logo

KÝM CHCEME BÝT, KDYŽ VŠICHNI MAGOŘÍ (A K TOMU TI ZATRACENÍ ZOMBÍCI)?

Sága pokračuje: Příběh živých mrtvých opět nabírá obrátek a přináší další epizodu z prostředí Rickovy skupiny přežívších a jejich každodenní trable ve světě, kde je všechno v hajzlu, nic nedává smysl a vydrží jen ti nejotrlejší. Robert Kirkman vyslyšel nářek fanoušků a v minulém díle přidal ještě více dramatičnosti a akce. Bude se v novém díle v akci pokračovat, nebo zase zabředneme do šerých vod a půjde tady zase o melancholické kecy a kupu iracionálního jednání? Patnáctý svazek Živých mrtvých s podtitulem “Kým chceme být” vyšel opět díky nakladatelství CREW. A ukazuje že tohle nekonečné postapo si stále drží určitý standart. I když zombíci jsou pořád vlastně jakýsi bonus.

Už jsem o tom psal nesčetněkrát. Živí mrtví nejsou o chodících krvežíznivých mrtvolách. Ne. Naopak. Živí mrtví jsou o lidech. O přeživších. O tom jak ve světě, kde se všechno v prdel obrátilo, člověk mění své přesvědčení, aby přežil, aby měl výhodu nad ostatními, kteří jsou slabší a stávají se krmením pro nenasytné zombie. Živí mrtví jsou o tom, jak se lidi dávají stranou všechno v co věřili a změní se v žijící mrtvé, které žene jen pud sebezáchovy na úkor jejich lidskosti. O tom jsou Živí mrtví.

Předchozích 14 svazků nám představilo trable skupiny lidí okolo Ricka Grimese. Bývalého šerifa, který zombie apokalypsu prospal pěkně na lůžku a po překvapivě snadném nalezení své rodiny se ujal vedení skupiny přeživších a proputoval s nima kus světa. Ukázalo se, že největším problémem nejsou nemyslící mrtvoly, ale právě člověk, který zmagořil. Opravdu, protože téměř každý se chová jako kretén, Ricka nevyjímaje. Nicméně se mu pořád dařilo své nejbližší ochránit a když občas někdo sem tam chcípne, vždycky se mu podařilo opatřit nějaké útočiště, kde by se dalo přežít. Jenže pokud jeden ochranu má a druhý ne, vzniká problém. A tak se Rick se svou partou dostal do tzv. Komunity. Zhruba čtyři kilometry čtvereční zástavby, malá čtvrť kompletně očištěná od zombíků, kde se dá žít rádoby v “míru”.

Rickovy zkušenosti (a tak trochu i jeho vychcanost) jej posadí do čela vedení této Komunity a když se v předchozím díle musel vypořádat s hordou šourajících se mrtvoláků, v tomto díle se samozřejmě rozhodne ten bordel uklidit a všechno napravit, tak aby se podobné situaci dalo předejít. Jeho jednání je hnáno depkou nad ztrátou lidí a strachem o život jeho syna Carla. Akční nářez z minulého dílu se nekoná a příběh opět sklouzne do melodramatických scén, přílišnému kecání a divnému chování. Jestliže v minulém díle byla Komunita zombíky napadena je logická nutnost přestavby a introspekce. Kým chceme být je tedy díl oddechu, plný emočních výlevů, plný romantických scén, kde některé fungují a některé ne. Díl je tak krapet jiný, nacházíme zde méně kohézních vstupů než obvykle a celou sérii tak doplňuje o minipříběhy jednotlivců, kteří v komunitě žijí. Rick pokračuje v hledání smyslu pořádku v chaosu, který je obklopuje a když opět sestaví Komunitu, snaží se opravit její roztříštěnou psychiku. Do toho si přižene trable s původními obyvateli, kteří Rickovi moc nevěří a myslí si, že není ten pravý, kdo by je měl vést. Moc se tu mluví, někdy až moc nuceně a vykonstruovaně, než přirozeně, jak jsme si zvykli.

K fyzickému vydání samotnému nemám co dodat. Kvalitní zpracování je již tradicí v sérii a u CREWe jsme toho víceméně zvyklí. K samotnému dílu vlastně taky ne. Pokud se na sérii podívám zpětně, vždycky byla hrozně ukecaná, plná emocí a tak z patesáti procent i nějaká ta akce, ale opravdovou řežbu by člověk pohledal. Zajímavější záporáci byli vždycky lidi než zombíci. Nějaký namotivovaný zmetek, který dokázal přemýšlet, zavařil skupině podstatně víc, než horda tupých mrtvol. Nicméně vždycky knihy byly soudržné a každá kapitola otvírala a zavírala dějové linky a držely si kvalitní úroveň vyprávění. U patnáctého dílu se to to nekoná. Je to jako nádstavba, rozšíření, vyplňující vata a tak trošku díl navíc. Otravných postav je tady zase hromada a Rick mi leze na nervy, i když pořád mu nějak fandím. Nenašel jsem žádný cliffhanger, který by mě navnadil, a tak netuším, co se v dalších epizodách stane tak převratného, že bych mohl říct tento díl mu byl berličkou. Ale u Kirkmana je vše možné. Příští rok najdeme odpověď. A protože CREW potvrdilo, že další díly bude vydávat ještě rychleji než doposud, vypadá to, že nebudeme čekat dlouho.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE