezi těmi nahnilými těly není skoro k hnutí. Už je toho opravdu moc. Ale zombie jsou stále populární jak u hráčů, tak vývojářů. Ti si pak nemusí lámat hlavu s umělou inteligencí.

Kdekdo by pak čekal, že herní zpracování The Walking Dead bude rychlá rubačka plná akce a krve. O to větší překvapení bylo, když se toho ujali adventurní specialisti Telltale Games. Toto studio se sídlem v Kalifornii založila parta bývalých zaměstnanců LucasArts. Jednu dobu měla každá taková firma plnou hubu řečí o epizodickém vydávání herního obsahu. Lídrem tohoto „hnutí“ bylo Valve se svým Hal-fLife 2. O tom, jak to nakonec dopadlo, ví dnes každé malé dítě. Na třetí epizodu už čekáme několik let… Telltale Games na to šli chytře. Neslibovali nesplnitelné a zaměřili se na herní škatulku, kde tento model funguje velice dobře. Adventury. CSI, Sam & Max, Wallace & Gromit, Tales of Monkey Island, Jurassic Park. Ať už to byla jakákoliv značka, vždy se jim podařilo udržet slušnou úroveň a dobrou hratelnost. Ale hlavně bylo předem jasné, kolik bude mít která série dílů a kdy přibližně vyjdou. No a pak přišla řada na The Walking Dead. Sérii, která zaznamenala mimořádný úspěch, získala hromady cen a umístila se na předních příčkách nejlepších her roku 2012.

Na to, jak je The Walking Dead silná a známá značka, není herních zpracování moc. Kromě série od Talltale Games existuje izometrická akce na mobilní zařízení od Skybound a 3D FPS od Terminal Reality. Pojďme se na ně podívat pěkně popořadě.

The Walking Dead (Windows, OS X, PlayStation 3, Xbox 360, iOS, PlayStation Vita, Ouya)

První sezóna tohoto herního seriálu má pět dílů. Škatulka „adventura“ není úplně odpovídající. Je to spíš interaktivní film s adventurními prvky v povedené kreslené (cell shade) grafice. To, o co se snažili herní vývojáři v osmdesátých a devadesátých letech, je zde přivedeno téměř k dokonalosti.

 wd1

Hlavní hrdina Lee je zločinec, který je převážen policejním vozem. Už v autě si všímá podezřelých věcí kolem. Armádní vrtulníky, podivná hlášení v policejním rádiu. Začíná se dít něco podezřelého. Když v tom před auto skočí nějaký chlap. Pneumatiky piští, řidič vyděšeně ječí. Nehoda jak cyp. Lee se probudí a neví, co se stalo. V tom zahlédne k němu se blížící postavu. Pomůže mu? Ale prd! Sežrat by ho chtěla! Lee si na poslední chvíli sundá pouta a nahmátne policistovu brokovnici. Prásk a je klid. Lehce zraněný, vyděšený, ale živý bloudí lesem. Přijde k plotu rodinného domu a za ním najde malou holčičku Clementine. A co dál?

Příběh je to, co dělá tuto herní sérii jedinečnou. Není moc her, které by měly tak dobře napsaný scénář a dialogy jako právě The Walking Dead. Je napínavý, plný zvratů a voleb. A o volbách to skoro celé je. Na řadu přichází už zmiňovaný interaktivní film. Sledujete animovanou sekvenci. Dějí se různé věci a když přijde ten správný moment, vyskočí quicktime event. Tady ustřelíte zombíkovi hlavu, jinde se vyhnete ráně pěstí, otevřete zamknuté dveře nebo přeskočíte ze střechy na střechu. Jakmile je chvilku klid, je čas na rozhovor.

Konverzace tvoří spolu s animacemi většinu herního obsahu. Z toho vyplývá pro někoho smutný fakt, že bez slušné angličtiny nemá smysl hru vůbec hrát. Rozhovory zde probíhají podobně jako například v Mass Effectu systémem otázek a výběru z několika odpovědí. Často je na odpověď časový limit. Situaci však komplikuje fakt, že někdy není ideální žádná varianta, a co je nejhorší, i mlčení neznamená ani náhodou zlato. Ten, kdo si půl hodiny v restauraci vybírá oběd, nemá v tomhle světě šanci.

Hra získává ohromný dojem nelinearity. Hráčova rozhodnutí mění děj hry, rozhodují o životech ostatních postav a vytvářejí v hráči silný dojem zodpovědnosti. Na konci každého dílu se zobrazí online tabulka, kde můžete porovnat, kolik hráčů se rozhodlo stejně jako vy. Pravdou ale je, že nakonec se všechny cestičky stejně sejdou na předem určeném místě, ale není to rozhodně nic, co by ničilo zážitek. Celé je to vymyšleno tak geniálně, že to na první pohled nejde vůbec poznat.

Když je vše odkoukáno, doklikáno a zodpovězeno, přichází chvilka šmejdění. Až tady přichází na řadu adventurní prvky, spočívající v procházení poměrně malé ohraničené oblasti, hledání předmětů a aktivních míst. Nečekejte žádné zákysy a hádanky. Většinou jde o primitivní hledání klíče ke dveřím nebo předmětu, který vzápětí použijete. Mohla by to být největší slabina hry, ale tady jde přece o něco jiného. Děj musí pádit vpřed!

Každá z pěti epizod má své vrcholy a slabší momenty. Žádná ale není špatná. Dle mého názoru je nejsilnější epizoda druhá, která přináší klasický, až romerovský zombie příběh. Ve třetí a čtvrté epizodě trochu zvolníme, ale o to víc ohromí bombastický konec. Všechny epizody tvoří silný a skvěle fungující celek, který převrací zakořeněný názor na adventury a přináší mnoho moderních prvků.

The Walking Dead: 400 days (Windows, OS X, PlayStation 3, Xbox 360, iOS, PlayStation Vita, Ouya)

Před příchodem regulérní druhé sezóny herní série připravili autoři chuťovku s podtitulem 400 Days, která slouží jako předehra k pokračování. I přídavek je rozdělen na pět částí, každá za jednoho nového hrdinu, odehrávající se v různých místech a časech prvních 400 dní zombie apokalypsy. Hned na začátek je nutno říct, že každá epizodka zabere slabou čtvrthodinu. Dohromady teda skoro hodinu. Je to málo, co? Na ceně se to ale neprojevilo.  Zlodějina za bílého dne? Možná. Jenže ta hodina hry vám dá víc, než mnohá jiná hra s mnohonásobně delší herní dobou.

Emoce. Základní ingredience. Už první série disponovala nadstandardně kvalitním scénářem, který chytil za srdce a pocuchal nervy. Ale to, co se děje v tomto přídavku, nemá obdoby. I během tak krátké doby se dokážete vžít do všech postav, nad každým rozhodnutím váháte a s němým úžasem sledujete, co se to na obrazovce děje. Přiznám se, že jsem ještě nehrál nic tak dobře napsaného. A několikrát jsem si říkal, jaký je to mazec, a že tohle jsem ještě nikde jinde neviděl. Pokud takovou úroveň dokáží Telltale Games udržet i nadále, máme se opravdu na co těšit!

Stinnou stránkou celkové krátkosti hry je to, že se nestihne vysvětlit úplně všechno. Nakonec se všechny části poslepují trochu mlhavým způsobem a není úplně jasné proč. Od toho tu snad bude to pokračování. Vtipné je navíc to, že takto vlastně nezbyl skoro žádný čas na hru samotnou a 400 Days je opravdu spíš interaktivní film než cokoliv jiného. Ale jaký panečku!

Když to všechno tak rychle skončilo, chvíli jsem se cítil zklamaný. Čím je hra lepší, tím víc mrzí, že skončí. Pak jsem se zamyslel nad tím, co všechno jsem za tu hodinu zažil a bylo mi jasné, že těch pěti euro nelituju ani omylem. Pro fanoušky povinnost.

The Walking Dead: Assault (iOS, Android)

Skybound k Živým mrtvým přistupují zcela jinak než Talltale Games. The Walking Dead: Assault není konverzační adventury/interaktivní film. Naopak je to rychlá a krvavá akce založená na vizuálním stylu a charakterech komiksové předlohy.

wd5

Naše stará známá banda s Rickem v čele se rozhodla přestat mluvit, vzala zbraně do ruky a začala čistit ulice od nemrtvé verbeže. Začíná to, jak všichni dobře víme, v nemocničním pokoji, kde se Rick probouzí a zjišťuje, že se stalo něco hrozného. Nemocnice je prázdná, okolní ulice taky. Jen to příjemné ticho ruší podivné chrčení a hučení. Nezbývá než popadnout na zemi ležící pistoli a jít dělat pořádky.

Krásný stylizovaný herní svět jakoby vypadl ze stránek své kreslené předlohy. Obrazy plné černobílých kontrastů zaujmou na první pohled. Atmosféra z nich jen odkapává. Stejně jako červená krev. A krví se, jak je ve Walking Dead světě běžné, nešetří. Brzo za našimi hrdiny zůstává červená spoušť, protože hlavním úkolem v každé misi je její vyčistění. Bonusové úkoly jako dohrání levelu v časovém limitu nebo záchrany dalších přeživším jsou jen navíc a nic zajímavého do hry nepřináší.

Když jsem viděl poprvé obrázky, těšil jsem se na takticko-strategický zážitek. Taková tahová strategie by nebyla špatná. Ale je to „jen“ čistá akční střílečka, která si na strategii jen hraje. Ale to, co dělá, dělá poměrně dobře. Hráč ovládá skupinku postav, kterým říká, kam má jít. Právě jako v realtime strategii nebo izometrickém RPG. A to je v podstatě vše. Zbytek se zařídí tak nějak samo. Každá postava má kolem sebe dle zvolené zbraně různě velký kruh. Ten symbolizuje útočný perimetr, do kterého když zombík vstoupí, čeká ho kulka nebo zásek sekerou do hlavy. Přesouváním mužstva tak čistíte jednotlivé levely a sbíráte náboje a zásoby, za které se kupují upgrady nebo odemykají další postavy.

Každá postava má svou unikátní schopnost, která se v okamžicích nouze opravdu hodí. Nábojů je bolestně málo. Nemrtváci jdou naštěstí hlavně po zvuku, tak je lze na chvíli odlákat spuštěným autoalarmem nebo šťavnatou čerstvou mršinou. Všechny nabízené možnosti je třeba svědomitě využívat, protože zvlášť na vyšší obtížnosti je hra proklatě obtížná a je třeba postup plánovat. Proti všudypřítomné přesile to ani jinak nejde.The Walking Dead: Assault není špatná hra. Nečekejte ale zbytečně moc. Na odreagování ale stačí.

The Walking Dead: Survival Instinct (PC, PlayStation 3, Xbox 360)

Terminal Reality je studio, které má za sebou třeba čistokrevně průměrné hry Ghostbusters a Kinect Star Wars. Když pak oznámili záměr udělat 3D akci ze světa The Walking Dead, znělo to až podezřele dobře. Daryl a Merley. Dva bráchové, kteří se stali ikonou televizního seriálů. Fešný drsňák s kuší, který svou rozervaností promáčí kalhotky fanynek a psychopatický drsňák bez ruky, který krví smáčí všechny ostatní. Světlo (i když slabé a blikající) a tma.

wd8

Postavit tyhle dva do rolí hlavních hrdinů a snažit se vykreslit jejich příběh před událostmi popsanými v seriálu, byl určitě dobrý nápad. Daryl vandruje po vylidněné Georgii plné zombíků a opakovaně hledá svého bráchu. Nábojů je málo, a tak nosí u pasu nůž, sekyrku nebo nějaké to kladivo. K přesunu používá auto, které musí opravovat a potkává různě další herní postavy, které může využívat v boji. Každý fanda The Walking Dead ví, že nemrtváky nejvíce lákají zvuky. Proto je vždy lepší řezat a bouchat než střílet. S tím se pak pojí celkový pomalejší a rozvážnější průchod hrou se stealth prvky. Vaším úkolem je především přežití v tomto nehostinném světě a hledání zásob.

Tohle nezní špatně, že? Říkáte si, kde je v tom háček? Tahle hra nemá háček. Má pořádný hák, který by ji záviděl i velký šéf Lobo. Kde začít? Na první pohled vás „upoutá“ opravdu hnusná grafika. Mizerné textury, u kterých je snad až dobře, že vypadnou. Amatérsky rozanimované postavy, kterých je navíc až směšně málo druhů. Děsivé koridory plné neviditelných překážek. A v neposlední řadě sterilní a nenápadité levely. Dost možná jsem i na něco zapomněl. Hratelnost pokulhává už od začátku a velice brzo se válí v blátě a chroptí. Poslední hřebík do rakve dodá umělá inteligence.

Mluvit o umělé inteligenci v případě zombie je asi dost nadnesené. Přesto si nemyslím, že průměrný nemrtvý šoura se jen tak sebere a začne útočit na dveře nebo se zasekne za šutr. Někdy vás sejme jednou ranou a jindy jen stačí stát, mačkat útok a kydlit jednu frontičku zombíků za druhou. Pokud jste dočetli až sem, je vám jasné, že marnit čas s touto hrou nemá smysl. Je to škvár. Nehrajte to a zapomeňte.

(Visited 47 times, 1 visits today)
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE