STAR WARS: Dědic rytířů Jedi

Ve výčtu všech možných i nemožných knih z prostředí Star Wars nalezneme hned několik, které nejsou tak zcela nutné, a kniha Dědic rytířů Jedi je jedna z nich. Kdo by snad hledal akci, střílení, epické bitvy a nečekané informace, hledal by zde marně. Kevin Hearne napsal příběh rebela Luka Skywalkera (ne začínajícího jedie Luka Skywalkera) s drobnou krizí identity, a puberťáckými problémy.

Příběh se odehrává neznámo kdy po Epizodě IV. (pravděpodobně jen několik týdnů po útoku na Hvězdu smrti). Luke stále pracuje jako rebel, a byť je obecně považován za talentovaného hrdinu, takovéhle psí kusy, jako boj proti Impériu, vyžaduje nemalé množství kreditů. A tak si Luke vyslouží misi, která ho nejen zavede za záchranou givinské kryptografky Drusil, ale také do náručí krásné nové postavy známé jako Nakari Gelen.

Třetí kniha Star Wars, vzniknuvší ve spolupráci s diktátorskou skupinou Lucasfilm Story Group, dohlížející na kontinuitu a smysluplnost příběhu, padla na ramena Kevinu Hearneovi, americkému spisovateli známému především díky urbanistické sérii The Iron Druid Chronicles.

Asi první věc, která na knize zaujme, je fakt, že je napsána v ich-formě (v první osobě). Osobně to považuji za velice odvážný krok, tvrdit, že autor dokáže myslet jako tak notoricky známá postava, jako je Luke Skywalker, ale čím více se do příběhu čtenář ponoří, tím méně prapodivné mu to přijde. Horší už je to právě s tím „ponořením“. Řeknu to naplno – kniha je nudná. Vážně se v ní nic podstatného neděje a spíše evokuje něco, co si každý z nás jen tak dokáže napsat do šuplíku a na dovolené si znovu přečíst, přemáhajíc se, aby neusnul. Krom příjemného humoru, trochy romantického špičkování a ukázky toho, jak i famózní Luke Skywalker dokáže myslet „tím druhým mozkem“ (v kalhotech), na ní neshledávám pranic zajímavého. Příběh se snaží několika akčními scénami vyplnit vakuum vesmírného space-tripu na palubě přepychové lodičky zazobané dcerky korporátního magnáta, a i když je Nakari Gelen skrz-na-skrz příjemná postava, nedokáže zachránit svou inteligencí ani prohnaností už tak skomírající příběh.

Tudíž pokud hledáte nedlouhou, nenáročnou literaturu ze světa Star Wars; něco, co vás zaručeně uspí, je Dědic rytířů Jedi ta správná volba. Nenadchne, nenaštve – to je její obrovská výhoda. Nepouští se na tenký led odvážnými teoriemi, pouze jen tiše a bezpečně přešlapuje velice daleko od hranice skutečného zájmu.

Obecné hodnocení pro tuto knihu se pohybuje kolem 80%, za mě se však k tomuhle číslu nedokáže ani trochu přiblížit.